Hunter

Chapter 19

Připojují se i kluci, Aaron jim shrne co se zítra bude dít.. Souhlasně kývají a ve dveřích stojí opět s nesouhlasnou grimasou Mikey. Niall se poťouchle culí, dochází ji proč a rudá, zjevně až na patách oznamuje, že si jde udělat kávu.

„Se snad stydíš za to, že si spolu užíváme?" Div neupustí konvici s vodou. „Ne. Jistěže ne. Jen je to trošku trapné." „No jo... Nevýhoda společného bydlení." Vyprskne smíchy a zase se mě snaží přemluvit, ať zítra k Aaronovi nejdu. „Zůstane tu s tebou Harry." „Já se nebojím o sebe, ale o tebe a kluky! Kolikrát ti to budu muset říct? Jsi pro mě nejdůležitejší osoba v mém životě. Zayne... Mám jen tebe, nechci o tebe přijít." „Mikey, ale já nechci žít zbytek života ve strachu, že nás jednou někdo nepřipravené zabije. Dokud je čas, tak s tím musíme něco udělat. Pak bude klid. Nikdo po nás nepůjde a budeme žít normální život. Nebudu v tomhle pokračovat, prostě si najdu i normální práci a budeme žít normální život, jako ostatní lidi kolem nás." Opět dlouhý monolog, který utnu až polibkem. „Přestaň řešit co by kdyby, o tomhle ty stejně nerozhoduješ. Víš moc dobře, že tě neposlechnu." „Fajn." Trhá rezignovaně rameny a zapíchne mi prst do hrudníku. „Jestli tam půjdeš, tak dobře. Ale půjdu taky. Kdyby něco, zvládnu se o sebe postarat. Nebudu tady dřepět na zadku a čekat, jestli se vrátíš nebo ne." Moje snaha ji to rozmluvit je marná. Vzteká se a nakonec mi do ruk strčí konvici a rázným krokem jde za zbytkem.

„Půjdu taky!" Její rozhodný hlas donutí zbytek ztichnout a obrátit k ní pozornost. „Mikey, to nemyslíš vážně." „Proč ne?! Není to tak dlouho, co Liam chtěl, abych patřila mezi vás." „Ale já si dělal srandu!" „Pozor na svoje přání." Věnuje mu škleb a s rukama v bok si je prohlíží. „Nevěřím tomu, že on někde venku nečeká a já odmítám být tady a čekat, jestli se vrátíte všichni nebo ne. Harry," obrátí k němu pozornost. „Už ti to Zayn řekl? Chce, abys byl se mnou tady!" Syknu. Samozřejmě že to Harry ještě nevěděl. Začíná se vztekat a Mikey má ihned spojence.

Hádku, která se rozjíždí každou minutou víc a víc utíná Aaron. „Fajn! Jdou s námi! Oba!" „To nemyslíš vážně!" Zařvu na něj, vzteky rozpálený. „Myslím Zayne. Co chceš dělat? On s ní tady nezůstane, ona tu být taky nechce." „Jsi normální? Co když tam na nás on opravdu čeká?" Nahlas řeknu naši obavu. Už to nakousla Mikey, ale můj strach tam jít, nebyl tak velký, jako teď, když by šla s námi. Mikey mi věnuje pohled alá „Jako bych to neříkala." a netrpělivě podupuje nožkou. „A právě proto mě tam potřebujete!" Vytáhne se Harry na nohy. „Já nebudu riskovat že mi tam umře!"
„Je to její život, pokud chce jít, může." „Louisi!" „Má pravdu, Zayne! O tom ty nerozhoduješ." „Ale rozhoduju! Nepůjdeš tam!" „Půjdu!" Hádáme se jako dětska na pískovišti. Roztrhne nás až Niall. Hodí se mnou do křesla, Mikey posadí do druhého a odkašláním si sjedná pozornost.

„Dobře, takže teď se všichni uklidníme. Budu mluvit jen já!" Šlehne očima po Mikey, když se k něčemu nadechuje. „Zítra chceme k Aaronovi, vezmeme zbraně, náboje a vše, co nám může pomoct. Budeme doufat, že nás Lucas neočekává a nepřepadne nás tam. Pokud by tam však někdo od něj byl, máme větší šanci na přežití s Harrym a Mikey. Sklapni Zayne!" Zavrčí, když chci něco namítnout. „Lepší, když náš bude sedm než pět! Mikey není ořezátko, naučil jsi ji dost a i my ji něco předali. Nicméně, Mikey se bude držet vždy jednoho z nás a pokud se bude něco dít, zmizí jako první! A zmizí s tebou! Dáme na ni pozor všichni, všichni ji máme rádi a je pro nás jako malá ségra, tudíž nikdo z nás nedovolí, aby se ji něco stalo. Osobně jsem ochotný, skočit do trajektorie kulky, která by byla určena pro ni." „Já taky." Přidávají se kluci tiše, Mikey má v očích slzy, zjevně nečekala že jsou pro ni ochotní položit život.

„Co když se něco posere? Co když ji jeden z nás nebude moct ochránit? Jste ochotní pak žít s vědomím, že já o ni přišel? Pokdu o ni přijdu, vlastní chybou, nikdy si to neodpustím. Nechci tě tam." Posadí se mi na klín a pohladí mě po tváři. „Ale já tam chci. Cítím to stejné, myslíš, že já zvládnu žít s pocitem, že jsem o tebe přišla?"

Nastal večer. Mikey odmítá couvnout a chce, abych ji nachystal revolvery. S odporem doplňuji zásobník a čekám, až se vrátí ze sprchy. „Uvědomuješ si, že mi tam můžeš umřít?" „Uvědomuješ si, že i tebe tam můžou zabít? Zayne, já nevěřím tomu, že on tam nečeká. Mám nepříjemný pocit... Nemůžeš po mně chtít, abych byla tady, zatímco ty budeš tam. Třeba je to jen pocit..." „Je to jen pocit. Všechno bude v pořádku." Hladím ji ve vlasech a ona přikyvuje.
Sám mám ten nepříjemný, vtíravý pocit. Jdeme skoro jako na popravu... Určitě tam čeká.