Hunter

Chapter 14

„Niall?" sykl jsem, Mikey usnula a Aaron vešel do dveří. „Přežije to, ale nejmíň tři týdny bude ve špitále. Co ty?" „Dobrý." „A ona?" „Vystrašená, vyspí se z toho." „Promluvím si s kluky, musíme se dohodnout co dál. Louis mi už říkal, že ti dáme týden na uzdravení se. A pak..." „Jo, pak to dořešíme. Musíme..." Tiše za sebou zavřel dveře a pokoj opět pohltila tma. Opatrně jsem se zpod ní vysunul. Protáhl se na únikové schodiště a netrpělivě čekal, až mi máma zvedne telefon. Bylo mi jedno, že je pozdě...
„Zayne?" „Mami!" „Co se děje, zlato?" „Nic, já jen... Vše v pořádku?" „Jistě, proč by nemělo? Co se děje? Je pozdě..." „Nemůžu ti vše říct, ale potřebuju, aby si sbalila holky, tátu a někam odjeďte." „Zayne, jsi normální? Co se děje?!" Zvedla hlas, její rozespalost mizela a místo ní se objevilo rozrušení. „Já ti to vše jednou vysvětlím, slibuju! Ale teď odjeďte. Třeba k tetě do Birminghamu. Kamkoliv, hlavně co nejrychleji." „Zayne..." „Mami! Já vám nechci jít na pohřeb!" „O-o čem to m-mluvíš?" „Seber všechny a prostě odjeďte! Odpoledne ti zavolám!" „Ale - " „Ne mami, teď není čas. Udělej, co jsem ti řekl. Pak se spojíme, ano?" „Dobře. Zayne?" „Mami?" „Miluju tě." „A já tebe, vás všechny."

Schoval jsem telefon a opřel se lokty o zábradlí. Zezadu mě okamžitě objaly ruce. „Proč nespíš?" otočil jsem a odhrnul ji pramen vlasů z obličeje. „Nechtěla jsem tě poslouchat..." „Ptám se, proč nespíš. Nevadí mi to.". „Nebyl jsi tam..." Vytáhla se na špičky, sklonil jsem se a zahákla mi ruce za krkem. „Budou v pořádku." „Jo, určitě jo. Půjdeme spát."
„Zayne?" „Hm?" „Když tohle skončí a Lucas umře, co bude pak?" „Pak? Jak to myslíš?" „No... Já." „Ty?" „Já a ty. Skončí to?" „Myslíš, že když už ti nebude nic hrozit, budu chtít abys odešla, a teď tě mám jen jako zpestření? Holku, u který čekám jen na to, až se se mnou vyspí a pak ji ukážu na dveře?" Nic neříká ale to jak natočí hlavu na stranu mi je jasnou odpovědí. „Nebo, budeš chtít sama odejít a ukážeš mi záda?" Prudce se otočí zpět a zavrtí hlavou. Do pokoje vplouvá měsíční světlo, nejsou tu závěsy ani žaluzie a já tak můžu vidět slzičky v jejich očích.

„Věříš mi?" „Nikdy jsem nikomu nevěřila víc, než tobě." „Tak teď dobře poslouchej. Nikdy, nikdy nebudu chtít, abys odešla." „Mám tě... Ráda." Posadila se na mě obkročmo a konečky prstů mi přejížděla po hrudi. Zachytil jsem ji za zápěstí a vytáhl se do sedu. Zahákla mi ruce za krkem, sevřel jsem její tělo v objetí a skoro až násilnicky ji políbil.

Mikey

Vtiskl mi drsný polibek a odtáhl se. „Nepřestávej." Koutky úst se mu stočily směrem vzhůru, znovu mě políbil, tentokrát něžně. Majetnicky mě svíral v sevření a jeho jazyk mapoval každý milimetr mých úst. Od úst se přesunul na krk, se syknutím jsem si užívala ohňostroj pocitů, který mi vybuchl v těle. „Smím?" zavrněl mi tiše do úst. Roztřeseně jsem kývla. Ocitla jsem pod ním, jeho ruce mě během chvilinky zbavily trika i kalhotek. „Jsi nádherná." Přejížděl hladovým pohledem po mém těle a v očích jsem viděla lesknout se touhu. „Bojíš se?" zachraptěl, když můj krk hořel po jeho dravých polibcích a já už teď věděla, že ráno budu připomínat dalmatina. „Trošku." „Jestli to nechceš, můžeme se jen mazlit a počkat... Nespěchám na to. Tohle se mi taky líbí." „Já to chci!" „Stačí slovo a stopnu to. Slibuju." Kývla jsem a dlaněmi zatlačila proti jeho hrudi. Nechal se povalit na záda a já, s rudnoucími tvářemi stahovala boxerky. Potlačila jsem udivené vydechnutí a vzápětí jsem se ocitla znovu pod ním. „Stydlivko." Zavrněl a nalehl. Semkla jsem víčka a vjela mu prsty do rozcuchaných vlasů. Ústa putovala od mých, přes krk, hruď, kde zanechal několik dalších flíčků až po břicho, podbřišek... Třásla jsem se a čekala, co každou chvíli přijde. „Uvolni se." Uposlechla jsem a začala se snažit soustředit jen na něj. Nevnímala jsem prostředí, okolí... Nic. Jen jeho.

„Jsi strašně křečovitá, princezno. Já ti neublížím, neboj se." Skoro frustrovaně jsem vydechla. Sama jsem tu křeč pociťovala, ale... „Pojď nahoru." „Cože?" Inteligentní otázka, zacukaly mu koutky a přetočil nás. „Určuj si sama, co chceš dělat a co chceš, abych dělal já."

Po stráááášně dlouhé době... O:) Doufám, že už taková prodleva tady nebude :3