Hunter

Chapter 15

Zayn

Nechtěl jsem se smát, věděl jsem, že nemá žádné zkušenosti, ale byla neskutečně sladká a vystresovaná. „Mikey," vytáhl jsem se do sedu a kolem těla ji omotal peřinu. „Chci tě. Ani netušíš, jak moc po tobě toužím, ale nechci s tebou spát, když vidím, jak se bojíš. Mám pocit, že ti ubližuju." „Neubližuješ mi." Přiloží mi dlaně na krk a pak mě políbí. Snaží se mě zatlačit zpátky do postele, nechávám se a užívám si pozornost, kterou věnuje mé tváři.
Pomalu sestupuje níž. Začínám uvažovat, jestli mě tím provokuje nebo oddaluje svého strašáka. Nadrženost se ve mně sbírá a přestat, kdyby chtěla, bude hodně těžké. Laská mi tělo polibky až se dostane k rozkroku.
Semknu víčka a potlačím zavrčení. Je šikovná, možná až moc... Vjedu ji dlaní do vlasů a nenásilně ji k sobě víc přitisknu. Nebrání se a volnou rukou mě hladí po boku. Po pár minutách mám dost, dýl nevydržím. Než se ale zmůžu na to, abych se od ní dostal – ne, fakt mi nepřijde zrovna dvakrát vhodný, naplnit ji pusu – je pozdě. Semkne víčka ale neodtáhne se.

Vytáhne se mi nad obličej. Tváře má rudé, stejné jako rtíky. Pobaveně se uculí a pak mě políbí. Oplácím ji polibky a přitom ji dlaní kloužu po těle. Začíná se opět třást, ale tentokrát už ji šanci přestat nedám. Ne po tom, co ona provedla mně. Chci ji to oplatit.

Hlasitě zakňourá. Zacpu ji rty svými a znovu do ní prsty proniknu. Proplétá mi prsty ve vlasech, reaguje na dotyky...

„Zayne! Vstávej k sakru. Musíme do špitálu!" „Co je?" Jsem ztahaný jako kotě. „Kurva! Otoč se!" „Nic není vidět, v klidu." Zubí se Harry, když mi dojde, že se mi o něm nezdá. Na hrudi mi leží Mikey, nahá, zakrytá jen peřinou ze které ji stejně koukají záda. Naštěstí ji objímám tak opravdu nic vidět není.
„Co se děje?" „Niall potřebuje krev." „Co je s ním?!" „Je v pořádku, jen v krevní bance bohužel a nechápu jak, došla jeho krevní skupina se stejným faktorem." „Jenže já mám AB, Niall má Áčko! Nemůžu mu dát krev." „Poslal mě sem Louis, že ty jsi nula." „Liam má nulu, vole! Pal pro něho, oblíknu se." „Ne. Aaron by mě zabil a ona taky. Zůstaneš tady. Pojedu s Liamem sám, Louis tady zůstane." Uculoval se nějak podezřele a vypadl.
„Kam jdeš?" Zamumlala MIkey, když jsem se z pod ní dostal. „Hned se vrátím, spinkej." Zamumlala cosi a ukázala mi záda.

„Harrolde!" Kluci leknutím nadskočili. „Proč jsi tam byl? Všichni víte, jakou mám krev." Vymění si pár pohledů. „Jen nás zajímalo, jestli jsi ji dostal." „Cože?" „Byl jsem kouřit a zaslechl jsem pár zvuků. Byli jsme zvědaví." „Vy jste pošuci... Debilové! A Niall?!" „Je v pořádku." „Kokoti!" Prskl jsem vztekle a vydusal schody nahoru. Provázel mě jejich smích, měl jsem chuť do nich praštit.
Preventivně jsem pokoj zamknul, o další nezvanou návštěvu jsem nestal. Už jsem si lehal, když jsem se rozešel k oknu. Nechal jsem jen škvíru na průvan a zatáhl závěsy, aby nebyl vidět ani centimetr pokoje.

„Co se stalo?" „Nic, jen kluci... Zkoušeli moje nervy." „Proč?" „Protože to jsou volové." Tentokrát jsem to byl já, kdo se tulil. Vískala mě ve vlasech, srdíčko ji naráželo do žeber a mohl jsem ji umačkat.
„Zayne?" „Mm?" „Když on umře, co bude pak... Budeš dělat dál tohle?" „Ne. Zmizíme odtud a začneme žít někde, kde nás nikdo nebude znát." Tiše se začala smát. 

Zase dlouhá prodleva... Pardóóón :( Miluju Vás!!! ♥♥