Death Valley

Beautiful murderess

Při mém návratu, si mě nepovšiml ani jeden. Žhavě diskutovali o tom, že až já zjistím, proč to děvče vraždilo, dostane s velkou pravděpodobností křeslo.

„Doktore, nechceme, aby to děvče zemřelo. Proto jsme souhlasili, že si vezmeme její případ na starost. Agent Smith je však jiného názoru. Bažil po tom, aby vypátral Bestii a když mu ji zabila malá holka, chce se zasadit o to, aby zemřela i ona." „Proč? Copak neudělala pro společnost dobrou věc? Ženy, dívky, mladé holky... Bály se vycházet po setmění ven, chodily ve skupinkách a přesto Bestie stále vraždila. To děvče, zachránilo na několik desítek životů."
 „Jsme stejného názoru, ale k tomu, abychom ji uchránili od smrti, potřebujeme znát přesný motiv a ještě tu je jedna věc." „Jaká?" „Ve vazbě ji někdo zbil. Někdo z agentů... Nevíme kdo a ona to říct nechce, ale vypadá hrozně. Je zubožená, na pokraji vyčerpání. Chceme ji přesunout sem." „Zcela normální, tedy, možná mírně abnormální mladou dívku, chcete zavřít sem? Do léčebny pro psychicky narušené? Víte, co to s ní udělá?" „Tady ale bude v bezpečí."

Souhlasím.

O dvě hodiny později, mi do dveří vstoupí vyděšená Sandy a oznamuje, že vražedkyně je tady.

„Bojíš se?" „Vy ne? Zabila Bestii!" „A udělala tím službu celému okolí." Zavrtěla hlavou a s dotazem, zda ji nebudu potřebovat, odešla.

Odtrhl jsem se od okna, kterým jsem pozoroval rozlehlé pozemky, patříc našemu zařízení. Blázni, méně nebezpeční vrazi, se po vydatném dešti procházeli se svými pečovateli po vydlážděném dvorku, několik z nich po trávě... Jeden by neřekl, že třeba tam ten, vetchý stařeček, držíc v ruce rudou růži, kterou mu podal pečovatel, vyvraždil před pár lety školku...

Na dveře mi někdo zaklepal a po mém „Vstupte" se dveře otevřely a dovnitř se protáhla agentka Clarksová.

„Doktore?" „Agentko." Kývl jsem na pozdrav a ona ustoupila z cesty. Prvně jsem si myslel, že za ní stojí jen agent Blunt, ale mezi nimi stála drobná holka, s pohledem plaché srny a s pouty na rukou.

„Hope, tohle je doktor. Pomůže ti." Sklonila se agentka k dívce a ta se pohrdavě ušklíbla.

„Máme tu své dva lidi, chcete je?" „Ne, můžete jít. Postarám se o ni sám." „Doktore, dávejte si ale pozor. Možná se pleteme..." „Nebyla by první, která by mě tady chtěla zabít." Odešli a já s dívkou osaměl.

„Neposadíš se?" „Nechcete mi to sundat?" „Ani ne." Se smíchem se posadila. Stočila nohy pod sebe a venku se znovu rozpršelo.

„Co jste?" „Prosím?" „Psychiatr nebo psycholog?" „Psychiatr." „Ah, škoda." „V čem?" „Lepší plakat u psychologa, než se smát u psychiatra." Pracovnu vyplnil její smích a nevzrušeně se vytáhla na nohy. Pochodovala mi po pracovně, se zájmem si četla názvy knih. Zastavila se u zdi, na které visel můj diplom.

„Zayn Malik." Přečetla a obrátila se.

„Co se mnou chceš dělat, Zayne?" „Nevím, že bychom si potykali." „Nebudu ti vykat, jsi starší jen o pár let." „Skoro o deset." „No a?" Znovu se zasmála a nevšímavě prošla kolem mne k oknu.

„Kdyby tohle nebyl ústav, ten výhled by byl hezčí." Kývl jsem ji za zády na souhlas a hlavou mi problesklo, že to co vidím, je taky moc hezké.

„Dobře, Hope. Posaď se. Prosím." „Nechci." Zachytil jsem ji za rameno, ublíženě zasténala a pokusila se mi vyškubnout. Chytit jsem ji za řetízek pout a přitáhl k sobě, stahujíc ji košili z ramene. „Do hajzlu!" „Jen škrábnutí." Uchechtla se a mrkáním zaháněla slzy. Vyškubla se mi a posadila se.

„Proč se tak díváš?" „Protože jsem ještě nikdy neviděl, tak krásnou vražedkyni." Pobaveně se usmála a než jsem mrkl, stála přede mnou.

„Bránila jsem se. Jen jsem se bránila!"