Chapter 18

5.3K 269 0
                                    

„Je to divný." „Co?" Omotá mi ruce kolem těla jednoho deštivého rána. „Tohle... Je tu až moc velký klid. Jak je možné, že nás nikdo nenašel? Skrýváme se už dlouho..." „Pár lidem se to povedlo, ale zabili jsme je dřív, než to mohli poslat dál. Jo... Klid trvá už velmi dlouho, ale... Nemusí to znamenat jen ten pomyslný klid před bouří." „Myslíš?" „Doufám v to." Do nosu mě praští kouř z cigarety, stojíme dál na terase a díváme se po okolí. Z lesů stoupá pára, je zataženo, kapky pleskají o stříšku...

„Zayne?" „Ano?" „Miluju tě." „Já tebe..." Zašeptá mi do krku a stisk zesílí.

Zayn

Je víc než šikovná. Učí se mnohem rychleji, než kupříkladu Niall, kterého jsem taky učil. Musím si dávat dobrý pozor, aby mě při cvičení s noži neprobodla. Vidět, jak klopí stydlivě oči a nechce poslouchat pochvaly, mě neskutečně baví.
Venku doslova chčije a k nám se přidávají i kluci. Tentokrát vidím pýchu v jejich očích. Kluci jsou překvapení a mají co dělat, aby se ji ubránili. Je mi jasné, že nevyvíjí takovou porci síly, jak na jiného protivníka, ale když podrazí Liamovi nohy a ten dopadne na záda jako placka, jeho překvapený výraz není jen hraný.
„Jsi vážně dobrá! Aarone! Nevezme ji do party?" „Zapomeň!" Vyštěknu dřív, než se Aaron zmůže na odpověď. „Učím ji jen proto, aby se byla schopná ubránit, ne aby dělala vraha." „Klidni hormony, náhodou by z ní byla super tajná zbraň. Já být zločincem, tak neočekávám že holčina s padesáti kily, metrem šedesát a obličejem andílka, umí používat zbraně." „Zapomeň!" Vrčím a ochranitelsky Mikey drtím v náručí. Směje se mi do hrudníku a vrtí hlavou.

Ještě týden je klid. Užívám si momentů s Mikey a pro teď jsme šaškárny se zbraněmi odložili. Dlouhé noci, prospané víc jak půl dny. Vidět ji, schoulenou v mé náruči, cítit její rty, když mě líbá, vnímat doteky... Užívám si každou chvíli s ní a děsím se momentu, kdy tahle idylka skončí.

„Zayne? Zítra..." Projde kolem mě na chodbě Aaron, kývám na souhlas a s nejistotou v očích se otáčím za sebe. Mikey akorát vyšla z pokoje, a Aarona slyšela. „Co bude zítra?" Tuší co, ale doufá, že ji podezření vyvrátím.
„Jsme už všichni v pořádku, musíme to dokončit teď, dokud máme nějakou výhodu." „Výhoda? Jaká výhoda!? Je vás 6! On má lidí mnohem víc!" „Mikey! Pšt." Beru ji hlavu do dlaní, v očích se ji třpytí slzy a v nesouhlasu vrtí hlavou. „Chci se skrývat, klidně celý život. Nechci o tebe přijít! Co když se ti něco stane?" „Nestane se mi nic. Dostal jsem se už z větších sraček..." „Ale-" „Mikey, teď mě dobře poslouchej. Nic se mi nestane, nic se nestane tobě ani klukům. Nedovolím to. Musíme to udělat teď, dokud máme tu výhodu, že neví kde hledat a neví, jak na tom jsme. Já se skrývat nechci. Chci žít pak normální život, s tebou po boku. Chci mít s tebou rodinu, mít kopu dětí a pak vnoučat. Společně zestárnout... Nechci se třepat každý den strachem o tebe." Pusu má pootevřenou v údivu, pak se začíná culit a přitiskne se ke mně. „Chtěl bys se mnou dítě?" „Ne dítě, děti." Vlepí mi pusu a za ruku mě táhne do ložnice. Dusím smích a nechávám se strhnout jejím nadšením a přístupem.

Leží mi v náruči, zborcená potem a já doufám, že nikdo z těch dole nic neslyšel. Dech se mi pomalu vrací do normálu a její pobavení z předchozích minut mizí. Vytáhne se nade mě a nesouhlasně se zamračí. „Co když se ti ale něco stane?" „Lásko, nic se mi nestane!" Zamručí cosi a zaboří mi tvář ke krku.

Usne a když mám jistotu, že se nevzbudí, vyhrabu se z postele a tiše se oblíkám. Dole sedí jen Niall. Pobaveně se uculuje a dotazuje se, jestli Mikey spí. „To jsme byli tak slyšet?" „Aaron se zavřel dole ve sklepě, snaží se vymyslet nějaký plán a Liam, Louis a Harry jsou v posilovně. Jinak ti to samozřejmě přejeme, jen kluci asi trochu žárlí." „Ty ne?" „Vole. Jako proč? Mikey mám rád, stejně jako všichni. Ale víš jak, čekám na tu svou vysněnou princeznu, nejsem větroplach jako trojka v posilce." „Nemyslel jsem to tak, že bys Mikey chtěl... Počkat, kluci něco říkali?!" „Ty jsi fakt vůl. Jasně že ne. Všichni ti to přejeme! A co se týče kluků, ti maj rádi divošky, Mikey je na ně až moc sladká. Prostě princezna. Závidět bych ti holku, jako je ona, mohl jen já. Ale jelikož je pro mě jako ségra, tak můžeš být v klidu."

Načneme si plechovku piva a s Aaronem, který dorazil o deset minut později probíráme zítřek. Zajedeme k němu, snad nás tam nikdo nepřekvapí. Ale i když je tady zbraní víc než dost, potřebujeme náboje a pár dalších věcí. Moje zásoby se ztenčily po tom, co jsem Mikey začal učit. A pak, Aaron tam má v počítači podrobný plán Lucasova domu, hodilo by se, mít ho u sebe. A další den... Snažit se vybojovat normální, nudný život. Zachránit budoucnost Mikey a vlastně i mou. 


HunterDove le storie prendono vita. Scoprilo ora