Hunger Games : Percy Jackson (CZ)

Trenér

Když se Modralka (tak jsem přejmenoval Avionu) vrátila, zíral jsem do stropu a snažil se počítat částečky prachu. U čísla 123 jsem počítat přestal.

"Takže, toto je tvůj trenér, Damian Barnett. Damiane, toto je... Peter Jackson." Ani jsem neodtrhl oči od toho prachu, které má pravděpodobně stejné IQ jako tady Modralka. "Žádnej Peter tady není. Jmenuju se Percy a vy máte očividně stejně špatnou paměť jako účes."

Konečně jsem se na ně podíval. Modralka měla modré rty stažené do úzké linky a její levé oko dostalo tik. Vedle ní stáhl chlápek, mohlo mu být asi čtyřicet. Měl polodlouhé hnědé vlasy, strniště a docela přátelské oči. Musel to být obyčejný člověk, jelikož žádní jiní Nositelé žít nemohli.

Tomu samému chlápkovi teď cukali koutky úst, jak se snažil nesmát a mě připadalo, že bychom si možná mohli rozumět. Třeba, když bych mu řekl, ať mě nechá na pokoji, tak by mě opravdu nechal.

Napřáhl ke mě ruku. "Ahoj, jsem tvůj trenér a jmenuju se Damian. Budu se tě snažit vycvičit, abys přežil." Koutky svěsil dolů při slově přežil. Neochotně jsem mu rukou potřásl a zabořil se zpět do měkkého křesla. "Taky mě těší. Jmenuju se Percy a nehodlám cvičit." objasnil jsem mu to a znovu zaklonil hlavu.

"Co prosím?" ozval se Damian překvapeně. "Slyšel jste ne? Nehodlám tady tajtrlíkovat, dokud to nebude nutné. Ve výcvikovém centru klidně, ale teď se ani nehnu. Nechci být loutkou Kapitolu dřív, než to bude nutné." řekl jsem upřímně a sledoval mouchu, která kroužila kolem lustru. Bzz, bzz.

"To snad nemyslíš vážně?!" ozvala se pobouřeně Modralka. Nakvašeně jsem se na ní podíval. "To jste si vážně myslela, že se těším na to, až umřu kvůli tomu, aby se pár psychoušů pobavilo? Kdepak, omyl."

Modralka protočila modré oči a pokusila se pohodit vlasy, jenže zapomněla, že je má vyčesané nahotu do nějakého neurčité tvaru (připomínalo to něco mezi svatebním dortem a miniaturou sopky), takže se zakomíhala. "Budou dávat rekapitulaci." řekla upjatě a popadla podivný stříbrný ovladač s asi desetkrát víc čudlíky, než máme my doma.

Na obrazovce se objevil falešně se usmívající obličej Caesara Flickermana, tento rok s akvamarínovým přelivem, rtěnkou a očními stíny (Ano, opravdu měl oční stíny. A ano, opravdu je to nanejvýš divné).

"Dobrý den, Paneme!" zapěl Caesar a mě se z jeho falešnosti udělalo kapku nevolno. "Dnes proběhla vskutku vzrušující událost, den Sklizně! Ale tentokrát jsme se zase dočkali a tento ročník uvidíme v aréně 12 Nositelů! No není to fantastické?" pokračoval Caesar a mě z jeho barevné vizáže začali bolet oči. 

"Takže, teď se podíváme na rekapitulaci! Jako první vidíme 1.kraj, který je zasvěcen Diovi a vidíme zde, že vybrali chlapce jménem Jason Grace!" zapištěl Caesar jako holka a na obrazovce vyskočil pobledlý blonďatý kluk, asi tak starý jako já, jak klopýtá k pódiu. Očivindně mu nezáleželo na tom, že ho sleduje celý národ, protože se tvářil dost zoufale.

"Dále, 2. Héřin kraj, byla vybrána... Maya Lambertová!" Tentokrát to byla snad dvacetiletá holka s tmavě blond vlasy a černýma očima. Tvářila se nepřátelsky a cestou k pódiu se dmula pýchou, že byla vybrána. Caesar se pak ještě chvíli rozplýval nad tím, že její rodina vždy Hry vyhrála a šlo se dál.

