Pohled Nialla
Když jsme dojedli, pomohli jsme holkám umýt všechny talíře a hrnky, a potom jsme postupně odcházeli každý do svých pokojů, někdo zůstal v obýváku a díval se na televizi.
Otevřel jsem dveře do svého pokoje a viděl jsem, jak Stella už leží na posteli u notebooku, v uších má sluchátka, která má do něho zapojený a něco tam dělá. Něo mě napadlo. Šel jsem pomalu po špičkách, aby mě neslyšela.
„Nialle, já vím, že si tu.“ Řekla najednou aniž by se otočila.
„Jak to sakra děláš?“ Zeptal jsem se jí a řekl jsem to tak, aby to vypadalo, že jsem uraženej.
„Tebe bych poznala pokaždý lásko.“ Odpověděla a to už se ke mně otočila a usmívala se.
Miloval jsem její úsměv, pokaždý když byla šťastná, byl jsem šťastný i já. Byli jsme jako jeden. Co trápilo nebo bolelo jednoho, tak to bylo i tomu druhýmu.
Pořád jsem se na ní díval a úsmíval.
„Co je?“ Zeptala se.
„Nic.“ Odpověděl jsem a šel k ní. „Co posloucháš?“
„Hádej?“ Škádlila mě.
„Jak to mám asi vědět? Nejsem vševěd.“
„To je ale škoda. Myslela jsem, že svůj hlas poznáš pokaždý,i když ho neslyšíš.“ A vyplázla na mě jazyk, já jí ho okamžitě sebral polibkem. Začali jsme se líbat. Strhl jsem ji sluchátka z uší a ntb posunul na okraj postele opatrně. Položil jsem ji na postel a ležel jsem vedle ní a líbal ji na krku. Okamžitě ji naskočila husí kůže. Musel jsem se usmát.
„Co je?“ Zeptala se překvapivě.
„Ale nic.“ Řekl jsem jen a pořád se usmíval. Ona se ke mně najednou přitáhla a začala mě líbat na krku.
„Heej.“ Křikl jsem jen. „To není fér.“ Nadával jsem. Na krku mi udělala pořádný cucflek. A byly tam hned dva vedle sebe. Ona se jen usmívala.
„Měl si mi to říct, čemu ses předtím smál.“ Odpověděla a pořád se teď usmívala. Ale škodolibě.
Tak jsem si ji jen k sobě přitáhl a udělal ji to samí, i když se snažila bránit, protože věděla, co chci udělat.
„To není fér. Ty si silnější.“ Zanadávala.
„Neměla sis začínat.“
„Tss. Já si nezačala. To ty sis začal.“ Řekla, a pak jsme se tam takhle hádali asi ještě dalších 5 minut.
Pohled Harryho
S Emmou jsem seděl v obýváku u televize, ona byla opřená o mě, já měl svou pravou ruku kolem jejích ramen a držela mě za ní svojí levou. Měli jsme je propletené a já ji dýchal do vlasů. Ona se pak na mě otočila a já se k ní začal přibližovat, jenže v tu chvíli mi zazvonil mobil v kapse.
„néé, teď né.“ Zanadával jsem.
„To je pořádku.“ Řekla s úsměvem. Přece jen jsem jí políbil, ale pak jsem vytáhl mobil z kapsy a dal si ho k uchu.
„Prosím?“ Zeptal jsem se.
….
„Dobře, děkuju.“ Řekl jsem a dal mobil zpátky do kapsy. Rychle jsem vstal a běžel nahoru ke klukům. Cítil jsem na svých zádech Emmyn zmatený výraz.
Když jsem doběhl do patra okamžitě jsem zakřičel.
„Heej, vylezte! Dělejte!“ Když jsem to řekl,, slyšel jsem za sebou kroky. Otočil jsem se. Stála tam Emma, která byla pořád stejně zmatená.
