Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 27

Udělala jsem chybu, hodně velkou chybu. Neměla jsem ho ve chvíli úzkosti vůbec brát do bytu, natož se s ním vyspat. Chvíle úzkosti? To není možná nejlepší název pro můj včerejší stav. Chvíle debility, zoufalství a totálního osobního poklesu. To je, mezi námi, mnohem lepší název pro velice neinteligentní osobu jménem Emma Guzman, tedy mě.

Ale vraťme se zpět k druhé neinteligentní osobě, která se za posledních čtyřiadvacet hodin nacházela v mém bytě...

Upřímně: nenávidím ho, nenávidím tu celou jeho podělanou skupinu. Kdybych je nepotkala, byla bych v pohodě. Vlastně všechno by bylo v pohodě.

Nebo ne? Nebo už je mám alespoň trochu ráda? Dobře, řekněme to takhle: jeho kamarádi jsou super, především Louis, ale on je tak nehorázně arogantní, egoistický, náladový, sprostý a dokonalý, že to ani není možný.

Je vážně až moc jako já.

„ Ano, Emmo?" zvedne mi Louis konečně telefon.

„ Ahoj, Louisi, hele mám menší problém," začnu zlehka.

„ Poslouchám,"

„ Nestihnu to na desátou na trénink, jelikož jsem se právě vzbudila," poslední část věty raději spíše zamumlám. Nechci ho hned z rána naštvat.

„ COŽE?" vyjekne, čímž je mi jasné, že i přes moje mumlání mi rozuměl. „ Panebože, Emmo, proč sis sakra nenastavila budík? Vždyť i já jsem už půlhodinu v sále a to jsem oproti tobě z baru odcházel až po třetí hodině ranní," mohla jsem čekat tuhle jeho přednášku. Kdyby s tím nezačal, nebyl by to prostě Louis. Měla jsem radši zavolat Niallovi nebo rovnou Arianě, ty by takhle nevyletěli. Ale na druhou stranu, Louis je momentálně přece jen můj nejlepší kamarád.

„ Já vím, já vím, promiň, Louisi. Já si budík nastavovala, ale on-no to je jedno," utnu se ve správnou chvíli, abych mu neprozradila, že u mě byl Harry přes noc. I když se to stejně dříve nebo později dozví. Buď se prokecnu já, nebo ten debil, díky kterému se tu teď s Louisem dohaduju.

„ Ne, to není jedno. A mimochodem už vím, že u tebe byl Harry," jasně, že už to ten debil oznámil. Vůbec bych se nedivila, kdyby to bylo v ranním tisku. „ Ten blb mi volal, když od tebe ráno odcházel, Emmo. Což mi připomíná, že tohle s tebou chci taky probrat," z jeho hlasu jde poznat, že je naštvanej, hodně naštvanej. Proč Harry nemohl aspoň počkat, až bude po tréninku? Určitě, až se konečně dostavím na sál, všichni z 1D na mě budou nenávistně shlížet. Nestačí, že mě nenávidí Harry, musí i Louis. Paráda, tohle ráno nemůže být lepší.

„ Není, co probírat, Louisi Nepotřebuju proti sobě poštvat i tebe," hned mu odporuji a čekám, jak zareaguje on na toto.

„ Tak mi aspoň sakra řekni, proč jsi to udělala? Proč jsi to sakra po něm chtěla, když víš, že on, očividně oproti tobě, aspoň něco cítil?" zeptá se s výčitkami v hlase.

„ Já nevím, Louisi, já nevím," típnu hovor zrovna v moment, kdy v zrcadle vidím, jak mi po tváři stéká první slza.

Jsem prostě hloupá, debilní kráva, která poslední týdny nemá na práci nic jiného, jak ničit všechno, co se jí dostane pod ruku.

„ Ach jo," povzdychnu si nad svojí debilitou a otřu si stékající slzu z tváře.

*-*-*-*

Vletím do sálu jako neřízená střela a rozhlédnu se kolem sebe. Jsem ráda za to, co vidím. Místo toho, aby se tu váleli na zemi a čekali na mě, trénují. Právě, když vstoupím, zní sálem poslední tóny Arianiné písně Be my baby.