Hunger Games : Percy Jackson (CZ)

Klam

AN: Děkuju moc za všechny kudosy a komenty!

Jen bych chtěla říct, že jsem nečetla Magnuse dvojku, takže se tu neobjeví žádné události z této knihy.

Enjoy!

"Všichni mají všechny končetiny?" zajímal se někdo po mé pravici.

"Jo, jenom ty nemáš mozek, Jasone," protočil jsem očima a pokusil se posadit. Po Lokiho malém zasáhu se mi motala hlava a to nejen z toho, že jsem totálně nepobíral, co se stalo a o čem to mluvil. Boj mezi řeckými a severskými a ještě jinými bohy? Cože?

"Cože?" ozvalo se zprava.

"Ono ti to dojde." Povzdechl jsem si. "Vždycky jsem si myslel, že Leo je ten pomalejší."

Chvilku bylo ticho. "Kdo sakra seš?"

Rychle jsem se vymrštil do sedu, najednou jsem se vyděsil, že Jason zase ztratil vzpomínky. Teprve když jsem uviděl sedět na zemi někoho úplně jiného než Jasona, mému zpomalenému mozku teprve došlo, že to vůbec nebyl Jasonův hlas.

"Kdo seš ty?!" vyjekl jsem v odpověď a horko těžko se vyhrabal na nohy. Neznámý udělal to samé. Byl a o trochu menší než já, s delšími blonďatými vlasy a někoho mi neskutečně připomínal.

"Já se ptal první!" vyprskl on a rozhlížel se kolem. "Kde to sakra jsme?! Proč... co... kde je Jack?!"

"Kdo je Jack?"

"Můj meč," odpověděl roztěkaně a rozhlížel se.

"Tvůj meč," zopakoval jsem. "No jasně. To se ví. Každopádně, neviděl jsi tady někde kolem takovýho vysokýho blonďáka, má brejle a naparuje se jako Superman?"

Majitel meče jménem Jack se na mě zamračil. "Nejdřív mi laskavě řekni, kdo jsi a kde jsme!"

"Já jsem Percy," odpověděl jsem nakonec. "Jsme v krásné alternativní realitě Panemu, kde se děti vraždí pro zábavu." V tu chvíli mi něco došlo. "Moment, jak ses sem u všech bohů dostal? Nejsi splátce." Tím jsem si byl vážně jistý. Co tu ten pošuk dělal?

"Posílá tě Tom Hiddlestone?" zeptal jsem se podezřívavě.

"Cože?"

"No však víš, ten, co ho hraje Tom Hiddlestone v Avengerech. A v Thorovi. Ten s tou rohatou helmou."

"Thor," zpozorněl. Už by mi mohl do háje říct, jak se jmenuje. "Co víš o Thorovi. Víš snad něco o jeho kladivu?" ptal se dychtivě. Udělal ke mě pár kroků a já o pár ustoupil. Kde je Anaklusmos, když ho člověk potřebuje.

"Ehm, vím, že je pěkně těžký a uzvedne ho jenom Thor. A Jarvis," odpověděl jsem mu. "Co kdyby jsme se uklidnili a promluvili si? Můžeš začít tím, že mi řekneš, jak se jmenuješ."

Povzdechl si. "Magnus. Jmenuju se Magnus." Kde jsem to jméno jenom slyšel?

"Cos to říkal o vraždění dětí?" zeptal se po chvíli, zřejmě usoudil, že se ho nepokusím zabít a pokusil se zahájit smysluplnou konverzaci.

"Ále, jmenuje se to Hladové hry," vysvětloval jsem, "každý rok se vylosuje 24 dětí - nebo teenagerů - z 12 krajů, ty pak jdou sem do arény a mydlí se tu, dokud nezbude jen jeden, který to celé vyhraje."

Magnus zamrkal. "Páni," vysoukal ze sebe, "dobře. Ale jak jsem se sem dostal?"

"Jak mám asi já vědět, jak ses sem dostal?" zamračil jsem se. "Já ani nevím, jak jsem se sem dostal já!"