Hunter

Chapter 3

„Že jsi tak nekřičela, když tě držel on!" zalomil mi krk a přisál se na místo, kam i Lovec. Zaryla jsem mu nehty do tváře, s výkřikem mě pustil a následně uhodil. „Děvko!" vytáhl mě zpět na nohy a hodil se mnou o nejbližší zeď. „Za tohle si tě vezmu!" Narazil mě opět i se svou váhou na zeď. Jednou rukou mi držel ruce nad hlavou a druhou rozepínal džíny. „Klidně křič, tady tě nikdo neuslyší." Zasmál se zlověstně, když jsem hystericky zakřičela o pomoc. „Nevinnou jsem ještě neměl! Chci tě! Tak moc! Už od chvíle, kdy jsi byla děvčátkem!" sténal mi vzrušením do ucha a stahoval mi džíny. Povedlo se mu, svléknout mě celou. Jen v podprsence a kalhotkách jsem stála v jeho sevření.

„Pusť mě!" zacpal mi ústa těmi svými. Jeho jazyk mi drsně rejdil v ústech a já se rozbrečela. Stáhl mi jednu ruku dolů a nacpal mi do ní svůj penis. „Co ty děvko, je to příjemnej pocit?! Líbí se ti to?! Cítíš, jak jsem kvůli tobě vzrušený?!" držel mou ruku a pohyboval se. „Nech mě! Já nechci!" „Ale já chci! Mmmm!" sténal mi do ucha, pustil mi i druhou ruku, rozepnul podprsenku a i přes moje bránění ji svlékl a odhodil. Stiskl mi prso. Snažila jsem se ho odstrčit, ale jednou rukou to nešlo. „Jen se braň, já si tě stejně vezmu!"

Když usoudil, že tohle stačí, otočil mě k sobě zády. Přejel mi rukou po zadku, který zakrýval tenký kus látky. Tvrdě mě přes něj plácl a mlaskl. „Nemám kondom, mm!" Klepala jsem se jako osika, trhnutím mě zbavil posledního kousku prádla. Donutil mě do předklonu, hystericky jsem brečela, ale nebylo mi to nic platné. Jeho sevření však náhle polevilo, za zády mi něco zarachotilo. V slzách jsem se otočila a sjela k zemi. Tom ležel o kus dál na zemi. Černé oblečení se mi dostalo do zorného pole. Lovec.

„Znásilnit malou holku..." uchechtl se. Jeho hlas se mi zařezával do těla. Byl prošpikován zhnusením. I ve chvíli, kdy mluvil se mnou, byl jeho hlas drsný, ale přitom... „Ty...!" zavrčel Tom a vyškrábal se na nohy. „Oblíkni se. Nebo mě tímhle chceš pobavit?" rozesmál se Lovec. Tom se zapl a vyrval z pouzdra zbraň. „Chcípneš hajzle! A pak té děvce nepomůže nikdo! Bude křičet a prosit o milost a stejně ji to nepomůže!" „Nedotkneš se ji!" zavrčel Lovec a v ruce se mu zaleskla zbraň. Vystřelil dřív, než Tom stačil zvednout ruku. Padl na záda a chrčel. Pod hlavou se mu tvořila krvavá louže. Lovec k němu přešel, zkontroloval jej a pak mu přiložil zbraň k spánku. „Shnij v pekle!" prostorem zazněl další výstřel a Tomova nervová zakončení zatřepala s jeho tělem naposledy.

Lovec se narovnal a vykročil za mnou. Kožená bunda byla... Prostřelená! Schoval zbraň a stiskl si na pár sekund rameno. Viděla jsem jen jeho semknutá víčka a odhadovala, že pod kuklou ukrývá bolestnou grimasu. Stáhl si bundu, bílé triko bylo celé zakrvácené. Přetáhl si jej přes hlavu a klesl na kolena. „Už je dobře." Zašeptaly jeho rty jemně. Nožem rozřízl triko a přehodil mi ho přes nahé tělo. Jeho hruď byla zpocená, umazaná od krve a kůže připomínala omalovánky. Vzal mě do náruče, cestou sebral i batoh a odnášel mě neznámo kam.

Zabořila jsem mu tvář do ramene a dlaní stiskla to zraněné. Muselo jej to příšerně bolet samo o sobě, natož, když nesl mě. Kráčel uličkou, Tomovo tělo se pomalu vzdalovalo a moje hlava byla najednou příliš těžká...

Probrala jsem se. Netušíc kde jsem, kolik je hodin... Vytáhla jsem se do sedu. Ležela jsem v obrovské posteli, s černým povlečením o prostěradlem a byla jsem... Nahá. Na nočním stolku ležela sklenice s pitím, digitální hodiny zobrazovaly pár minut před půlnocí. Na druhé straně postele svítila malá lampička a ozařovala pár metrů pokoje. Byl moderní, vybavený střídmě. Obrovská šatní skříň se táhla přes jednu stěnu, naproti posteli byli vysoké, černé dveře. Několik polic, malá knihovna. Zeď, naproti skříni, byla vymalována černou barvou, k ní byly přiražené dvě komody. Na první bylo několik knížek, na druhé, natočená k posteli, televize. A opět černé dveře, jen menší. Za postelí byla tři obrovská okna, přes které byly natažený tmavé závěsy. Celý pokoj voněl po Lovci. Každý milimetr této, skoro až komnaty, byl nasycen jeho vůní. Na okraji postele leželo dlouhé triko s krátkým rukávem a šortky. Vyklouzla jsem z teplých peřin a váhavě natáhla ruce po oblečení. Bylo mi velké, ale to nevadilo. Natáhla jsem jej na holé tělo a rozešla se ke dveřím. Vešla jsem na dlouhou chodbu, kterou lemovalo zastaralé zábradlí, které pocházelo snad z dávných dob a jistojistě jej tvořily čísi ruce. Každý, vyřezaný ornament měl v sobě kousek ducha toho, kdo jej dělal.

Podél zábradlí došla za roh a narazila na široké schodiště, přes které byl natažený koberec, nečekaně, černý. Sešla jsem jej a ocitla se v hale. Nad hlavou se mi skvěl křišťálový lustr, matně svítil a zobrazoval vysoké, tmavě hnědé dveře. Hala se dělila na dva vstupy, pravý a levý. Chvíli jsem váhala kam se dát. Zvolila jsem pravou stranu. Cesta mě však dovedla do jídelny a dál do obrovské kuchyně. Ačkoliv byl dům starý, byl moderně vybavený a kuchyně mě překvapila. Z ní vedly dveře na terasu. Vrátila jsem se zpět do haly a doufala, že teď už Lovce najdu.