Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 28

„ Pozor, princezno, mohla by sis ublížit," pronese ten neznámí britským přízvukem. Zvednu k němu pohled a zaměřím se na jeho obličej. Na první pohled nevypadá opile. Vlastně, vypadá naprosto úchvatně.

„ Děkuju," zamumlám a postavím se na vlastní nohy, aby nadále nemusel pociťovat moji váhu na svém těle. Pozorně si ho prohlédnu a nejsem schopna uvěřit jeho překrásnému vzhledu. Hnědé krátké vlasy vyčesané nahoru, plné růžové rty, dvoudenní strnisko a především: modré průzračné oči. Wow. Vypadá... asi je... chci ho... Chce se mi zvracet.

To není mimochodem reakce na jeho božský vhled. Protože, abych byla upřímná, z jeho vzhledu bych mohla leda tak slintat, ale zvracet, nemožné. To je pouze reakce na obsah alkoholu v mém žaludku.

Rychle si dám ruce před pusu a naštěstí se mi vše podaří udržet uvnitř. Ten neznámí Bůh si ale mé nevolnosti všimne a okamžitě mě chytne za ramena. „ Ou, jsi v pořádku?" skloní se blíže k mému obličeji a zkoumá mě svým sexy pohledem.

Ano, sklání se, protože je, jako všichni mimochodem, vyšší jak já. Asi o dvě hlavy. Stejně jako Harry.

Vím, že to teď z mého pohledu vyznělo, jako že mi to, že jsem malinká, vadí, ale není to pravda. Ve skutečnosti si svoji výšku užívám. Lidem, tak připadám drobnější a roztomilejší. Mají potřebu se o mě starat.

Mám nutkání mu na jeho otázku odpovědět ano, ale rozmyslím si to. Vzpomínka na mého bývalého kamaráda/přítele mi připomněla i mojí zoufalost, a tak se rozhodnu kápnout božskou. Přece jen: neznám ho a být konečně k někomu upřímná, i když k někomu, koho neznám já a kdo nezná ani mě, by mi myslím mohlo pomoci.

„ Uhm... ne," zvednu k němu zrak a podívám se do jeho skvělých očí. Možná to nechá bez odezvy, pustí mě, rozloučí se a odkráčí zase pryč. Přece jen: Los Angeles, co bychom si nalhávali, tady jsou hnusní a neochotní všichni.

Na každým rohu jedna nebo dvě děvky, v každý temný uličce grázl, co znásilňuje nějakou krávu, která se mu pět minut před tím ještě věšela okolo krku v baru, jelikož si myslela, že s ním zažije nějakou tu romantiku, ale když zjistila, že by si to s ním měla rozdat v něčem tak nechutným, jako jsou záchody v méně udržovaných barech, anebo, ještě lépe, v odporné uličce vedle již zmiňovaného baru, rychle si svůj postoj rozmyslela. Ale dost o téhle dokonale odporné části města. Nemůžu takhle házet špínu na LA. Vždyť takovouto stránku má každé větší město. Třeba i dokonalá Paříž. Vzpomeňme si třeba jen Moulin Rouge.

„ A mám já právo vědět, proč nejsi v pořádku, princezno?" zeptá se, čímž se ukáže, že ne každý kluk je jako výše zmiňované příklady, a tak mu to z nějakého nepochopitelného důvodu všechno vyklopím. To, jak mi umřeli rodiče, jak mě opustil Dean, jak jsem se jako kráva chovala k Harrymu a všechno ostatní, co se za poslední skoro tři měsíce stalo. A on mě poslouchal. Pozorně a s očividným zájmem.

Když jsem skončila vyprávění, koupil celou láhev Jacka Danielse, a odešli jsme si sednout na blízkou pláž. Je mi sice trochu zima, ale on mi nabídne mikinu a rámě, takže naštěstí nemrznu. Sedneme si na písek blízko moře, kde nám bosé nohy omílá mořská voda, a pozorujeme obzor, který se pomalu začíná lesknout od přicházejícího východu slunce. Neuvědomila jsem si, že jsem byla v baru tak dlouho.

Pohledem střelím po hodinkách od Daniela Wellingtona na mé levé ruce a trochu rozmazaně vidím, že je půl šesté ráno. Super za čtyři a půl hodiny mi začíná trénink. Nahlas si povzdechnu nad další propitou nocí.

„ Mám jen jednu otázku: Slyšel jsem prakticky celej tvůj životní příběh ale tak nějak jsem se z toho nedozvěděl nějaké tvé osobní informace. Takže, jak se jmenuješ, princezno?" promluví po dlouhý době ticha a odtrhne pohled od naoranžovělého obzoru. Jeho oči se zabodnou přímo na mě, čehož si já všimnu, až tehdy, co mu já sama věnuji pozornost, když si uvědomím, jak nevhodně použil složeninu osobní informace, jelikož jsem mu prakticky pře vykládala celý svůj životní příběh i s těmi nechutnými podrobnostmi.