tudududutuduuuuuuuu!5o.díl!:)je o něco málo delší soo..comment & VOTE!Hope you like it!:)-Car
Pohled Nialla
„To nemůže myslet vážně?“
Říkal jsem si v duchu, když jsem sebou hodil na postel.
„Prostě jen tak si sem příjde a vyvalí to na nás a co čeká, jak zareagujem. Že se jí vrhnem kolek krku a začnem ji přemlouvat? To určitě.“
Tyhle myšlenky se mi teď honili pořád hlavou, když v tom někdo zaklepal na dveře. Nic jsem neřekl, ale ona vstoupila dál. Věděla jsem že to je ona, už jednou takhle byla za mnou s tím mi to vysvětlit. Už jednou se opakovala podobná scéna, ale tohle bylo jiný. Daleko jiný. Ona mohla říct ne, ale neřekla. Řekla ano, a to celou situaci měnilo. Nechtěl jsem o ni přijít...nechtěl. Z mých myšlenek mě vytrhl její hlas.
„Nialle?“ Zeptala se zase opatrně. Tentokrát jsem se ale neotočil a jen jsem něco zabrblal, něco jako v tom smyslu „hmm?“
„Můžu dál?“
„Hmm.“ To je teda rozhovor, začal jsem si říkat.
„Nialle, prosím...řekni něco...nemlč..“ Začala. Tak to mě už dostalo. Otočil jsem se na ní a viděl jsem, jak stojí před zavřenými dveřmi a že má v očích strach.
„Ty chceš abych něco řekl?“ Odsekl jsem. Mlčela. „Tak fajn.“ Jen jsem řekl.
„Proč to děláš? Proč ses tak rozhodla, vždyť víš co chceš. A nedělej, že nevíš. Sama si mi to jednou řekla a teď tady budeš říkat pravý opak? Tak to ani náhodou. To nedovolím, aby sis zkazila život!“ Po téhle větě, se najednou její hlava prudce zvedla a podívala se na mě zmateným a vyděšeným pohledem.
"Počkej, teď tě nechápu. Jak to myslíš, že bych si zkazila život, kdybych se tak rozhodla?“ Ptala se nechápavě.
Přistoupil jsem k ní blíž, chytl ji za ruce a propletl je se svými. „Takhle.“ Odpověděl jsem jen a políbil ji. Pak jsem se odtáhl a podíval se jí do očí, zdálo se mi, že jí to došlo a hodila po mě vražedným pohledem.
„Tak to ani náhodou Nialle! Ty víš jak jsem se rozhodla a moje rozhodnutí už nezměníš. Klidně ještě teď zavolám Elijahovi a řeknu mu, že do žádné Austrálie nejedu, i když jsem řekla že jo. Ale já nejedu..nemůžu...já..nedokázala bych být bez tebe...tak dlouho...“ A viděl jsem, jak se jí začly lesknout oči.
„Stell...“ Chytl jsem její obličej do svých rukou. „Vím, že to bude těžký se rozejít, ale takhle to bude nejlepší...“ Nemohl jsem uvěřit tomu, co ze mě právě vypadlo “Bude to těžký, ale zvládneš to, já to vím. Věřím ti.“ Snažil jsem se znít a vypadat přesvědčivě, ale měl jsem chuť to všechno odvolat a říct jí ať tu zůstane se mnou. Ale nemohl jsem, nedokázal jsem to. Tohle byl její sen, já si svůj už splnil, teď je řada na ní. A tady svoje štěstí nenajde...i když já ho našel...JI. Ona byla pro mě všechno, ale teď měla přednost kariéra. Já to věděl a ona taky, ale nechtěla si to přiznat.
„Nialle... to né..já...něco vymyslim..něco...“
„Pšššt...“ Dal jsem ji prst na pusu a ona se mi vrhla do náruče s brekem, protože jsme oba věděli co to znamená.
Pohled Emmy
Všichni jsme seděli dole a jen jsme se tak po sobě dívali, protože jsme nemohli pořád nějak uvěřit tomu, co nám Stella řekla. Že odjede? Že mě tu nechá samotnou s rodiči? Nikdy jsem si nemyslela, že mi někdo bude tak blízký a že zrovna ona.
