Pohled Harryho
Když mi řekl Liam o té věci s Emmou, nemohl jsem tomu uvěřit. Za několik dní jsme se měli vracet do UK, abychom si odpočinuli, než odjedeme na tour do Austrálie. Řekl jsem si, že sí s Emmou musím promluvit nejdřív, co to půjde.
Jeden koncert dneska večer byl noční můrou. Pletly se mi slova a při Moments jsem to psychicky nezvládl a musel odejít do zákulisí. Nevím co z toho novináři udělají, ale vím, kvůli které osobě to bylo.
„Brácho, jsi v pohodě ?“ ptali se mě kluci, když jsme dorazili do Anglie.
„Všechno dobrý…snad.“ Znejistěl jsem.
„Jedeš k nám?“ zeptal se Louis.
„Promiň, musím ještě něco vyřídit.“ Řekl jsem, objal ho a vyrazil s kufrem a ochrankou za zády k taxíku.
Řekl jsem adresu a byl odhodlaný zkusit všechno, jen aby toho nechala.
Zazvonil jsem u dveří a doufal, že Patrik není doma. Měl jsem štěstí.
„Harry!
„Kotě, chyběly jste mi.“ Objal jsem ji a dal pusu na tvář. Ochrance jsem řekl, ať počkají, že to bude jen chvíle. Pozvala mě dovnitř a já nechal kufr v obýváku.
„Kde je?“ zvedl jsem jedno obočí. „Ta cour…Emma.“
„Takhle o ní mluvit nebudeš ať už dělá cokoli.“ Zamračila se.
„Vždyť víš, že jí miluju.“
„To ti mám věřit?“ Neveděl jsem, na co naráží.
„Proč ne?“ pokrčil jsem rameny.
„Jak se má slečna Madison?“ založila jsem ruce na prsou. Její otázku jsem ignoroval. Chytl jsem ji za boky a přitáhl si jí k sobě. Vypadala šokovaná.
„Kdybys nebyla přítelkyně mého „bratra“ a já nemiloval Emmu, otočil bych tě a udělal ti to zezadu.“
„Vůbec jsi se nezměnil.“ Zasmála se a dala mi pusu na tvář.
„Harry?“ ozvalo se za zády.
Prudce jsem se otočil, protože na tuhle osobu jsem čekal. Naznačil jsem Stelle, že si s ní potřebuju promluvit sám. Ona kývla, vzal jsem Emmu za ruku a táhl ji po schodech nahoru.
„Co děláš.“ Zahekala. Cestou do jejího pokoje jsem zjistil, že je malinko opilá.
Zavřel jsem dveře, zamknul a hodil Emmu na postel. Nechápavě se na mě podívala.
„Co si jako myslíš?“ vykřikla na mě.
„Ptát se budu já.“ Opřel jsem se o stěnu.
„Zacházíš se mnou jako s courou.“ Položila hlavu do polštáře, ale pořád mě sledovala.
„A nejsi snad?“ vytáhl jsem jedno obočí.
„To se mě ptá nadržený prase, který se vyspí s každou na kterou ukáže?“ začala brečet.
„Proč to děláš?“
