Death Valley

Can I...?

„Můžu?" „Je to jen na tobě." Přejela mi dlaněmi na hrudník, zatlačila a já se položil na záda. Klekla mi mezi kolena, lampička byla zase zhasnutá a já se zavřenými víčky čekal, až mi stáhne boxerky. Stahovala je pomalu, přišlo mi to i nešikovné ale zároveň...
Posunula se nade mě. Dávala si záležet, aby se nedotkla ani milimetrem svého těla, mého rozkroku.

„Když řeknu „ne", přestaneš se vším?" „Stačí slovo a nechám všeho. Neublížím ti, rozumíš?" „Chci ještě slib." „Jaký?" „Že mě nevyužiješ. Vím," Zacpala mi ústa dlaní a mně se povedlo alespoň rozsvítit. „Že riskuješ svůj život, kvůli někomu, koho neznáš, ale... Až to skončí... Tak-tak mi neukážeš záda..." „Myslíš, že riskuju svůj život kvůli zašukání si? Jen si užít a pak sbohem? Podívej se mi do očí a řekni, co v nich vidíš."

„Strach... Něhu, lásku..." Mhouří oči a vpíjí se mi do očí. „Máš strach, že kvůli mně umřeš?" „Mám strach, že mi umřeš. V mým věku si člověk řekne, že láska až za hrob, ta, u které se zamiluješ do člověka, když ho vidíš poprvé, už neexistuje. Že je to možný jen u puberťáků, ale já mám pocit, že já se zamiloval. Ve chvíli, kdy jsem uviděl tvou fotku v dokumentaci.
S Amandou mi to už několik měsíců neklapalo. Pořád jen výčitky, jak ji zanedbávám... Neměl jsem sílu ani chuť, se s ní rozejít z povrchních důvodů – řešit, co já koupil, co koupila ona. Můj je dům, tak se sbal a vypadni... Mohl bych pokračovat. Šlo jen o mou pohodu, já vedle ní dokázal přežívat, protože jsem stejně byl skoro pořád v práci. Domů jsem se přišel navečeřet a vyspat. Několikrát jsem domů ani nedorazil a spal v kanceláři..." Trhnu zádumčivě rameny.
Sklouzla ze mě, přikryla nás peřinou a loktem si mi opírala o hruď. Hltala každé moje slovo, jako kdybych vyprávěl nějaký poutavý příběh.

„Možná, kdybych se ji věnoval, poznal bych, že je něco špatně... Tedy, špatný to bylo, ale-" „Chápu, jak to myslíš."
„Jde o to, že nerozumím, polovině událostí, které se staly. Kdo je dívka, kterou Freddie údajně napadl? A kde je teď? Kdo ji najal? Byli Paul s Tomem jediní, z ústavu, kdo pracují pro Smitha? Dostali ji tam oni? Co primář, copak přes něj nešla? Nebo i on v tom má prsty? A jak se dostal Freddie k nám domů... Musel tam být ve chvíli, když byla doma ještě Amanda. Byla dost úzkostná, zamykala všechny vchody a nechávala v zámcích klíče. Větrala a otvírala okna jen ve chvíli, kdy je měla na dohled... Jak se tam dostal, Hope? Kudy?" „Myslíš, že ho pustila?" „Nevím. Napadlo mě to jako první, kor, když mi vůbec nebrala mobil. Ale proč? To chtěla pomoct vrahovi, který zabil desítky osob, aby zabil mě? Za co? Za ignoraci? Za nechuť s ní spát? Páni, lidi už vraždili z „lepších" důvodů." Vyprskne smíchy a hladí mě po tváři.

„Ale abych se dostal k tvé otázce, od které jsem fakt odbočil, máš můj slib a já sliby plním. Nikdy tě neopustím, rozumíš?" Kývne, váhavě, ale pak s jistotou.
„Kam jdeš?" Vytáhla se do sedu a s jemným náznakem úsměvu, na mě pohlédla. „Hej, hej." Zachytil jsem ji, když ze mě začala stahovat peřinu. Nechápavě na mě pohlédla.

„Ty nechceš?" „A ty chceš?" Vyděšený pohled, když dopadla po zádech do postele a já na ni nalehl, se změnil v hladový a roztoužený.
„Chci ti ukázat, jaké to je, když je to chtěné na obou stranách." Dech ji těžkne, hruď se zvedá rychleji a z úst ji unikají nepatrné steny, když ji líně líbám od rtů, přes bradu a krk až na hrudník, kde se pro několik minut, které ona vyplní slastným sténáním, vyplní, zaseknu.
V neměnícím se, líném tempu, kloužu rty od prsou na bříško. Nezapomínám ji hladit po těle a když mi vplete prsty do vlasů a slabě zatahá, potlačím samolibý úsměv. Lačně ji líbám, jazykem nechávám na jejím těle mokré cestičky a pokoj vyplňují její spokojené steny.

„Mám pokračovat?" Unaveně na mě pohlédne. Ležím ji v nohou, její klín mě láká ale přesto... Líbal jsem ji na podbřišku, pomalu sestoupil ještě o kousek níž a ona slabě pozvedl pánev proti mé tváři.

„Prosím." „O co?" „O to." „Ne, o to nepros. Nikdy o to nemusíš prosit, ano?" Plaše na mě zaostří, když se nad ní vytáhnu. „Ne?" „Ne. Řekni mi, co chceš a dostaneš to. Všechno dostaneš." Omotala mi ruce kolem krku a hladově mě políbila.
„Tak znovu, mám pokračovat?" „Ano. Prosím." Pobaveně na mě pohlédla a zoufale zasténala, když jsem pod ni vsunul dlaň a sevřel ji zadeček v dlani. „Nezlob mě." „Nebo?" „Hraješ si s ohněm." „Popálím se?" Vypískla, skončila na bříšku, na zadek ji dopadla moje dlaň a při kousnutí do ramene, spokojeně zasténala. Laskal jsem její tělo, až k zadečku a jemně ji na něj líbal.
Třásla se, sténala a moje nadrženost hraničila se šílenstvím.
Obrátil jsem ji znovu na záda a rovnou sjel na kolena, při okraji postele. Vydechla a nechala se stáhnout ke kraji.