Hunter

Chapter 23

Cinkot nábojů ustal. S hrůzou v očích, s krvavým šrámem na paži jsem vyběhla zpoza svého živého štítu, Aarona, který se přidal k Zaynovi. Nesouhlasně zařval a pokusil se mě stáhnout zpět. Vysmekla jsem se mu a víc, než můj život mě zajímal on. Zaynovo tělo, které mě ještě před chvílí chránilo, dopadlo k zemi.

Seběhlo se vše tak rychle... V jedné chvíli stál přede mnou a v další se rozhodl jednou provždy vše ukončit. Střelba se ozývala ze všech stran, mně se však zdálo, že jeho nezasáhla ani jedna, zbloudilá kulka. Neohroženě kráčel dál a z revolveru pálil jednu za druhou. Jeho místo zaujmul Aaron. Kryl jeho i mě, dělal mi štít a několikrát bolestí zavrčel. Dál však stál přede mnou a pomáhal ostatním povraždit Lucasovi lidi.

A teď? Bylo to, jako kdo z koho. Zaynův výstřel byl posledním v prostorech. Lucasovo tělo sjelo k zemi a já, v prvotní chvíli věřila, že konec je definitivní. Zaynova paže se srovnala s tělem. Otočil se a usmál a pak... Další výstřel. Lucas byl mrtev ale jeden z jeho poskoků měl ještě tolik sil, aby zvedl paži se zbraní a vystřelil. Mířil přesně. Zaynův úsměv zmrzl a nechápavě se díval na břicho, kterým skrz na skrz proletěla kulka. Pak se mu podlomila kolena a on dopadl na zem. Rozběhla jsem se k němu, jen z dálky jsem zaslechla další dva výstřely a křik Harryho a Louise.

„Zayne!" „Lásko..." Zašeptal unaveným hlasem a vytáhl mi hlavu na klín. „Odpusť." Začínala jsem se třást v návalech pláče. „Za co, blázinku?" „Že jsem s tebou nebyl dýl." „Lásko, to bude dobrý. Aaron volá sanitku, za chvíli jsou tady. Ty mi neumřeš!" Z čokoládových očí pomalu mizí jiskry. „Je pozdě, princezno." Odhrne si košili a mně se naskytne hůrzný pohled. Jeho břicho je jako cedník. „Trefili mě..." „Nemůžeš mě tu nechat! Nemůžeš umřít!" Nazvedne ruku. Bolí ho každý pohyb, ale ani nemukne. Hladí mě po tváří a z tajemných očích tečou slzy. „Miluju Tě, Mikey. Dalas mi důvody, proč žít jinak. Proč se nehnat jen za pomstou, naučilas mě zase milovat. Dalas mi samu sebe-" Začíná se dusit kašlem. Snažím se hystericky neplakat a nekřičet, když mu otírám tmavě rudou tekutinu, kterou vykašlává. Trhaně se nadechne a semkne víčka. „Jsi moje všechno, lásko."

„Prosím... Nemůžeš mě tu nechat. Nezvládnu to bez tebe!" „Jsi moje holka, krásko, naučila ses plno věcí. Zvládneš to. Musíš." Opět kašle, plive krev a mně dochází, že nejen jeho se zmocňuje smrt. Trojice osob klečí kolem Nialla. Harry s Louisem hystericky křičí a volají ho zpět. Aaron se v slzách přesunuje k Liamovi, který leží pod spadeným, železným kusem schodiště.

„Lásko..." „Miluju tě!" Zašeptá. Posunuji se vedle něj. Šeptám mu do rtů, jak moc ho miluju. Usmívá se a hladí mě ve vlasech, pak jeho ruka sklouzne a dopadne na podlahu. Poslední úsměv, polibek a je pryč.

Prosím, křičím... Chci ho zpět. Někdo mě však násilím vleče pryč. Nemám sílu bojovat o uvolnění, pak mě pohltí tma. Proberu se v domě, který je mi tak šíleně známý... Na okraji postele sedí Harry. Vypadá hrozně. Zbědovaný, dobitý, modřin na jeho těle je víc než dost, na několika místech je ovázaný. Když se vytáhnu do sedu, obrátí ke mně pozornost. Zelené oči se naplní slzami, přeleze za mnou a sevře mě v objetí.

„Je mi to líto, Mikey..." Bolest ze ztráty Zayna je tupá, mám pocit, že nic necítím. Tedy... Jen obrovské prázdno a připadám si, jako prázdná schránka. „Niall a Liam?" „Liam žije." „Niall?" Zašeptám tiše, i když mi to už je jasné. Jen vrtí hlavou a opět tiše pláče. „Bránil Zayna, chtěl ho pomstít..." Zašeptá, když dokáže promluvit. „Nevěděli jsme, kam tě vzít. Kam je vzít... jsou tady, oba..." Ještě dlouhou chvíli tam sedíme. Připojí se i Louis. Aaron je s Liamem v nemocnici a každou hodinu volá, co je nového. Zatím nic neví, Liam je na sále a spíš než on povídá, ptá se na mě a stav kluků.

Když kluci vyčerpáním usnou, nechám je spát a jdu najít Zayna s Niallem. Jsou dole, položení ve sklepě na dlouhých lavicích. Oba dva vypadají, jako kdyby spali... Kluci jim umyli rány a... Dívám se na dvě osoby, které pro mě byly tak šíleně blízké a pocit beznaděje se prohlubuje.
Skláním se nad tvář Nialla. Několik slz dopadne na jeho tvář, políbení chladné tváře a zoufale se sesunu u těla Zayna. Nechci tomu věřit, nejde to a přitom...