Hunger Games : Percy Jackson (CZ)

Spojenci

Nico mi prozradil, kde mají s Annabeth skrýš, ale jelikož byla skoro na druhém konci arény a už byla tma, rozhodli jsme se,  že vyrazíme zítra. Vylezli jsme na jeden strom, který byl opravdu vysoký a měl mohutné větve, a kterých se dalo pohodlně usadit. Skončili jsme v jedné rozsochaté vidlici, kam jsme se vešli oba. 

Vzpomněl jsem si na doby, kdy Nico nesnesl cizí dotek. Teď to bylo o tolik jiné, když se Nico o mě opíral, jak hledal pohodlnou pozici. Vrtěl se snad deset minut, než našel jednu, se kterou byl relativně spokojený. Já si založil ruce za hlavou. "Tak spusť." vyzval jsem ho,

"Co?" podíval se na mě nechápavě. "Jak jste si s Annabeth vzpomněli? Co je tohle sakra za místo a jak jsme se sem dostali?" napověděl jsem mu. "Nevíme, jak jsme se sem dostali, jen, že je to, jak už jsem říkal, nejspíš dílo nějakého boha. Já jsem si vzpomněl, když jsem se přihlásil místo Bianci. Došlo mi, že je dávno mrtvá. Nevěděl jsem, co dělat, jelikož jsem se bál, že všichni umřete. Myslel jsem si, že si nikdo nic nepamatuje. Až na samém začátku Her, když se na tebe Annabeth usmála, mě napadlo, že si možná něco pamatuje. Tak jsem jí sledoval, jako teď tebe, a ona mě taky odhalila, stejně jako ty. Řekla mi, že si pamatuje všechno, už od začátku. Věděla, že celý ten život, co jsme tu prožili je lež a nikdy se nestal. Proto, když měli jít Nositelé do arény, přihlásila se jako dobrovolnice, protože věděla, že tam všichni budeme a cítila v tom šanci všechny rozpomenout a dostat se odsud." Při vyprávění se mu zlomil hlas u části s Biancu, nicméně mi všechno vypověděl.

"Páni." řekl jsem jen. Pak jsem se však zeširoka usmál. To bylo Annabeth podobné - kdyby si Chytrolínka neuvědomila, že je něco špatně a nevzpomněla si jako první, asi by to znamenalo konec světa. Pak jsem si však něco uvědomil a úsměv mi zmizel z tváře.

"Hele... Kdo už umřel? Já to nevím, vím jen, že čtyři lidi." zeptal jsem se opatrně. Dělalo se mi z toho zle. Vím, že Annabeth naživu, ale Jason, Piper, Leo... Všichni už mohli být po smrti. Nico se nadechl. "Zemřela Katie za Démétér, Clarisse,..." začal Nico sklesle. "Clarisse?!" vyhrkl jsem. "Vždyť je u profíků! A je to Clarisse! Čekal bych, že když někdo přežije, bude to ona." pokračoval jsem. 

"Ta Maya za Héru - ta je tu nastrčená - se obrátila proti ostatním profíkům. Udělal jsi dobře, že jsi na to nekývl. Chtěla mít největší konkurenci z krku, tak zabila Clarisse a Jason jen tak tak utekl... spíš uletěl." vysvětlil mi Nico. Sice jsem se kvůli tomu cítil hrozně, ale byl jsem rád, že dostali Clarisse a ne Jasona. "Pak další nastrčený, Oliver za Artemis a ten čtvrtý... jsem já." dodal s úšklebkem Nico.

Spadla mi brada. "Děláš si srandu? To jsi jako mrtvej, nebo co?" vypálil jsem na něj. Taková blbost! Nico se však jen krátce zasmál. "Víš, umřel jsem. Maya mě dostala, když jsme se s Annabeth včera snažili najít Jasona. Smrt tu "funguje" stejně jako ve skutečném světě, takže jsem se ocitl v podsvětí. Otec si mě povolal k sobě. Věděl, co se nám stalo, ale nemohl mi prý říct, kdo za to může. Řekl jen, že se odtamtud musíme dostat a že mi vrátí život, ale jde to jen tak, že se vrátím na místo, kde jsem umřel, tak jsem samozřejmě souhlasil. A jsem zase tu." vysvětlil mi Nico. Zíral jsem na něj s otevřenou pusou. Hádes ho oživil? U všech bohů...

"Annabeth neví, že jsem naživu. Nejdřív jsem chtěl najít tebe. Potřebovali jsme, aby sis vzpomněl." dodal. Totálně mě zaskočil. Chvíli jsem byl zticha a vstřebával to. Pak jsem se ho začal vyptávat znovu, dokud jsem vyčerpáním neusnul.

-------------------

Ráno jsme se vydali k jejich skrýši. Zajímalo mě, jak bude Annabeth reagovat na Nica, který vstal z mrtvých. Ale hlavně jsem se na ni hrozně těšil. Už mi došlo, co znamenal ten úsměv na začátku her a nemohl jsem uvěřit, co jsem to vymýšlel za teze. 

Postupovali jsme rychle, abychom nikoho nepotkali. Musíme si napřed promyslet, jak je rozpomeneme. A hlavně jsme nechtěli narazit na Mayu, to snad chápete. Nico se nervózně ošíval celou cestu. "Asi jsem měl jít první za Annabeth." mumlal si celou cestu, až mi z toho začínalo hrabat. 

Prošli jsme kolem jezera, u kterého jsme začínali a šli dál za něj, kde byl hustý les. Šli jsme chvilku podél potoka, až jsme došli ke skalám. Nebyli to úplně skály, spíš ohromné množství kamenů, které se tyčili do výšky. Nico se mezi nimi začal proplétat, až jsem mu skoro nestačil, jelikož byl o dost menší a vešel se všude líp než já.

Nakonec jsme došli k průrvě mezi dvěma kameny, za kterými byla tma, ale zdálo se mi, že o kus dál je vidět světlo. "Je tam jeskyně." oznámil mi Nico. Pořád byl nervózní. "Klid, Nico. Annabeth bude ráda, nebude se zlobit." povzbudil jsem ho. "Stejně běž radši první." zamumlal Nico a postrčil mě dopředu.

Nejistě jsem udělal několik kroků. Kolem mě byla úplná tma, až na vchod za mnou, ale o kus dál se jeskyně stáčela a tam něco zářilo. Došel jsem tam a objevil dvě provizorní postele (klacíky, větve a listy), zásoby jídla v rohu a pár lahví plných vody. Annabeth nikde. Byl jsem zklamaný, ale možná se mi i malinko ulevilo. Otočil jsem se a houkl: "Nikdo tu není." Nico něco tlumeně řekl, ale absolutně jsem nevěděl co. 

Pak však na mě něco skočilo a srazilo mě to k zemi. 

Táák, další díl. Po delší době, ale jsou prázdniny, znáte to ;) Vím, že Hádes by neměl oživovat mrtvé, ale snad mi odpustíte, že jsme to sem dala. Nevěděla jsem, kde tu sehnat doktorovu medicínu =D tak, snad se vám to líbilo, děkuji moc za votes a komenty :3