Pohled Nialla
Pořád nic. Tak jsem zazvonil znova. Nic. Zazvonil jsem po třetí a to už jsem i zabouchal na dveře. A pak už jsem slyšel, že někdo běží po schodech dolů do chodby. Dveře se otevřeli a v nich stála Stella, s červenýma očima a rozmazanou řasenkou a v ruce držela balení kapesníků.
,,Bože Stello.“ Řekl jsem a díval se s hrůzou na ní, jak vypadala příšerně. Chvíli se na mě dívala a pak se mi vrhla kolem krku.
,,Ach, Nialle.“ Řekla a znova se rozbrečela.,,Nialle..je mi tak líto..cos musel vidět.“ Snažila se ze sebe dostat přes vzlyky. ,,Když, tohle mě už ale tak naštvalo, že jsem to prostě už nevydržela.“ Řekla už docela normálním hlasem. ,,Promiň, žes to viděl.“ Zase se omlouvala.
,,Stell, to je dobrý, stejně to bylo kvůli mně.“ Snažil jsem se ze sebe dostat aspoň něco, protože jsem vůbec nevěděl, co bych jí měl říct. Přece jen, Stella se stala mojí nejlepší kamarádkou, ale věděl jsem, že k ní cítím něco daleko víc, než bych měl. Věděl jsem, že se něco mezi námi dvěma děje, ale nechtěl jsem si to přiznat. Ona mě teď potřebovala jako oporu, ne jako někoho na koho pořád myslí, protože to já jsem dělal, kdykoliv jsem ji neměl na blízku, musel jsem na ní myslet, pořád a pořád. Ale teď ne, teď jsem tu byl jen a jen pro ni a ona mě potřebovala jako přítele, kterému může říct cokoliv.
Stáli jsme tam pořád ve dveří a já ji držel pořád okolo pasu. Cítil jsem její vůni, jak mi naráží přímo do nosu. Byla kouzelná, taková jahodová. Pak jsem si vzpomněl, že ji Harry koupil k narozeninám nový parfém od Chanel, který voněl, právě jak po jahodách. Když jsme tam tak stáli a pořád jsem ji držel, zrovna zafoukal vítr a její vlasy se mi dostaly přímo do obličeje. Bože jak voněly.
Ne!
Na to jsem musel zapomenout. Už jsem se chtěl odtáhnout od ní, ale nevěděl jsem, jestli bych jí tím neranil. Když v tom se Stella sama ode mě odsunula. Podívala se mi do očí, bože její oči, ty mě taky zabíjeli, i když je měla pořád červený a i s rozmazanou řasenkou po obličeji, vypadala pořád dobře.
,,Nepůjdeš dovnitř?“ zeptala se najednou.
,,Jo, to asi bude lepší než tady, tak stát.“ řekl jsem a snažil se o úsměv. Povedlo se, usmála se, aspoň trochu. Otočila se a s pomocí odskákala dovnitř. Já zavřel dveře, sundal si boty, které jsem dal vedle dveří na podložku a šel za ní do kuchyně.
Když jsem za ní přišel, dělala něco k jídlu. Ta byla skvělá, jak mohla vědět, že bych teď si něco dal. Sedl jsem si na barovou stoličku a čekal. Ona mezitím vzala z ledničky vodu, dvě skleničky ze skříňky a podala mi je, abych je dal na stůl. Já je naplnil a rovnou se napil.
Bylo ticho, celých těch 10 minut, co ona dělala tousty. Vstal jsem a začal jí pomáhat. Vzal jsem talíře ze skříňky a ubrousky ze stolu. A položil je vedle ní.
Už to bylo hotový. Vzala talíře, já vzal pití a šli jsme k ní do pokoje. Cestou k ní vůbec nepromluvila. To ticho mě zabíjelo. Chtěl jsem něco říct, ale nevěděl jsem co.
Otevřela dveře a nemohl jsem tomu věřit, co jsem viděl. Po celým pokoji měla rozházené posmrkané kapesníky, protože její koš už byl plný. Položila talíře na postel.
,,Sedni si“ řekla a pokynula na místo vedle ní na posteli. Já položil skleničky a flašku s vodou na stolek a sedl si vedle ní.
Pak jsme si začali dlouze povídat. Povídali jsme si asi hodinu. Hlavně teda o Emmě, jak se nesnáší už od 5. třídy, jak se poprvé setkaly, ale také jak ji několikrát tady pomohla. A i přesto, co o ní všechno řekla, když mluvila o tom, jak jí pomohla párkrát, jak si poprvé spolu povídaly, aniž se hádaly, a to bylo hlavní téma hovoru, ale taky ještě jedno téma přišlo na řadu: já a Harry. Byl jsem rád, že zrovna my dva jsme je udobřili, ale teď se zase hádaly a nesnášela jedna druhou. To jsem nemohl vydržet, a tak jsem se jí zeptal na to, kdy se poprvé začaly hádat, a tak podobně. O tom jsme taky dokázali mluvit málem další hodinu.
Pak se ale zničehonic znovu rozbrečela. Nemohl jsem ji už takhle vidět, když už si byla umýt obličej a vypadala znova krásně, i když měla zas úplně červené oči. Naklonil jsem se k ní a objal ji. Ona se nebránila, spíš naopak. Byla ráda, že to konečně někomu všechno mohla říct.
