Story of my life(cz)

5. patr

Krátký díl, stejně to nikdo nečte :D dávám to sem jen pro svojí radost :)

Jsem úplně zmatená.. ''Ne!!! To bych nikdy neudělala!'' řekla máma a všichni jsme se otočili na Villa a vražednýma očima ho vraždili...

''Já jsem se změnil! Prosím! Dejte mi poslední šanci!''

Ach jo... Já jsem tak blbá! Tohle nemůžu poslouchat.. Šla jsem do pokoje a zabouchla se, bylo teprve 22:00 hodin, ale i tak jsem si lehla do postele a pomalu usínala...

To nejde.. Nemůžu usnout když vím že za to že máma musela znovu vidět Villa mohu já!

Půjdu na vzduch... Sedla jsem si před dům a opřela se o zeď. ''No jo ale co tady?'' Říkala jsem si pro sebe. Zůstala jsem sedět a nic nedělat, jen jsem myslela na Luka a na to jak je úžasnej...

Po chvíli jsem se zvedla a šla se projít, byla už tma a převážně ticho.

Najednou jsem slyšela jedoucí auto které troubilo prudce jsem se otočila a poslední co si pamatuji ježe jsem viděla světla auta a cítila strašnou bolest.

Probuzení:

Probudila jsem se v nemocnici s bolestmi hlavy, nohu jsem měla v sádře a byla jsem na kapačkách.

Vzala jsem do ruky zvonek a zazvonila.

Přiběhla ke mně sestra. ''Ano?''zeptala se mě jako by se nic nedělo.. ''Můžu se zeptat co se stalo?'' ''Ano, srazilo Vás včera večer auto a máte malý otřes mozku, zlomenou nohu a máte roztrhnutý ret. Vaši rodiče o Vás vědí, včera tu byli a staví se i dneska ale až ve 22:00. Měl aby jste jim zavolat aby věděli že jste se už probudila.'' ''Jako i můj otec?'' zeptala jsem se vyděšeně ''Ano i on to ví''odpověděla nechápavě ''Super...'' řekla jsem ironicky ''A jak dlouho tu musím být?'' ''Tři týdny ale na kapačkách budete jen dnešek.'' řekla a mile se usmála.

''Ještě něco?'' zeptala se mně.''Poslední otázku mám, přivezla mi máma nějaké věci?'' ''Ano máte to všechno v koupelně a jestli chcete tak se převlíkněte,nemusíte být v nemocniční košili.'' už byla na odchodu ale já jí zastavila ''Počkejte, už jen taková maličkost... Když sem bude chtít jít nějaký chlap jménem Vill/můj otec, nepouštějte ho prosím!'' ''Dobře'' řekla a odešla.

Vzala jsem si mobil co byl vedle mě na stolku a zavolala mámě. ''Čau mami, žiju tak se nemusíš bát''slyšela jsem její smích ''To je dobře zlato, máš tam ode mě věci'' ''Jojo, sestřička mi to už říkala a asi si tu zkusím najít nějakou kámošku a nebo kámoše protože tu musím byt tři týdny'' ''Tak si nějaký najdi už musím a Justina ve dvě hodiny odvezu k tobě do nemocnice, protože mám rande'' ''Fakt? To je skvěli mami! Tak pa.'' řekla jsem a típla to.

Usnula jsem, vzbudila mě máma a nechala mi tu Justina. ''Vrátím se v 16:30'' řekla a rychle pospíchala pryč.

Na stole jsem měla oběd ale ten stůl byl až na druhé straně pokoje. ''Justine? Podáš mi ten oběd?''nic neřekl a podal mi ho. Po obědě jsem si vzala mobil a psala jsem Belle ať se za mnou staví. Otočila jsem se na Justina a zeptala se ''Co se děje?'' ''Mohla jsi umřít!'' řekl smutně, to mě ani nenapadlo že by na tohle přišel... ''Ale prosím tě.. Já tu budu ještě hodně dlouho! Mě se jen tak někdo nezbaví'' řekla jsem a zasmála se. ''El? Mám tě rád!'' řekl usmál se a objal mě''Just? Já tebe taky!'' zkápla mi jedna slza nad myšlenkou že bych bráchu neměla, hned jsem si jí utřela.

Jak mile se ode mě Just odlepil, utřela jsem mu slzy, zapla jsem telku a přepnula to na SMÍCHOV, dávali tam seriali které já i Justin milujeme: Plný dům, Dva a půl chlapa, Přátelé, Joey, správná Suisun.