Oneshoot 3 MAGIC SHOP

나랑 다시 결혼해줘

          Sebastian
        Nemohl jsem tomu uvěřit, když mi to YoonGiho rodina zavolala. Padl jsem na kolena v slzách a nedokázal jsem se zhluboka nadechnout. Ten den jsem se rozhodl se nikdy nezamilovat. Mé city jsou silné a nikdy nedokážu milovat nikoho jiného. Nakonec jsem se dokázal postavit na nohy. Musel jsem, rodinná firma čekala na to až ji převezmu. Uzavřel jsem se do sebe a do práce, kterou jsem musel zvládnout.  Asi po měsíci mi zemřel otec, další velká rána pro mou rodinu a společnost. Byl jsem sám, bez přítele bez otce. Má deprese se zhoršovala, ale věděl jsem že musím makat na naší firmě. Nesmím ji ztratit jak pro otce tak pro YoonGiho.
Vše šlo jakž takž dobře, dokud se však neobjevil on. Jmenoval se Suga, byl tak neskutečně podobný YoonGimu. Bylo pro mě o to těžší být silný, když byl se mnou, tak moc mi chybí YoonGi.
            YoonGi
           Musel jsem to udělat, musel jsem zemřít, a přitom jsem věděl že se k němu vrátím. Ale musel jsem se prostě pomstít, šel jsem zaslepený pomstou, do které mě vehnala má sestra. To od ní jsem se dozvěděl, kdo doopravdy jsem, kdo zabil mé rodiče. A když jsem zjistil, že to byl někdo z jeho rodiny, musel jsem tam jít. Vrátil jsem se do jejich domu, v roli jeho nevlastního strýce. Budu na něj dávat pozor a přitom se budu moci pomstít. Nečekal jsem že to však bude tak těžké. Změnil se, uzavřel se do sebe,několikrát jsem ho viděl brečet u mé fotografie. Viděl jsem i řezy na jeho rukách. Vážně jsem ho k tomuto donutil svým ,,odchodem'', tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsme aby takto trpěl, ale pomsta je můj motor.  Snažil jsem se najít všechny důkazy, jenže některé místnosti byli zamčené, a nikdo až na Sebastiana tam nesměl. To to mnohem více ztěžovalo. 
,,Baste no tak, dovol mi ti pomoci, si na všechno sám.'' říkal jsem mu. ,,Nechci tvojí pomoc, nepotřebuji ničí pomoc, sakra drž se ode mne dál.'' říkal naštvaně a odešel ode mne. Proto jsem se na to vykašlal a volal sestře. ,,Co potřebuješ Sugo.'' pronesla. ,,Nejde to, nikam se nedostanu, a on se ode mne drží dál. Trpí tím že jsem zemřel a že mu zemřel otec.'' říkám jí do telefonu. ,,To jsi tak neschopný, víš co je v sázce.'' pronáší. ,,Jasně že vím, ale vše je na otisky prstů.'' říkám. ,,Však ty na něco přijdeš bráško.'' říká výsměšně. 
          Nakonec jsem to vymyslel. Prostě jsem mu dal silné prášky na spaní. Pak už jsem jen viděl jak upadá do hlubokého spánku. Musel jsem se nad ním pousmát, je stále tak roztomilí, jak si ho pamatuji. Pohladil jsem ho po tváři, pak jsem za pomocí vosku odebral otisk prstu a pak už jsem se rozešel do pracovny. Otisk mě pustil dovnitř a já začal prohledávat co jen jsem mohl. Nakonec jsem našel jedny desky. Otevřel jsem je a začal číst. 
,,Smrt rodiny Minových, jediný přeživší Min YoonGi jejich syn. Vrah Min YoonJi. Důvod Peníze a moc rodiny Minovích. Chycena Ne  je dobrá v maskování.'' Rychle jsem složku zavřel. Zhluboka jsem dýchal. Nějak jsem nemohl pobrat co se tam psalo. Takže já ho opustil pro pomstu, a přitom za vše může má sestra? Byl jsem tak hloupí? To jsem to nedokázal poznat že oni to být nemohli? Nikdy se ke mě nechovali špatně. Proč jsem tak hloupí. 
,,Co tu děláš a jak jsi se sem sakra dostal?'' uslyšel jsem naštvaný hlas za mými zády. Prudce jsem se k Bastovi otočil. ,,Bylo mi divné že by sem někdo přišel s tím že je můj strýc, ale co tu chceš.'' pronesl. ,,Jsem Min YoonGi, ten kdo má být mrtví. Ne nejsem mrtví, nikdy jsem nezemřel, ale dozvěděl jsem se o vraždě mích rodičů. Sestra mi navykládala že za to může tvá rodina, chtěl jsem se pomstít, ale dve této složky za to může ona.'' říkám mu uprímě. ,,A to ti mám věřit. YoonGi je mrtví, a ty budeš taky pokud nevypadneš. Už tě nikdy nechci vidět.'' říkal naštvaněji. ,,Neodejdu, nenechám tě už nikdy být, ani netušíší jak to bylo těžké, a o to více, když jsem viděl jak trpíš.'' říkám mu popravdě, pomalu jsem se k němu blížil. On se však vzdaloval, dokud ho nezastavili dveře. ,,Nechci ti ublížit ne tobě, když vím kdo to byl doopravdy.'' říkám a pokládám mu ruku na tvář. On mi jen koukal hluboko do očí. 
           Sebastian
           ,,Co máš však v plánu?'' ptám se ho. ,,Půjde do vězení, musíme ji tam dostat.'' říká. ,,Jenže jak?'' ,,chtěla zabít mí rodiče i mě, já přežil. Proto budu návnada.'' říká a já na nesouhlas kývám hlavou. ,,Ale ano, jde po mě i po tobě.'' říká. Nakonec jsme rozhodli jednoduše. Prostě ji vylákáme do jednoho skladu. A ono to klaplo stojíme zde a čekáme až přijde. 
Je tu. ,,Sugo měl si ho zabít.'' říká. ,,Neměl jsem zabít jeho, ale toho kdo zabil mí rodiče.'' říkám a ona na mě třeští oči. ,,jsem tvá sestra.'' říká. ,,A oni byli naši rodiče.'' pronáší. ,,Uvidíme se v pekle.'' pronáší jeho sestra a vytahuje zbraň. Střílí na YoonGiho. Rychle si před něj stoupnu a cítím bolest v rameni. Jenže v tom se rozezněli houkačky, sanitka i policisté tu byli. A YoonGiho sestru odvezli na policii a mě do nemocnice. 
Probral jsem se v nemocnici, byl tam YoonGi seděl vedle mě. Proto jsem se na něj otočil a zašeptal ,,Miluji tě.'' on se na mě taky jen usmál a má slova zopakoval. 

Toto je příběh k mým narozeninám. Tento den je mi 23 let, a je to krásných 11let co jsem ARMY. Proto je tento příběh s YoonGim. Snad si tento příběh užijete, stejně jako já jsem si užíval si ho psát. Všem moc děkuji a doufám že mé další příběhy se vám budou též líbit.