Seděli jsme tam takhle asi 5 minut, nebrečela ale už. Aspoň, že tak. Pak se ode mě odtáhla a podívala se mi do očí. Měla opravdu nádherné oči, krásně modré, teď sice trochu červené, ale pořád jsem se jich nemohl nabažit.
Vzpomněl jsem si, jak jsme se poprvé setkali, na její smích tehdy, když jsme se hádali o stejné cereálie. Jak jsem ji podal ruku, když jsem se představoval, na to jak jsem ji poprvý objal. Na náš první polibek, už tehdy se mi strašně líbila...ne, ona se mi nelíbila, já ji miloval. Už tehdy.
Ale je pravda, že v poslední době to mezi námi dvěma nějak podivně jiskřilo. Ne jenom z mojí strany, ale i z její. Ale to jsem si možná jen namlouval.
Pořád jsme tam seděli a dívali se na vzájem do očí. Ona se ke mně najednou začala přibližovat.
Panebože co mám dělat?!
Ptal jsem se sám sebe. Při tom jsem věděl co chci, ale kdybych to udělal, vím, že by toho litovala. Už potom, co jsme se políbili, to bylo těžký, ale to jsme překonali a dělali, jako by se nic nestalo, ale teď by nešlo dělat, že se nic nestalo.
Ale ignorovat jsem to taky nemohl. Miloval jsem ji a na to jsem zapomenout nedokázal, zvlášť když jsem ji měl, tak blízko u sebe a právě se snažila udělat něco, co bych dřív udělal už dávno a vůbec bych nad tímhle nepřemýšlel. Ale teď to bylo jiný.
Než jsem se ale nadál, už se mě její rty dotýkaly. Měl jsem v břiše motýlky. Ale najednou jako by se uvnitř mě, všechno změnilo, přehodilo na jinou kolej. Na tuhle chvíli jsem čekal tak dlouho.
Poprvý to bylo něco jinýho, protože to nechtěl ani jeden z nás, ale stalo se to, ale tohle jsme chtěli oba. Najednou jsem zapomněl na Harryho...na Emmu . Myslel jsem jen na ní, a jen na ní. Na holku, kterou jsem miloval už od první chvíle, kdy jsme se potkali, a teď ji držím v náručí a líbám ji.
Přitáhl jsem si ji blíž k sobě. Chytil ji za stehno a posadil si ji na sebe, takže teď byla čelem ke mně. Odtáhla se ode mě, podívala se mi opět do očí a ty její jen zářily. Usmála se na mě, taky jsem se usmál a přitáhl si ji blíž k sobě.
Naše jazyky se spojili. Povalil jsem ji na postel a ležel jsem teď na ní. Začal jsem ji líbat na krku, rukama mě držela kolem mých zad a nohy měla propletený s mýma. Začal jsem ji šahat pod tričko, ona mě taky.
,,Hmm, tak tohle si nechám líbit“ řekla mezi polibky a uchechtla se. Nechápal jsem, tak jsem se na ní musel podívat. Ona se jen usmála a podívala se směrem k mému tričku. Chvíli mi to trvalo, ale pak jsem pochopil.
,,Bože.“ Jen jsem zakroutil očima a začal ji znovu líbat.
Pak jsem ji sundal tričko, zahodil jsem ho někam na zem, vedle postele. Potom mi i ona sundala triko a to taky skončilo někde na zemi. Rychle jsem ji sundal kraťasy a už na sobě měla jen spodní prádlo, které jí dal Zayn k narozeninám. Vím to, protože jsme ho spolu vybírali. Na chvíli jsem si vzpomněl na Emmu, ale pak mě z toho hned vyrušila Stella, když mi začala rozepínat pásek od kalhot. V tu chvíli jsem zase na ni zapomněl a věnoval jsem se zas jen Stelle a pomohl jí sundat moje kalhoty.
Po chvíli jsme už byli oba nahý a já ležel zase na ní. Díval jsem se jí do obličeje a ona na mě kývla, že ano. Přiblížil jsem se k ní a začal jí líbat na rty, pak na krku a potom jsem do ní pomalu vnikl. Zasténala. Rychle jsem toho nechal.
,,To je v pořádku Nialle.“ Řekla a jen se usmála. Opět jsem do ní vnikl, pomalu, ale tentokrát zasténala už jinak. Šel jsem trochu hlouběji a začal jsem pomalu přirážet.
Opět zasténala, ale tentokrát u toho řekla i moje jméno. Bylo úžasný ji slyšet říct moje jméno.
Za chvíli jsem lehl vedle ní, byl jsem zpocený, stejně tak jako ona. Leželi jsme tam vedle sebe a oba těžce oddechovali. Pak jsem si lehl na bok a opřel se o loket, abych na ní viděl, druhou rukou jsem ji sjížděl po jejím dokonalém těle.
Přiblížil jsem se k ní a políbil ji. Podíval jsem se pak na ní a ona jen kývla opět hlavou. Takže jsme to udělali hned dvakrát za noc.
Pak jsme oba usnuli pod peřinou vzájemném náručí.
