Hunger Games : Percy Jackson (CZ)

Víc než jeden svět

Ehm... Lidi... No, další díl. Ejj... :D Ano, strašně se omlouvám. Doufám, že si přeci jenom příběh přečtete a budete číst i nadále, protože jsem konečně, konečně překonala writer's block, který jsem na tuhle povídku měla a taky jsem konečně domakala zápletku - musím říct, že jsem jí neměla ani promyšlenou, když jsem to začala psát. Takže, teď se budete moci těšit na jakž takž pravidelné přidávání! Ejj! 

Tak, užijte si kapitolu. Znovu se velmi omlouvám.

Člověk by čekal, že potom, co zkolabuje v lese, se taky probudí v tom lese. 

Ale ne, já jsem Percy Jackson, tudíž jsem se probudil někde úplně jinde, konkrétně v Táboře polokrevných.

Tedy v tom, co bývalo Táborem polokrevných - nyní to vypadalo jako po náletu německých bombardérů.

"Percy!" zaslechl jsem a otočil se. Rychle jsem se vyškrábal na nohy a uviděl Thalii, jak se ke mě žene o sto šest. 

"Thalie!" vyjekl jsem a byl neskutečně rád, že jí vidím. "Neuvěříš, co za šílený sen se mi..."

Thalia však kolem mě jen proběhla, jako bych byl vzduch a mířila dál. Rychle jsem se otočil a nechápavě se rozeběhl za Diovou dcerou v lesklém brnění z božského bronzu.

Thalia se zastavila až u jídelního pavilonu, kde kolem jednoho stolu postávali Cheirón, Grover, Kalypsó, Clovis, který pochrupoval a nejspíš Travis, protože jsem si byl dost jistý, že Connor se vyskytoval v tom mém snu. 

"Cheiróne, Percy!" zopakovala bez dechu Thalia, když k ní všichni trhli hlavami. 

"Haló! Cheiróne!" zařval jsem a trošku poposkočil na místě, zamával rukama, ale nic, nikdo si mě nevšiml. "Grovere, ty osle jeden! To se dělá, ignorovat takhle svého nejlepšího kamaráda?!" 

"Co je s Percym, Thalie?" zeptal se Cheirón unaveně. Sjel pohledem zpět na stůl, kolem kterého byli shromáždění a já si všiml, že je na něm rozprostřená velká mapa Long Islandu, s figurkami představující pravděpodobně naše a nepřátelské síly.

U všech bohů, to jsme byli ve válce?

"Objevil se... Zčistajasna se přede mnou objevil Poseidonův trojzubec!" vyhrkla Thalia, oči se jí leskly. "Myslím, že se Percy snaží komunikovat, ať je, kde je."

"To si piš že se snažím komunikovat!" zavrčel jsem na ní se založenýma rukama. "Jenže vy mi to vážně moc neusnadňujete!" 

V tu chvíli mi ale došlo, že tohle byl sen, tudíž to, co se dělo předtím, celé ty Hladové hry... to byla realita. 

Oh bohové. Vítejte v každodenní realitě Percyho Jacksona. Obávám se, že jízdenka je jednosměrná. 

"Thalie, všichni je chceme najít, ale... Musíme se teď soustředit na udržení obranné linie," prohlásil Cheirón opatrně, jakoby nechtěl Thalii nějak vydráždit.

Měl ale vědět, že Thalii vydráždí prakticky cokoli.

"Myslíte si, že to nevim?! Ale já si to nevymýšlim! Opravdu jsem ten pitomej trojzubec viděla, ale fajn, hrajte si tu s vojáčkama a já jdu zatím najít svý kamarády!" S tím se nasupená Thalia otočila na patě a s funěním odběhla.

"Thalie!" zavolal za ní Grover. Pak si povzdechl a podíval se na zbytek osazenstva. "Zajdu za ní," prohlásil a odklusal za Thalií.

Cheirón si zhluboka povzdechl a protřel si oči. Vypadal, jakoby byl na nohou celou noc. 

Otevřel pusu a chystal se něco říct; naklonil jsem se blíž, doufal jsem, že mi řekne co se stalo, proč jsme byli zaseklí v alternativní realitě, nebo aspoň s kým to aspoň válčili, jenže v tu chvíli... jsem se probudil.