Chapter 21

3.9K 229 0
                                    

„Lucas měl pravdu." Směje se jeden z chlapů a vytahuje telefon. „Jednou se ukázat museli a kde jinde vzít zásoby, než tady." „Jen bych nečekal, že ji vezmou taky. Děvenko, Lucas si s tebou chce promluvit." Přidává se další a úlisně Mikey hladí po tváři. Vyškubne se mu a podrazí mu nohy. Dopadne k zemi a ona se s jekotem ocitá ve vzduchu, chlap ji dotáhne asi o metr a pak ji vrazí. Sjede k zemi a drží se za tvář. „Děvko!" „Nech ji na pokoji!" Ačkoliv nás předtím odzbrojili, měl jsem v kapse na rukávu bundy nůž, tím jsem teď ohrožoval chlapa přede mnou. „Udělej to, Maliku. A dívej se, jak bude trpět!" Udělal to stejné, držel ji pod krkem nůž a nepatrně jej tiskl k tenké kůži. Poraženecky jsem spustil ruku a vysloužil si ránu do břicha. „Tak je hodnej!" Vysmívá se mi chlap do tváře a dál se snaží dovolat Lucasovi.

„Haló? Měl jsi pravdu, jednou krysy vylezou... Máme je. Ano, i tu holku. Je nějaká bojovnější, než jsi ji popisoval. I on tu je." Střelí po mně pohledem. „Dobře." Schová mobil a povýšenecky se zašklebí. „Lucas původně chtěl, abychom tě zabili, ale vzhledem k tomu, že jsi nám tu děvku přivedl až pod nos... Připrav se, Maliku. Jaké to bude, až uvidíš, jak ji ubližujeme?" „Zabiju tě!" Podepřu Nialla, je postřelený do břicha a něco šeptá Liamovi. Ten kývá a stáhne mě k sobě. „Je jich málo, můžeme se z toho dostat!" Zašeptá, se zbytek se dorozumívá očima, všichni sotva znatelně kývnou a čekají, co udělám já. Mít Mikey vedle sebe, neváhám, ale takhle... Než se k ní někdo z nás dostane, můžou ji zabít.
Najdu její oči, pochopila co chceme udělat a kývne na souhlas. Nepatrně posune ruku a ukáže mi, sotva na vteřinu, maličký revolver. Nevím, kde ho vzala, ale to je vedlejší. Dává mi tím najevo, že zvládne přežít.

„Jaký to je pocit, hrát si na hrdinu ve chvíli, kdy držíš malou holku?" Borec, co ji drží se na mě zaměří. „Jaký je pocit vědět, že až ty zhebneš, tak ona nám poslouží jako laciná kurva?" Krev se ve mně vaří. „Nikdy se ji nedotkneš!" „Sleduj." Ušklíbne se a násilnicky Mikey políbí. Než stihnu něco udělat, kácí se k zemi a zírá nechápavě na hrudník. Chrčí a dopadá k zemi. „Má zbraň!" Zařve ten přede mnou, trhnutím mu zlomím vaz a povede se mi vyrvat z pouzdra jeho revolver. Loui a Harry napadnou ty další, Niall se žene k Mikey a strhává ji za železný plát. Liam se rve s tím, co ho přivedl a během několika minut, které mi přišly jako hodina, leží kolem nás osm mrtvých chlapů. Aarona postřelil jeden z nich, ale hrdinsky se narovnává, že je v pořádku a vrčí, že musíme okamžitě vypadnout. Souhlasím s ním a vydávám se k Niallovi, kterého podpírá Mikey. „Na mě se vybodni!" Strčí mi ji do náruče a nechá se podepřít Louisem. „Jsem v pohodě!" Slyším jeho hlas, když mu Louis kontroluje břicho.

„Jsi v pořádku?" Div ji nerozdrtím, žasnu i nad tím, jakou sílou ona objímá mě. „Už jo." „Vypadneme!" Zavrčí Aaron a pomáhá Louisovi s Niallem. Ten začíná blednout, ale dál tvrdí, že je v pořádku. „Jsi celá?" Otáčí pozornost ze sebe na Mikey. Kývá, pustí mě a sevře v náručí jeho. Něco mu šeptá a on kývá na souhlas. Dokonce i Harry si najde pár vteřin pro to, aby ji objal.

„Tak dost, musíme zmizet!" Vydáváme se k zadnímu východu, nemáme nejmenší tušení, za jak dlouho se Lucas objeví a pořád je tu šance, že se něco stane. Niall s Louisem klopýtají před námi. Před nimi jde Aaron, za námi Liam s Harrym.
Mám jediný přání, aby to už všechno skončilo. Pomsta, kvůli které tohle všechno začalo, vzala za své. Kdyby děda věděl, co se ze mě stalo, nepřijal by to. Vždy mi říkal, že nikdy nemám dovolit, abych svévolně někomu ubližoval. Zklamal jsem ho, ale vztek, co jsem cítil, když ho zabíjeli před mýma očima, mi zatemnil mozek. Až teď, díky Mikey, díky osobě, co mi změnila život, jsem chtěl ten svůj sám změnit. Najednou se mi nezdál tak špatný nápad, ukrývat se. Mohl bych rodině zaplatit cokoliv, změnu identity, nový život... I my dva bychom mohli zmizet z Anglie, někam na druhý konec světa.

Ponořený do svých myšlenek, jsem vrazil do zad Louise. Ti za dva za námi do mě také narazili. Zaostřil jsem před sebe a svět se se mnou zatočil. Aaron měl k čelu přiloženou hlaveň pušky a její majitel se pobaveně usmíval. Zamlaskal a stočil svou pozornost na holku vedle mě.

„Mikey, Mikey... Konečně jsem tě našel, holčičko. Už je dobře, už se dostaneš od těch vrahů!" Lucas se zlověstně zasmál a muži za ním nás postupně od sebe odtrhli.



HunterWhere stories live. Discover now