Together ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ²

•3.Cesta do Bradavic

,,-To stačí! Je to přeci ještě kluk! Mluv ještě chvilku a můžeš ho přijmout za člena řádu!" naštvaná paní Weasleyová propálila Siriuse pohledem a sebrala Harrymu Denního Věštce. Sirius už už otevíral ústa, paní Weasleyová však na něj hodila varovný pohled. ,,Chci do řádu vstoupit! Jestliže Voldemort zbrojí, chci bojovat!" prohlásil odhodlaně. ,,Harry, taky jsme to zkoušeli. Musíš být dospělý," sdělil mu George a i ten schytal od své matky varovný pohled. Zadívala jsem se na Ginny, která mi můj nejistý pohled opětovala.

•••

Zbytek prázdnin utekl jako voda. Ležela jsem v posteli a snažila se usnout. Nemohla jsem spát. Ginny na druhé posteli už pravidelně oddechovala, má víčka však zůstávala stále otevřená. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že už se za několik hodin uvidím s Dracem. Musela jsem se usmát, když jsem na to pomyslela. Byla jsem ráda, že mi společnost bude dělat i Harry, který byl na disciplinárním řízení zproštěn všech obvinění. Harry mi vyprávěl o podivném Brumbálově chování. Občas mi přišlo, že je Sirius trochu zklamaný z toho, že tu s ním Harry nakonec nezůstane, zároveň byl ale rád, že se jeho kmotřenec vrátí do Bradavic. Po dlouhém přemýšlení, jaký asi bude nadcházející rok, jsem konečně zavřela oči a usnula.

•••

Mířili jsme na nástupiště Kings Cross a já byla celá natěšená. Zpozorněla jsem, když jsem zahlédla vedle sebe velkého černého psa. Sirius ve své psí podobě. ,,Tichošlápku! Prozradíš celou operaci!" slyšela jsem zavrčet Moodyho a Tonksová nejistě Tichošlápka sledovala. Harry se vytratil za Siriusem a Moody stál před dveřmi a hlídal. My ostatní jsme šli dál na nádraží a postupně proběhli přepážkou. Přede mnou byl bradavický expres a já se usmála. Vracela jsem se zpět. S Ginny jsme nastoupily do vlaku a po chvíli se od sebe oddělily. Ginny šla najít své kamarádky, chtěla si sednout k nim a já si přisedla do kupé k Harrymu a Ronovi.

Harry se díval z okna a já si sedla naproti němu. Ron seděl vedle něj. V ruce jsem držela knihu, ale můj plán číst si, než dojedeme do Bradavic, mi jaksi nevyšel. Rozzářila jsem se, když jsem spatřila tvář patnáctiletého blonďáka ze Zmijozelu. Zamával mi a na tváři se mu objevil mírný úsměv. ,,Harry! Je tady Draco!" vypískla jsem a běžela jsem z kupé. ,,Draco!" rozesmála jsem se a skočila blonďákovi kolem krku. Taky se zasmál a objal mě. ,,Ahoj. Jaký jsi měla léto?" usmál se a i přes Ronovo nevrlý pohled, který zjevně ignoroval, se posadil k nám. ,,Celkem dobré, ale chybí mi Bradavice," pousmála jsem se taky a podívala se na Draca. ,,Co ty?" ,,Už to bylo horší," ušklíbl se, ,,a nechyběl ti náhodou ještě někdo?"

Věděla jsem, na co naráží, ale tak rychle jsem mu nehodlala odpovědět. ,,Hmm, kdo by mi tak mohl chybět?" přemýšlela jsem.  ,,No přece-" Draco chtěl říct svoje jméno, ale přerušilo ho: ,,Dáte si něco, drahouškové?" protočil tedy očima a koupil několik čokoládových žabek a Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Cesta proběhla v radostné náladě. Harry byl zpočátku trochu zamlklý, ale potom si s námi povídal a smál. Ron byl evidentně rozmrzelý Dracovou přítomností, protože po chvíli odešel. Přišlo mi to jako chvilka, když jsme se konečně ocitli v Bradavicích.

Tak s touhle kapitolou nejsem vůbec spokojená a špatně se mi psala:( snad vás to ale neodradí ve čtení, v další kapitole už budeme v Bradavicích:3
Díl čekejte v úterý:)
Děkuji moc za votes a reads:0no a také za komentáře:33
°Neplecha ukončena°
Thx, ILY❤