Pohled Emmy
Když jsem se dotkla jeho ruky, uvědomila jsem si, jak moc mi chybí jeho objetí, když jsem potřebovala, když jsem byla bezmocná a nevěděla si s něčím rady.
„Opravdu jsem rád, že se ti tam líbí.“ Pokusil se o malý úsměv.
„Harry.“ Zašeptala jsem a objala ho. Okamžitě si mě přitáhl ještě víc a já vdechovala jeho nádhernou vůni. Nechtěla jsem, aby to vypadalo, že jsem mu odpustila, tak jsem se zase odtáhla. „Měli by jsme jít zpátky.“ Mrkla jsem na něj a šla za ostatními s Harrym v patách.
Když jsme přišli zpátky, všichni už měli dojedeno, jen naše talíře byly ještě skoro plné.
„Dojezte si to, počkáme vedle.“ Řekla Anna po tom, co se všichni zvedli a odcházeli z místnosti. Takže jsem s Harrym zase zůstala sama.
Začali jsme si povídat, ale né už o práci. Mluvili jsme o jejich písničkách, které teď nahrávají ve studiu a taky jsem se zmínila o Niallovi a Stelle.
„Páni, nevěděla jsem, že si jsou už tak blízký. Teda věděla jsem, že si hodně dobře rozumí, ale že až tak, to bych do nich neřekla.“
„Jo, to já taky ne. Ale přeju jim to, hodí se k sobě, jen doufám že to ví, protože Niall jen pořád říká, když se ho na to zeptám, že jsou se Stellou jen hodně blízcí přátelé. Ale já mu to nebaštím.“
„To máš pravdu, když jsem se na to ptala Stelly, zrovna včera myslím, že to bylo, tak taky řekla, prostě jsme jen kamarádi. A to bylo všechno co mi k tomu řekla, ale taky jí to nevěřím. Ona by kecala i samotný královně. Stella totiž dokáže hodně dobře lhát a nikdo to na ní při tom nepozná. To na mě to pozná i slepej.“
„To máš pravdu.“
„Heej, to není vtipný.“
„Ale jo, je.“
„Ne, to teda není.“
„Je.“
„Není.“
„Je.“
„Není.“
„Tak fajn, není no.“ Ale když to dořekl, stejně mě neošálil, věděla jsem co si pořád myslí. A jen jsem si pro sebe potichu řekla, aby to neslyšel.
„Ne, to není.“
Pak jsme konečně dojedli a došli za ostatníma do kuchyně. Byli tam jen ti dva, táta a Anna, šli k sobě nahoru do ložnice, řekla nám Stella, která byla celá mokrá.
„Co jste tu proboha vyváděli?“ Zeptala jsem se dřív než Harry a oba jsme jen na ně koukali s vykulenýma očima a otevřenou pusou.
„Nic.“ Odpověděli oba. A začali se najednou nahlas smát. My jsme se jen s Harrym na sebe tázavě podívali a oba jsme zakroutili hlavou.
„Co?“ Zeptala se Stella, která si nás všimla.
„Radši nic.“ Odpověděla jsem jen. „Puč mi tu utěrku a běž se radši převlíct.“ Řekla jsem jí jen. Ona mi hodila utěrku, co měla v ruce a ušklíbla se na mě.
„Bacha abyste nedopadli stejně.“ A začala se opět nahlas smát, tak, že ji Niall musel zacpat pusu svou rukou a vyvedl ji z kuchyně na chodbu, a pak už jsem slyšela, jak běží po schodech nahoru oba.
„Jako malí.“ Řekla jsem, když jsem popadla první talíř a začala ho utírat.
„Jo, to máš pravdu.“ A zasmál se. Postavil se vedle mě a řek mi, ať mu podávám talíře, že je bude dávat do skříňky. Tak jsme měli hotovo během asi 5 minut.
