Hunter

Chapter 16

„Myslím to vážně." Smích přestane a lehce mě hryzne do brady. „Já vím, jen jsi to podal tak nějak... vtipně?" Protočím panenky a ona mě šťouchne do žeber, pak se zadívá s nesouhlasem v očích na moje tričko. „Copak?" Zamrkám nevinně a vyhrnu si triko výš. „Slečně se oblečený nelíbím?" „Ne!" Teď se směju já a nechávám se svléknout. Udržet ji teď potichu mi dá dost práce a když ji zborcený potem usnu v náručí, na rtech mi sedí spokojený úsměv.

Klid vydržel dva měsíce. Stáhli jsme se ke mně domů. Posílili jsme bezpečností opatření a z domu vycházeli, jen z nutnosti. Lucas po nás marně pátral, až jsem se sám divil, že nás nemůže najít. Těch pár, co na nás narazilo se už k němu s informacemi nevrátilo.
Niall je už s námi, zase dělá blbosti a baví nás vším, co udělá. Po jeho návratu, jsem se s nasraným výrazem díval, jak mu Mikey se vším pomáhá. Ona se od něj nechávala objímat, spolu se dívali na filmy, který já nemusím, dělili se o každou blbost... Dusil jsem vztek v sobě a nechával ho proplouvat na povrch jen ve chvíli, kdy jsem byl sám ve své malé posilce. Bušil jsem s vervou do boxovacího pytle. Proklínal Nialla a jeho šarm, proklínal jsem to, jak je Mikey dokonalá...

„Hodláš se zničit?" Málem jsem ji smetl. Leknutím jsem se otočil a na poslední chvíli uhnul pěstí. Její drápky mi přejely přes záda a já se prostě lekl. Vyjukaně lapala po dechu a těkala pohledem mezi mou tváří a stále zaťatou pěstí. „Zayne... Promiň. Nebudu rušit." „Nerušíš!" Objal jsem ji a políbil do vlasů. Přitiskla se mi na zpocenou hruď a smutně se usmála. „Chybíš mi!" Se sarkasmem jsem si pomyslel, že to je vážně brzo. Niall je tady čtrnáct dní a až teď ji začnu chybět... No jo, Niallerko asi raději tráví čas u notebooku, než s ní.
„Vážně? Se divím." Teď se sarkasmus s ironií projevil na plno. „Že jsem si doteď nevšiml. Niall na tebe nemá čas?" „Ty-ty žárlíš?" Vyjekne překvapeně a pak se začne smát. „Ne, nežárlím. Je mi úplně u prdele, že MOJE PŘÍTELKYNĚ se dívá po večerech na film s jiným a za mnou si chodí jen lehnout. Je mi jedno, že s ním dělá kraviny, dělí se o každou blbost, tulí se k němu, jako by on byl její PŘÍTEL!" Ukážu ji záda a s vervou opět začínám mlátit do pytle.

„Lásko," zašeptá a zachytí mě za loket. „Prosím!" „Mám práci!" Štěknu přes rameno. Před očima mám tvář Nialla a mám chuť jej vyměnit za ten pytel. „Jsi blázen, Zaynie." Obejme mě a šeptá mi do zad. „Miluju tě, vrahounku. Víc, než cokoliv jinýho! Niall je jen kamarád, bráška, kterýho jsem nikdy neměla. Je pro mě důležitou osobou, ale ty víc. Miluju ho, ale jen jako brášku, stejně jako Louiho, Harryho a Liama. Ale ani on, ani jinej, pro mě neznamená to co ty." Mlčím a civím před sebe. „Jeho švagrová přišla i dítě... Nechtěla jsem, aby se trápil, proto jsme byli pořád spolu, ale tys mě od sebe taky odháněl. Nevzpomínáš si?" Jo, vzpomínám... Dva dny jsem přetrpěl, že jsou celý dny spolu, když přišla třetí den, pro pomazlení se, poslal jsem ji pryč. „Až se se mnou budeš chtít bavit, tak mi to řekni. Miluju tě Zayne. Jen tebe." Líbne mě na lopatku a pak mě pustí.

Mikey

Trhnutím si měk sobě přitáhne a pozvedne mi bradu. „Dej mi pusu, prosím." „Nemusíšprosit..." Ocitnu se ve vzduchu a odnáší mě někam za roh místnosti. Matně sivzpomínám, že je tam matrace.
„Promiň," mumle mi do rtů. „Žárlím Mikey, ani netušíš jak moc. Vadí mi to. Vadími, když vidím, jak se s ním směješ a za mnou si pak jdeš jen lehnout.Nepřitulíš se ke mně, nedáš mi pusu na dobrou noc..." „Snažila jsem se o to, alenechtěl jsi. Spal jsi, nebo jsi jen dělal, že spíš... Copak si myslíš, že bych setě vzdala, kvůli jinému? Jsi můj, napořád!"