Death Valley

Can you help us?

S němým úžasem, jsem si prohlížel fotku, pořízenou při zatčení. Ta holka, mohla – a měla – sotva dvacet. Dlouhé, tmavě hnědé vlasy, sepnuté do culíku. V očích, které měly barvu rozbouřeného oceánu, ji plál zvláštní a tajemný oheň.

„Po smrti Bestie, vlastním jménem, Charlie Skull, naši agenti pátrali po jeho vrahovi." Od smrti Bestie, uplynuly skoro dva měsíce... Divil jsem se, že tahle malá žába, unikala spravedlnosti tak dlouho.

„Shodou náhod, jsme našli na místě otisky, které patřili ji – Hope Dickens. Zatčení se nebránila. Hrdě pronesla, že ano, to ona zabila toho hajzla." „Nerozumím, proč chcete mou pomoc." „Je abnormální." „Asi vám nerozumím?" „Chybí motiv." „Prosím?" „Nechce prozradit, jak jej našla. Mysleli jsme, že zabil někoho, koho znala, ale bohužel." „A po mně chcete, abych ji vyslechl? Myslíte, že mi to řekne?" „Jste doktor, můžete ji pomoct." „Agente Blunte, při konverzaci s vámi, mám chuť roztrhat diplom. Připadám si jako debil. Mluvte k věci a tyto hádanky a náznaky si odpusťte." Agentka vedle něj, se hryzala do rtů a potlačovala smích.

„Dobře, tak tedy k věci. Vykazuje známky fyzického i psychického týrání. Náš lékař, který ji chtěl prohlédnout, málem přišel o oči a k prohlídce nedošlo. Nedovolí, aby se ji muž dotkl. Tedy, nedovolila prohlédnout své tělo ani lékařce." „Počkejte, ona se zjevně bojí mužů, a vy chcete, aby ji muž vyšetřil?" „Jste nejlepší ve svém oboru, byť jste tak mladý." Semkl jsem rty. Další takový... „Setkal jste se za svou praxi s ledasčím. Myslíme, že vy nám můžete pomoct získat motiv jejího počínání. Pokud jednala v sebeobraně, nebude muset být ani trestně stíhaná, ale ona mlčí."
„Doktore," Stočila mou pozornost na sebe žena. „Je to mladá dívka, nechci věřit, že by zabila bez mrknutí oka. Podle mého názoru, ji k tomu něco hnalo, a ačkoliv mi ostatní nevěří," Podívala se na agenta. „Něco mi říká, že ona a Skull, se znali."

„Shrneme si to; mám si s ní promluvit, stanovit diagnózu a zjistit, proč zabila." „Ano." „Zay- Uh, pardon. Nevěděl jsem, že máte jednání. Máš chvíli? Je to důležité!" Vpadl mi do pracovny primář. „Omluvte mě."

„Liame?" „Freddie utekl." Svět se se mnou zatočil. Vzpomněl jsem si, jak ráno, když jsem procházel chodbou, kolem pokojů, se držel kovových mříží, kolem jeho postel a křičel. Od úst mu šla pěna a nová sestřička, naprosto vyděšená, mu podávala snídani.

„Jak mohl utéct?" „Nová sestřička... Napadl ji." „Jak ji mohl přes mříže napadnout?!" „Podle jejich slov, se uklidnil a začal naznačovat, že ji chce pohladit. Přidusil ji, z vlasů ji sebral sponu a odemkl zámek." „Je normální?! Je snad pravidlem, že se nesmí ke klecím přiblížit na méně jak půl metru!" „Je vyděšená a na ošetřovně. Obvolal jsem bezpečnostní složky. Pátrají po pozemcích a okolí. Dávej si ale pozor, víš, že tebe v oblibě nemá." Uchechtl jsem se a otočil se na patě. Freddie nebyl jediný, kdo by mě tady chtěl zabít.

„Vše v pořádku?" „Utekl nám pacient. Cestou zpět buďte v pozoru." Agentka se otřásla a počasí, které se najednou zbláznilo, dokreslilo hororovou atmosféru, kdy vám někde tady běhá masový vrah, zatímco venku blesky křižují oblohu a hromy se nesou vzduchem.

„Jak moc nebezpečný?" „Znáte příběh Freddieho O'Conella?" „To je ten, co své oběti vraždil natažením sáčku na hlavu? Sáčkový vrah, se mu začalo říkat?" „Přesně ten. Nic moc smrt... A on se v tom vyžíval. Nemyslíte, že spíš někdo jako on, by měl dostat křeslo, než malá holka, co se s velkou pravděpodobností jen bránila?" „Slyšel jste nás?" „Jistě."