Oneshoot 3 MAGIC SHOP

친구야, 책의 겉모습으로 판단하지 마💜

              Byli jsme k sobě úplný protiklady. Já jsem byl sportovec a ty jsi byl šprt. Já jsem byl známí průšvihář a ty oblíbenec učitelům. Ale stejně nás to nějak stáhlo dohromady. Stal jsi se někým, komu jsme mohl říci cokoliv a nedostal jsem od tebe lítost, ale pochopení. A za to jsem ti vděčný. Aneb příběh o nepochopeném sportovci, a o chápavém školní šprtovi. 
           YoonGi
           Miloval jsem basketbal, a i přes to že jsem byl na něj celkem nízký, byl jsem respektovaný kapitán basketbalistů, a všichni ze mě měli respekt, někteří se mě dokonce i báli. A přitom já bych nedokázal nikomu ublížit. V týmu jsem neměl žádné kamarády, po pravdě já neměl žádné kamarády. Až na basketbalisty, jsem rád trávil čas sám. Vyhýbal jsem se lidem, a radši jsem o volné přestávky trávil  ve třídě se sešitem a perem  v ruce a sluchátkami v uších. Občas mě i lidi děsili. 
Škola začala a já usedl do své lavice a čekal co učitel řekne. ,,Žáci dnes si vás rozdělím do dvojic a spolu vytvoříte duo můžete si vybrat zpět, tanec či rap to je na vás, ale něco si společně připravíte a vaše vystoupení bude ohodnoceno, jako vaše pololetní práce.'' řekl učitel a já se začal modlit, abych dostal někoho normálního. ,,Tak a pan Min YoonGi bude s panem Kim NamJoonem.'' řekl učitel a já zvedl překvapeně pohled. Pak jsem se podíval po třídě, až jsem narazil na pohled NamJoona. Tenhle šprt že by měl se mnou mít duet. Pomyslel jsem si, ale nakonec jsem si vzpomněl na to co mi říkávala máma ,,Nesuď knihu podle obalu.'' Nakonec jsme si posedali podle dvojic. NamJoon vypadal lehce nervózně. ,,Neboj se já nekoušu.'' říkám nezaujatě. On se na mě jen nepatrně usmál. ,,Dobře máš nějaké návrhy?'' optal jsem se ho. On si vytáhl svůj sešit a podával mi ho. Já ho nakonec otevřel a podíval jsem se na to co tam měl napsáno. Vypadalo to zajímavě. Proto jsem mu dal i svůh deník. 
           ,,Myslím že tato by byla dobrá jen se musí dodělat.''povídá mi NamJoon a ukazuje mi jeden můj text. ,,Tak ho dokončeme spolu.'' řekl jsem a on nakonec kývl. ,,Celkově máš dobré texty.'' dodává při tom, když si balíme věci, jelikož už zvonilo na poslední hodinu. Ano dokázali jsme se o hudbě bavit skoro celí den. NamJoon tomu vážně rozumí. 
Po škole jsem na NamJoona počkal před školou. Domluvili jsme se že spolu půjdeme někam ven. Cestou jsme se stavili na kafe, které jsme si vzali sebou. Pak jsem ho vedl na jedno své oblíbené místo. Je to malí parčík, kde se nachází jezírko s molem. Nakonec jsme si sedli na konec mola, a vytáhli jsme své texty. Snažili jsme se dokončit ten můj s názvem Strange (viz média). NamJoon na to měl vážně talent. ,,proč máš často takovéhle texty?'' optal se mě po tom co už nám to nemyslelo. ,,Řekněme že texty jsem vážně já. Nikdo mě nezná tak jako tyto texty.'' řekl jsem mu pravdu. ,,Nemáš přátele?'' ptal se znovu. ,,Nemám rád lidi, nebo velké skupiny lidí, nerad se seznamuji, protože ti pak nikdo neublíží tím že odejde.'' řeknu mu. Vážně mi přijde že mu můžu říci cokoliv, to mi vyvolává strach. 
          NamJoon
          YoonGi byl zajímavá osobnost, jeho texty vypovídali tolik. Byli tak upřímné, a to mě nutilo ho chtít pozvat mnohem více. Rozuměl jsem si s ním, nepřišel mi jako jeden z těch vypatlaných basketbalistů, nebyl hloupí, nebyl bad boy, nešikanoval ostatní. A to mě na něm zaujalo, měl i zajímavé názory. I jeho texty vypovídali o tom jaký je. Byl jsem rád že učitel nás dal dohromady, tímto způsobem ho mohu poznat více. Přišlo mi že s ním mohu být opravdový, že nemusím skrývat to co miluji. A to je rap. Má rodina to neuznává, ale já to miluji a to s YoonGim můžu dát najevo jak jen chci.
      Naše práce na textech se dobře vyvíjela, chyběla nám jen hudba. A čas utíkal, čím více jsme se poznávali, tím více jsme se spolu bavili, dokázali jsme spolu mluvit hodiny a hodiny, dokonce jsme párkrát provolali celé noci. Pořád jsme měli o čem mluvit. 
         YoonGi
          Dnes jsme měli mít zápas, NamJoon slíbil že přijde a já se těšil že mě uvidí hrát. Že mi bude fandit a bude tam pro mě. ,,Vážně se bavíš s tím blbým šprtem více než s námi Sugo?'' optal se mě Suho. ,,No a co.'' řekl jsem. ,,Jsme tým, ale s námi netrávíš žádný čas to se radši zahazuješ s tím idiotem.'' prskl Kai. ,,Zopakuj to!'' křikl jsem po něm. ,,Řekl jsem že je to idiot.'' pronesl znovu. ,,Tak hele ten idiot je mnohem lepší než vy. Na nic si nehraje a je prostě svůj. Vy se chováte jak idioti jste tupí jak vagon tupích bruslí, a myslíte si že šikana je normální. To vy jste tady idioti.'' vykřiknu po nich a v tom ucítím bolest. Baekhyun mi jednu natáhl. Naštvaně jsem se na něj podíval, když v tom vešel trenér. ,,Je čas hoši.'' řekl a mi jsme vyrazili na hřiště. Hned jsme si všiml NamJoona. Usmál jsem se na něj. Hráli jsme, ale mě se udělalo zle, zrak jsem měl rozmazaný. A v tom cítím již jak padám k zemi. Nic jsem nevnímal. 
          Probral jsem se až na školní ošetřovně, vedle mě seděl NamJoon. ,,Co se stalo?'' optal jsem se ho. ,,To nevím ale skolaboval jsi, je možný že jsi se někde praštil nebo tak.'' řekl a mě se hned vybavila rána. 
Chvíli jsme se z toho vzapamtovával. Ale čas se krátil a mi s NamJoonem dodávali naši skladbu. Už byla hotová, jen jsme ji museli natrénovat. A to nám šlo celkem dobře. A představení před učitelem se nám povedlo oba jsme dostali dobrou známku. A já byl šťastný našel jsem přítele, který mě bere takového jaký jsem a nesoudí mě. 

Dne 09.03.2025 má YoonGi narozeniny v Koreji je to již dnes od 16:00 u nás je to zítra. Ale i tak mu věnuji tento příběh a přeji mu vše nejlepší k narozeninám. Už se nemohu dočkat až se zase uvidíme. Už jen pár měsícu a jsi zpět Gi. Vše nejlepší.