Hunger Games : Percy Jackson (CZ)

Úkryt

Druhý den jsem se probudil ještě před svítáním. Postavil jsem se na větvi a pevně se chytil kmene stromu - bylo by dost ubohé, kdybych tady umřel pádem ze stromu a to ještě vlastní vinou. Zkusmo jsem si malinko povyskočil, ale větev držela a tak jsem se rozhlédl po okolí.

Nikde jsem neviděl žádné ohně, ale profíci už určitě pročesávají arénu. Naštěstí jsem včera ušel hodně daleko a jim by to muselo trvat stejně dlouho, než by se sem dostali. Než si vybrali hlavní tábor, natahali tam zásoby a vybrali si zbraně, chvíli jim to muselo zabrat, tak bych řekl, že mám ještě aspoň hodinku náskok.

Abyste rozuměli, profíci jsou obvykle splátci z Prvního, Druhého, Šestého a Čtvrtého kraje. Takže za mnou ve Výcvikovém centru docela samozřejmě přišli, jelikož profíci vždy drželi spolu. Začaali mi vykládat nějaké žvásty o slaboších, které už viděli trénovat a už jsem je chtěl odbýt, když mi začali vykládat taktiku. To jsem si samozřejmě poslechl, ale pak jsem je poslal do háje s tím, že já nejsem vraždící stroj. Dost je to namíchlo, řekl bych.

Uchechtnul jsem se, když jsem si vzpomněl na výraz té holky o Arése, která vypadala, že by mi nejraději utrhla hlavu. I ten Jason, který se snaží hrát si na tvrďáka... Pff, jsem lepší (egoista navždy). Napil jsem se trochu vody z lahví, které jsem včera tak pracně naplnil, sněld kousek chleba a jeden proužek sušeného hovězího. Pořád jsem měl ukrutný hlad a bylo mi jasné, že budu muset někde něco splašit. Proč jen já musím mít neustále hlad, proč?

Sešplhal jsem tedy ze stromu, spacák narval do batohu, ten si hodil na záda a vydal se na cestu. Společníka mi dělalo kručení břicha a nůž, který jsem nedal z ruky. Mysl mi zaběhla k tomu krásnému trojzubci ze včerejška... však já se k němu ještě dostanu, uvidíte, jinak se nejmenuji Percy Jackson.

Klusal jsem, abych se nevyčerpal a rozhlížel se po něčem k snědku. Ve výcvikovém centru jsem nejvíce času trávil u stanoviště s jedlými bylinami (bojovat už umím, díky moc), snad kromě vrhání nožem nebo trojzubcem, tam jsem byl víc. Bylo mi jasné, že o vodu si dělat starosti nemusím- tohle je náhodou ukrutná výhoda, mít Poseidonovy schopnosti-,ale o jídlo jsem se bál. Jsem si jistý, že to většina ostatních podcenila.

Proto jsem hned v bobulích, které jsem uviděl, rozeznal rulík zlomocný. Tak jo, od toho co nejdál. raději jsem běžel ještě asi kilometr, abych si byl jistý,že si nic s rulíkem nespletu - další trapas by byl, kdybych sám sebe otrávil- a našel jsem borůvky, celý háj borůvek.

"Nikdo tu není." šeptal jsem si pořád dokola, když jsem je trhal a cpal si je střídavě do pusy a do fólie. Byl jsem si dost jistý, že by mi můj krásný batůžek dost zaneřádily, tak jsem si udělal z té fólie provizorní pytlík a celý ho až po okraj napěchoval borůvkami. Když jsem asi po dvaceti minutách vyrazil, cítil jsem se dost plný, jelikož jsem vyžral celé pole.

Sice jsem se trochu obával, že by vypleněné borůvčí mohlo posloužit jako stopa, ale nakonec jsem to zavrhl. k horám bylo ještě poměrně daleko, takže profíci nemohli odhadnout směr mé cesty. Odpoledne jsem začínal padat únavou. Dopil jsem zbytek vody a snědl další hrst borůvek, ale to víte, borůvky jednoho moc nezasytí.

