Oneshoot 3 MAGIC SHOP

파란 새가 우리를 하나로 모았습니다

            TaeHyung
            Má rodina mě nikdy nebrala vážně. Byl jsem nejmladší syn královské rodiny v Sille. Proto o mě nikdo nevěděl, nikdo mě nehlídal. Nebyl jsem pro ně důležitý. Proto jsem se rád procházel v přírodě našeho panství a poslouchal přírodu. V našem paláci jsem v zapadlé části, kde je jeden z největších zahradnických parků, a mám zde i vlastní horké prameny. Za to jsem byl vděčný, aspoň něco mi rodina dopřála.  
Když jsem tu sám rád se procházím za měsíčního světla, protože tak vše září modrou barvou, je to ještě hezčí než za světla. Proto to tak je i teď. Sedím v altánku u jezírka a koukám na odraz měsíce v jezírku. Vypadá to tak kouzelně, když v tom se něco stalo. Jezírko začalo bublat a zářit. Vyděsilo mě to, až jsem si musel stoupnout. Nic jsem nechápal. Když v tom se z jezírka něco ozvalo. Rychle jsem se tam podíval a všiml jsem si muže. Vytřeštil jsem na něj oči jak se sem sakra dostal. On si protřel oči a podíval se na mě. Pak pomalu začal vylézat. Všiml jsem si toho co má na sobě. Byl oblečený jinak jak já, ani nevím co to bylo, ale jak byl mokrý prosvítalo to, a jeho tělo bylo vážně vypracované. Měsíční svit jeho tělu dal lehký lesk. Rychle jsem od něj odvrátil zrak. 
                NamJoon
              Byl jsem s přítelem na výletě, byli jsme na skále, když v tom jsem ucítil jak do mě strčil. Pak už jsem jen padal a zíral na něj. Jediné co jsem měl v hlavě bylo proč? V tom jsem se však probral ve vodě. Kde to jsem, rychle jsem plaval k hladině, potřeboval jsem se nadechnout. Vyplaval jsem na hladinu a konečně se nadechl. Protřel jsem si oči a rozhlédl jsem se kolem sebe. Když jsem si všiml klukla předemnou. Byl oblečený v historickém oblečení. Prohlédl si mě a pak se prudce otočil zády. Já mezitím pomalu vylézal z jezera, a překvapeně se rozhlížel. Kde to jsem?
,,Kde, kde to jsem?'' vykoktal jsem ze sebe, ne protože bych se styděl, ale byla mi zima. Nebylo žádné velké teplo. On se na mě otočil. ,,Jsi v Sille.'' řekl jakoby nic, koukl jsem na něj jako na idiota. ,,Počkej vždyť je rok 2025.'' řekl jsem a tentokrá on koukal na mě jakobych byl idiot. ,,Nevím kde jsi se tu vzal, ale tady je Silla.'' řekl jakoby nic. ,,A kdo jsi ty?'' optal jsem se znovu. ,,Kim TaeHyung 6 princ královské rodiny.'' řekl a já na něj vykulil oči. Počkat ten Kim TaeHyung, ten co se stane slavným a úspěšným králem. Překvapilo mě to, o Kim TaeHyungovi jsme se učili ve škole, byl to jeden z nejznámějších vládců tohoto období. (Je to smyšlený příběh, tak to berte)
          ,,Co na mě tak koukáš?'' optá se TaeHyung. ,,Nic jen jsem nečekal že vás potkám vaše výsosti.'' řeknu s úctou. ,,Jaká pak vaše výsost, má rodina mě sem dala abych jim zmizel, nejsem žádná výsost.'' řekl a já se jen usmál. ,,Nikdy nevíš co se může stát v budoucnu, věř mi jednou toho dokážeš hodně.'' řekl jsem jakoby nic. TaeHyung se na mě jen usmál. ,,Pojď musíš se převléci, jinak se nachladíš.'' řekl a někam mě vedl. Došli jsme do honosného pokoje. On mi potom ze skříně podal oblečení, a já se za paravánem převlékl. ,,Budeš spát tady.'' řekl a ukázal na postel. ,,Ale co ty?'' ,,Já mám postel vedle. Jinak ty znáš mé jméno, ale já neznám tvé.'' řekl a já se musel usmát. ,,Jsem Kim NamJoon.'' řekl jsem mu. ,,Dobře NamJoone, přeji ti dobrou noc.'' řekl a nakonec odcházel. 
             TaeHyung
             Tento muž NamJoon je vážně milí. Překvapilo mě to. I když ze začátku jsem nechápal o čem mluví, věděl jsem že s ním chci mluvit více. Proto jsem ho vzal do svého pokoje aby se převlékl. Nakonec jsem mu popřál dobrou noc a už jsem šel sám spát. Těšil jsem se na ráno, až s ním zase budu moci mluvit. 
NamJoon mě učil hodně věcí, a já mu zase ukazoval krásy Silly. Rozuměli jsme si a já byl rád že se mi tu objevil. Učil mě tolik zajímavých věcí, vyprávěl mi o jeho světě, a já ho poslouchal, jak jen jsem mohl. Občas jsme spolu jen seděli u jezera a povídali si, či jen poslouchali ptáky zpívající v zahradách. 
            Dnes bylo něco jinak. Přišel sem můj otec. NamJoon byl naštěstí oblečen jako sluha, tak to nikdo neřešil. ,,Co se děje otče.'' optal jsem se zmateně. ,,TaeHyungu blíží se soutěž o nástupnictví i ty se zůčastníš.'' řekl jakoby nic. ,,Ale proč, co tak najednou?'' optal jsem se zmateně. ,,I ty jsi můj syn, tak proč se tak divíš.'' řekl a já se zmateně podíval na NamJoona který jen kývl na souhlas. 
A tak začali tréninky. NamJoon mi taky pomáhal i když nebyl tak zručný v boji či střelbě. Byl jsem mu však vděčný za to že stojí po mém boku. 
         Byl tu den kdy měl být poslední turnaj, jsem v něm já a druhý bratr. Měla to být lukostřelba. V té jsem byl dobrý. NamJoon stál za mnou a já čekal na povel že budeme začínat. Tak se i po chvíli stalo. Trefil jsem se všemi šípy. Můj bratr však nezvládl tři. ,,TaeHyungu jsi vítězem.'' prohlásil můj otec a já se poklonil. Když v tom jsem uslyšel bolestivý sten, a křik okolí. Rychle jsem se otočil a viděl NamJoona jak se krčí na zemi předemnou s šípem v hrudi. ,,Ne'' vykřikl a rozutekl jsem se k němu. ,,Vydrž NamJoone.'' šeptal jsem. ,,Buď dobrým králem Tae.'' zašeptal a pak upadl do spánku smrti. 
      A já se snažil vyplnit jeho přání. Byl jsem dobrým králem mé země, snažil jsem se být spravedlivý pro všechny. 
         

Konečně zítra v Koreji již dnes je den kdy se vrací NamJoon a TaeHyung z armády a já jsem šťastná, protože to uteklo docela rychle. Nemohu se dočkat až uvidím 7 našich členů pohromadě. Zítra nás čeká další příběh pro JungKooka a Jimina těšte se.