"V 3.kraji patřícímu Hádovi, byla vybrána Bianca di Angelo, ale pozor! Jako dobrovolník se za ní vrhá její mladší bratr, takže splátcem za 3.kraj je... Nico di Angelo!" A skutečně, jen co se řeklo jméno té Bianci Nějakdál, vymrštil se malý černovlasý kluk a halekal jako na lesy, že jde jako dobrovolník. Byl určitě mladší jak já. Připadal mi ale tak nějak děsivý..

"A ve 4.kraji se nám stalo něco podobného! Byl vybrán sedmiletý Timmy Jones. Ovšem zde se nepřihlásil rodinný příslušník, ale další Nositel Perseus Jackson!" Střih a záběr na mě, jak skáču před Timmyho a strhávám ho za sebe. Pak zase střih a objevil jsem se tam já, když mě vedli k vlaku a k mému potěšení jsem opravdu působil trochu nebezpečně, možná lhostejně, v každém případě líp, než ten ufňukánek z 1.kraje, jehož jméno jsem zapomněl.

"Jsem Percy!" zavrčel jsem na Caesara, jakoby mě mohl slyšet. Jak já nenávidím jméno Perseus!

Dál už jsem se ani neobtěžoval moc vnímat. Vím jen, že za 6.kraj, který je zasvěcený Arésovi vybrali velkou a fakt docela hrozivou holku (tuším, že se jmenuje Clarisse) a za 12. Athénin kraj se dobrovolně přihlásila opravdu hezká blondýnka. Pak už jsem viděl jen kapitolský emblém a bylo po rekapitulaci.

"Teď jídlo!" zapěla Modralka a tleskla. Dovnitř okamžitě napochodovali jako jeden sloužící s tácy plnými toho nejvybranějšího jídla. Když jsem ucítil mě tak známý pach rybiny, hned jsem se cítil líp. Zasedli jsme ke stolu a já do sebe naházel dvě tresky a jednoho lososa.

Když jsem odložil příbor, ozval se Damian. "Tak, teď bys mi mohl ukázat,co umíš." Nevěřícně jsem se na něj podíval. "Slyšel jste mě? Řekl jsem, že než dojedeme do Kapitolu, tak se ani nehnu!" On se jen předklonil a založil si ruce. "Takže chceš v aréně zemřít ještě dřív, než skončí úvodní masakr?" Jen jsem škubnul hlavou a znovu se dal do sledování té mouchy, která pořád jako idiot kroužila okolo lampy. 

Bzz, bzz. Ta se má. Taky bych chtěl mít křídla a jen tak si odletět. A ano, klidně bych byl i moucha, která žije jenom tak dlouho, dokud jí někdo nerozmázne a klidně bych poletoval jako retard kolem lampy. Pořád výrazně lepší než Hladové Hry. Bzz, bzz.

"Dobře, tak mi to nemusíš ukazopvat, ale jenom mi to řekni. Jestli teda chceš, můžeš začít cvičit až ve Výcvikovém centru." Já si povzdechl a začal otáčet nožem mezi prsty. "Nejlíp to umím s trojzubcem. Pak umím docela dobře s oštěpem a vrhat nože." objasnil jsem mu, zvedl se a oprášil si kalhoty. 

"A teď už půjdu." oznámil jsem a v podstatě utekl ven. Běžel jsem chodobou, dokud jsem neuviděl dveře s nápisem Ložnice splátců, kam jsem vletěl a zabouchl za sebou dveře. Pomalu jsem se sesul k zemi a opřel se o ně. Kolena jsem si přitáhl k bradě a byl rád, že nevidím oknem tu rozmazanou šmouhu.

Až teď jsem si plně uvědomil, že za pár dní můžu být mrtvý.

Další kratší část, ale zase, moji retardovaní kamrádi mi nedají chvilku pokoj a já nemám čas psát. A když už píšu, tak spíš můj hlavní příběh PJ/HP. Snad se vám to líbilo :3

PS: Mayu jsem si musela vymyslet, protože jsem nevěděla, koho dát za Héru. A Caesara jsem nechat musela, nedovedu si představit, že by to komentoval někdo jiný...

Percabeth^^