Hraničářka *POZASTAVENO*

Kapitola první

Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže. V zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem...

Slova dávné, dnes již téměř zapomenuté, písně zněla Gandalfovi v hlavě, když poslouchal vyprávění pana Elronda, jenž se vrátil do Středozemě jen proto, aby čarodějovi oznámil nepříjemné novinky. Gandalf se vrátil do Středozemě o pár měsíců dříve, protože zaslechl zvěsti o skřetech, kteří opět vypalují vesnice na severu. Zdálo se, že se objevil další prsten.
,,Cožpak nebyly všechny zničeny?" otázal se a upřeně sledoval vysokého elfa na druhé straně stolu.
,,Ano, to jsme si mysleli. Avšak zdá se, že tomu tak není," odpověděl s ledovým klidem Elrond.
,,Myslíte, že by se mohl vrátit Pán zla?" Gandalf se zamračil a čekal, co elf odpoví. Bál se nejhoršího.
,,I to je možné, starý příteli," řekl. ,,Musíme založit nové společenstvo. Musíme najít ten prsten a zničit ho."
,,Mordor už neexistuje, nelze prsten zničit," namítl čaroděj.
,,Vždy se najde jiný způsob, Gandalfe. Vždy."

*°*°*°*°*

V království Rohan se nacházela malá krčma, kde se scházely podivné existence a osamělí poutníci. Byla to malá bouda, odkud to táhlo alkoholem, ale i dobrou pečení. Zvenku vypadala zchátrale, ale uvnitř, pokud jste přes oblaka kouře z dýmek hostů něco viděli, byly krásné stoly a židličky a nádobí vždy čisté. Hospůdka se jmenovala U Zlobivého šotka a vlastnil ji jednonohý milý trpaslík s obrovským břichem a hustým plnovousem. Jmenoval se Fremin a žil tu 58 let. Byl ovšem starší, skoro 135 let už mu bylo, ale přišel sem poměrně nedávno.
Jedné noci se U Zlobivého šotka objevil cizinec, kterého zde nikdo předtím neviděl. Nikdo mu ale nevěnoval přílišnou pozornost, protože jak již bylo řečeno, našlo se v hospůdce U Zlobivého šotka místo pro kohokoli. Vysoká postava v černé kápi sebejistým, avšak pomalým krokem procházela mezi stoly, trochu kulhala, což ovšem nijak neubralo na jejím, úctu vyvolávajícím, vzezření, a zamířila na volné místo v rohu místnosti. Na zádech měla toulec s několika šípy, přes rameno přehozený luk a u pasu se pohupoval těžký meč, nejspíš vyrobený trpaslíky. S žuchnutím dopadla na židli a bolestivě sykla, přičemž si mnula bolavou nohu, kterou měla nataženou pod stolem.

Hospodský k neznámému trochu neochotně přišel a opatrně se zeptal, co si dá. Neměl rád ozbrojené cizince, kterým ani neviděl do tváře. Nikdy nevěděl, co od takových lidí čekat.
,,Tak co to bude?" zeptal se a snažil se působit sebejistě a mile.
,,Dám si pivo," zabručela ta postava.
Fremin kývl a odešel k pípě, kde začal čepovat.
Cizinec si mezitím sundal toulec i luk ze zad a položil je vedle sebe na krásný mahagonový stůl. Hrábl do kapsy a vyndal pár zlaťáků, jimiž plánoval zaplatit.

O pár okamžiků později již usrkával ze svého džbánu hořké pivo a prohlížel si předmět ve své dlani. Byl to čistě bílý elfský přívěšek, který nosíval na krku již tak dlouho, že ani nevěděl, kde se vzal. Ve špinavých prstech vypadal ještě bělejší než ve skutečnosti byl. Promnul mezi prsty jemný řetízek, jehož pevnost vždy obdivoval. Jediná věc, která pro něj měla skutečnou hodnotu.

,,Je nádherný," řekl někdo. Cizinec v kápi vzhlédl a spatřil hostinského, jak se rozplývá nad krásou šperku.
Fremin pohlédl neznámému do očí a náhle pochopil, proč se mu jeho hlas nezdál tolik mužný a hrubý. Zorničky se mu rozšířily poznáním i úžasem. Jeho záhadný host byla žena.

Na jeho slova nijak neodpověděla, pouze si ho měřila svýma podezřívavýma hnědýma očima a sevřela přívěšek v dlani, aby ho skryla před očima nevítaného obdivovatele.

,,Kdo vlastně jste?" zeptal se a nevěnoval věci v její ruce už žádnou pozornost. Poznal, že je to její soukromá věc a nehodlal se v tom šťourat.
,,Nemám ve zvyku svěřovat se každému na potkání o tom, kdo jsem a co dělám," zamumlala a usrkla piva.
,,Promiňte, nechtěl jsem vás urazit. Jen...sem ženy moc nechodí a už vůbec ne takhle ozbrojené, víte..." začal trpaslík.
,,Zbraně jsou v těchto krajích třeba, pokud nechcete zemřít rukou skřetů nebo jiných potvor," odpověděla krátce a dopila své pivo. ,,Dám si ještě," postrčila k němu prázdný džbán a založila ruce na prsou. Prohlížela si svůj přívěšek a nevypadala, že si chce povídat. Sebral tedy džbán a šel načepovat další pivo. Ještě než odešel, hodila mu zlaťák. Podíval se na něj, jakoby nevěřil, že je pravý, a odešel od jejího stolu.

*°*°*°*°*
Jsem tu s novým příběhem a doufám, že se bude líbit. Jde o pokračování Tolkienova Pána prstenů a víceménně tam hraje velkou roli i příběh Bilba Pytlíka, takže pro plné pochopení všech skutečností doporučuji alespoň shlédnout (když už ne přečíst) oba příběhy, čímž samozřejmě myslím Pána prstenů a Hobita.
Jo a to, že hlavní roli tam tak nějak hraje žena je pouze můj feministický záměr dostat do hlavní role zachránce Středozemě taky ženu, protože vyjma Éowyn, Arwen, Tauriel a Galadriel tam ženy moc neprorazily... :D tak...snad se zalíbí, protože jde o můj zatím nejpromyšlenější příběh... ^^ jinak berte trochu s rezervou, že se objevil další prsten, prostě jsem potřebovala zápletku... :D