Zrovna když jsem zvažoval, že vylezu na strom a odpočinu si, zazněl výstřel z děla. Šíleně jsem se lekl a vyjekl: "U všech bohů!" Rychle jsem si zacpal pusu rukama a ostražitě se rozhlédl. Mohl jsem jen doufat, že můj výkřik nikdo neslyšel. Ale jelikož to byla jen planá naděje, odpočinek musel počkat. Vyrazil jsem sprintem pryč směrem k horám, ke kterým mi zbýval už jen kus. 

Běžel jsem sprintem dokud jsem mohl, pak jsem přešel znovu do klusu, ale už jsem se neodvažoval zastavit. Místo toho jsem přemýšlel, kdo byl ten, koho dnes zabili. Byl to snad ten malý Hádův kluk? Nebo ta hezká blondýnka, co se na mě včera usmála? Dost dobře už mohli být oba po smrti, mrtví už byli čtyři. Přesto jsem cítil, že nechci, aby zemřeli. Ale co tenhle prapodivný pocit vyvolalo, to opravdu nevím. 

Když už jsme u toho, proč se na mě ta holka u všech všudy usmála? Třeba to byl zlomyslný úsměv a já to jen nepostřehl. Nebo třeba jen úsměšek, vyjadřující to, že si myslí, že jsem slabý a že zemřu. No teda, taková drzost! Tohle si o mě nebude ani říkat, ani myslet! Jen jak jí potkám, ukážu jí, zač je toho Percy. A vůbec mě nezajímalo, že jsem si jen vsugeroval, že se mi posmívala, i když to byl jen normální úsměv.

Mrmlal jsem si pro sebe, že jsem si ani nevšiml, že už jsme dosupěl do cíle. Můj žaludek hlasitě protestoval a rozhodl jsem se okamžitě zasáhnout, co kdyby to někdo uslyšel a myslel si, že tu někde řve lev?

U hor bylo, přesně jak říkal Damian, druhé jezero. Sice o poznání menší, ale pořád jezero a taky řeka a vedle hor les. Přesně to, co potřebuju. Raději jsem odběhl do lesa, dojedl zbytek borůvek (moc dlouho mi nevydrželi, ale to víte... borůvky), naplnil lahve, napil se a snědl další krajíc chleba. Pak jsem si ještě seškrabal z borovice měkkou kůru a přežvykoval jí a představoval si, že to vůbec není kůra, ale žvýkačka a docela to šlo i spolknout. 

Pak, když se začalo stmívat, jsem popadl pilku a uřezal několik statných větví. Pak jsem došel zpět k nejbližší hoře. Věděl jsem, že mě sledují kamer, tak jsem kolem hory chodil dělal, že děsně přemýšlím, jestli tu není nějaký úkryt. Nakonec, když mě ta šaráda už přestala bavit, jsem hraně zajásal a přitáhl si své věci do skuliny ve skále, téměř neviditelné a připomínající jen další vrásnění.

Dobře, přistihli jste mě. Damian jaksi náhodou viděl plány arény a jaksi mi pak o nich čirou náhodu řekl na střeše, ke nemohl kamery přes skučení větru nic zaslechnout. Takže jsme věděl, že v jedné z hor je skulinka, která vede do jeskyně, zhruba tak dva na dva metry. Nevěděl jsem, jestli jsou kamery i tady, ale tady i kámen má uši, tak jsem předstíral, jak jsem u vytržení, že jsem našel ukrýt. Všecek rozradostněn jsem sem dotáhl ty větve a spoustu trávy. Trávou jsem vystlal zem a větve opřel o stěnu. Co s nimi udělám, vymyslím zítra.

Takže jsem si lehl na trávu a stulil se do klubíčka a děkoval Poseidonovi, že jsem přežil další den.

Snad se vám kapča líbila. Díky za 400 reads a 44 votes! Další díl sna vydám brzo <3