Egyptské světlo [pozastaveno]

1★

Light seděla v místnosti, se zlatem prošívanými tapetami, na mahagonovém sedátku, po boku své milé sestry a poslouchala popis ekonomiky, který jí poskytovala jejich vychovatelka. Slečna Tittletattlová (musely ji tak oslovovat, přestože to byla stará rašple) si totiž zakládala na tom, aby obě princezny znaly zásady vybírání daní, placení dělníků na pyramidách a spoutu dalších věcí. Jedna z nich totiž jednoho dne bude Faraonka a musí být informované. Stejně tak jí záleželo na etiketě. Asi proto si slečna Tittletattlová víc oblíbila Perseiu, která se stále šlechtí a dbá o své chování víc, než o vztahy se svou sestrou. Nikdy si s Light nechtěla hrát a málokdy si s ní aspoň povídá, protože je prý pod její úroveň. Mezi námi, spíš jí závidí zlatý roh.

Když dala slečna Tittletattlová oběma přestávku, šla Light za svou tetičkou. Je to její nejoblíbenější příbuzný. Vlastně nejoblíbenější poník ze všech.

"Zdravím, Light!" usmála se teta Racentorra na svou neteř.

"Ahoj tetičko!" zamávala Light své tetě

"Ty máš ale špinavá kopýtka!" zakroutila teta hlavou, "Copak se to na princeznu hodí?"

Light se zastyděla a cestou na polštářek dávala pozor, aby náhodou nezvedla nohu víc, než je nutné. Snažila se vyhovět své rodině a chovat se elegantně, ale přece si neodpustí běhání v trávě, když je skoro všude samý písek!

"Neboj, já ti hlavu neutrhnu!" usmála se Racentorra, "S čím jsi za mnou přišla?"

"Chtěla jsem si jen tak popovídat, víš?"

"A o čem?"

Kobylka nevěděla, co říct, protože jí bylo jasné, že teta jí o jejím tatínkovi nic neřekne. Vždycky řekne jen něco jako to bych ti říkat neměla a nějak to zamluví. Ale i tak se Light zeptala zase: "Nechceš mi třeba povědět něco o mém tátovi?"

Teta se nervózně zavrtěla, pak si důležitě odkašlala a nakonec vykoktala: "Ta-tak-k-k... tak dobře."

"Myslíš to vážně?" Light se zatajil dech. Čekala všechno možné, počínaje tím, že její teta udělá ve vzduchu salto, zhoupne se na lustru a za indiánského pokřiku vyletí ven krbem. Ale ani ve snu by ji nenapadlo, že jí o tátovi něco řekne. Přece jenom to bylo celoegyptské tabu a nikdo o něm nesměl mluvit.

"Myslím to nejvíc vážně, jak to myslet můžu." usmála se Racentorra

Light se zmocnil neskutečně napjatý pocit, plný očekávání. "Znalas tatínka? Jaký by? A kdo to byl? Mělas ho ráda? Povídej! Povídej všechno co víš!" chrlila princezna jednu otázku za druhou.

"V klidu, zlatíčko, já ti neuteču."

Light kývla a dala jemným kývnutím hlavy najevo, že už by její společnice mohla začít.

Racentorra se zhoupla v křesle, až to zaskřípalo, a důležitě si položila kopýtko s dvěma zlatými kroužky na opěradlo. Druhým si projela hřívu, nadechla se a s vážným pohledem se otočila k Light. "Musíš mi slíbit, že to nikomu, ale opravdu nikomu nikdy dobrovolně neřekneš."

"Slibuju na svůj roh a na svoje svědomí." odpřísáhla. "Ani Perseie? Vždyť je to i její táta.." zapochybovala po chvíli.

"Víš, nechci tvou sestru nijak ponížit, ale nevěřím jí tolik, co tobě."

"Dobře."

"Tak já začnu tím, kdo tvůj tatínek byl," nadechla se teta, "Znala jsem ho poměrně dlouho na to, abych si na něj stihla utvořit názor a ujišťuju tě, že to byl skutečně dobrý poník."