Hunger Games : Percy Jackson (CZ)

Přítel nebo nepřítel?

"Jo." odsekl jsem a znovu se vyškrábal na nohy. Jason ode mě poodstoupil a evidentně se bavil tím, jak se pokouším vstát. "Málokdo přežije zásah bleskem." prohodil zamyšleně, jako bychom se potkali u schránek na dopisy a teď probírali počasí.

"Možná je to tím, že ses netrefil. Chtělo by to zlepšit mušku, Supermane." vyhrkl jsem a až pak mi došlo, jak jsem ho označil. Bylo zvláštní vidět ho teď, protože přestože vypadal jako Jason a vlastně jím i byl, tohle byl jiný člověk, který ztratil paměť, netušil nic o své minulosti a měl mě za nepřítele, kterého je třeba odstranit.

Když jsem tu přezdívku vyslovil, škubl sebou. "Proč mi do háje říkáš Supermane?!" zavrčel a vytáhl zpoza opasku nůž. Nereagoval jsem a vytáhl vlastní zbraň. Horečně jsem přemýšlel, jak bych měl toho starého Jasona přivést zpátky. Na tohle by se víc hodila Piper, nebo Leo. Jistě, Jason je můj kamarád a asi bych za něho dal život, ale jeho nejlepší kamarád je Leo a můj Grover. Já byl už jaksi načatý těmi podivnými vzpomínkami a proto mi stačilo málo, abych si vzpomněl, ale netušil jsem, jak u Jasona. Asi mu prostě budu neustále připomínat věci z minulosti... A pak se uvidí. 

"Ale ale Supermane, tys vyměnil gladius za nůž?" ušklíbl jsem se. Jason se zamračil. "Nevím o čem to mluvíš." vyštěkl a udělal výpad směrem ke mě. Přestože jsem měl zpomalené reakce a hlava mě bolela jako střep po tom nárazu, stihl jsem se mu vyhnout. "Ale víš. Víš to až moc dobře, Gracei." popichoval jsem a vzdálil se od něj. "Pokud chceš oddálit svou smrt, tak ti to moc nejde." zavrčel on a znovu se po mně ohnal. Tentokrát se trefil a udělal mi na levé paži hlubokou ránu. Sykl jsem a chytl se za ní. Ruku jsem měl za chvilku skoro celou od krve. 

Zamračil jsem se a než se stihl vzpamatovat, sekl jsem po něm a trefil ho do ramene. Vyjekl a svou čepelí odrazil tu mou, až jsem se zapotácel. Začínal jsem tak trochu propadat panice. Nepřestávala mě bolet hlava a začínalo mi zvonit v uších z toho blesku. Nebyl jsem ve stavu, kdy bych mohl bojovat.

"Jasone, tak si sakra vzpomeň! Jsi syn Dia, chodíš s Piper, máš ségru Thalii a nejlepšího kamaráda Lea. I my jsme kamarádi. Pamatuješ se na to? Na Nový Řím a Tábor polokrevných? Bojovali jsme spolu s Gaiou. Leo tehdy umřel, vzpomínáš? Byl jsi Říman, ale pak ses začal naklánět víc k Řekům a -" vychrlil jsem ze sebe a doufal jsem, že si vzpomene, ale Jason mě přerušil.

"Drž už hubu!" zařval a vrhl se na mě. Ve stejnou chvíli se mi zatmělo před očima a já upadl do temnoty.

Lidi... Já se hrozně, fakt hrozně omlouvám. Když mě se tak nechtělo psát! Tohle je tak kratičký, až je to k pláči, ale už jsem musela něco vydat :/ Nebudu slibovat přesný datum, jinak to zase nedodržím, ale v dohledné době určitě další část vydám. Díky za votes, reads a komenty =D