Jak je u mě zvykem bude to převážně BTS ale ponasnažím se psát i jiné páry než jen BTS. Ale jelikož jsem velký ARMY a BTS mi chybí snad to překousnete.
Užívejte si mé příběhy i na dále prosím
Baseball a basketball, dva rozdílné sporty, dvě rozdílné hry. A přesto je něco nebo spíše někdo spojil. I když to ze začátku nevypadalo tak růžově. Tento příběh se odehrává an střední škole, kde proti sobě stojí basketbalisti a basebalisti. Jednoho dne se však najdou dva, kteří je spojí dohromady. JungKook Škola, každý ji nenávidí, u mě jediné pozitivum byl baseball. Měli jsme skvělí tým a já byl jeden z nich. Jenže vždy proti nám stáli basketbalisti v čele s jejich kapitánem Min YoonGim, na to že byl malí, tak v basketbalu vážně vynikal, to jsem musel přiznat, i přes to že jsme zapřísáhlí nepřátelé. Upřímně, když jsem viděl YoonGiho poprvé přišel mi fajn. Jenže když mi všichni řekli že je kapitán basketbalistů a že se s basebalistmi nenávidí, věděl jsem že z toho nemůže nic být. Jenže vše se jednou musí změnit, a mě se vše začalo pomaloučku měnit, pár měsíců po začátku třetího ročníku. Jimin a TaeHyung, kteří jsou se mnou v týmu, mě pozvali na párty. A já samozřejmně souhlasil. Proto jsem se už asi půl hodiny kroutil před zracadlem a vybíral jsem si co si vezmu na sebe. Nakonec jsem si na sebe oblékl a z horních vlasů jsem si udělal culíček.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Pak už jsem čekal až přijdou kluci a vyzvednou mě. Pak už jsme vyrazili na onu adresu. Hudba už řvala na plné pecky. Vešli jsme dovnitř a hned jsme se nechali vtáhnout do víru zábavy. Kluci mi dali nějaký alkohol a dali jsme se do tance. Kroutili jsme se na parketu a já po chvíli ucítil jak se na mě někdo tiskne. Nechal jsem ho, a více přitiskl svůj zadek k jeho tělu. Slyšel jsem jak tiše zavdzychal. Nechal jsem se unášet našimi pohyby, a užíval jsem si to, neřešil jsem, kdo vlastně za mnou stojí. Jenže vše se zvrtlo, když jsem se nechal táhnout do jednoho z pokojů. Neřešil jsem to, sám jsem potřeboval upustit páru, proto jsem se poddal dotekům, onoho kluka, potřeboval jsem to. A tu noc jsem zažil tu nejlepší a nejdivočejší vášeň. Až jsem vyčerpáním usnul. Ráno jsem se probral pro mě v neznámém pokoji. Začal jsem rukama šmátrat kolem sebe, když jsem narazil na cizí tělo, které leželo vedle mě. Vyděšeně jsem se na onoho člověk apodíval, a zděsil jsem se. Byl to YoonGi. Sakra já se vyspal s Min YoonGim s kapitánem basketbalistů. Kurva, kurva. Co nejrychleji, jak mi to jen bolest dovolila, jsem vylezl z postele, oblékl jsem se a odešel z pokoje. Pak i z domu. Ale neustále jsem musel myslet na roztomilou spící tvář YoonGiho. Byl tak klidný a krásný, když spal. Sakra JungKooku prober se. Od té doby, jsem si všiml že jsem ho neustále pozoroval. A mí přátelé si toho začali všímat. ,,Na něj ani nemysli JungKooku, on není pro tebe je basketbalista.'' říká mi vřele Jimin. Jen jsem pokroutil hlavou. YoonGi Od oné noci jsem na JungKooka nemohl přestat myslet. Byla to ta nejlepší noc, kterou jsem kdy zažil. Bylo to tak žhavé, vášnivé a já to chtěl zažít znovu. Ale věděl jsem že nemůžu, jsem basketbaliasta a on basebalista. Proč tato nenávist musí existovat? Nemůže to být normální mezi námi? Přemýšlel jsem na JungKookem v knihovně a pomalu usínal, když mě probudil čísi hlas. ,,Je tady volno?'' optal se mě někdo a já k němu zvedl hlavu. Byl to JungKook s neodolatelným úsměvem. ,,Jo jo je.'' říkám a cítím jak rudnu ve tváři. On se posadil a usmál se na mě. ,,Můžu dostat tvé číslo?'' optá se mě jakmile se usadí. Já jen kývu na souhlas a podávám mu telefon. On tam něco zapisuje a pak mi ho vrací. Ještě mě prozvání. ,,Děkuji Kitten.'' říká a pak odchází. Sakra sakra YoonGi klid. Od toho dne jsme si neustále psali. Dokonce jsem byl párkrát i na jeho zápase. Baseball není špatný. Rozuměli jsme si. Neustále jsme si povídali a já miloval trávit s ním čas. Rozuměli jsme si a já si pomalu začal myslet proč to takhle nemůže být i ve škole. JungKook S YoonGim jsem miloval trávit čas. Byla s ním sranda, a zároveň jsem si přišel že nemusím být někým jiným, ale prostě sám sebou. Nemusím předstírat že ho nenávidím, mohl jsem ho prostě milovat, proto jsem se mu i vyznal. A on mi řekl že to cítí stejně. Ale i tak jsme to museli před spolužákami tajit. Nevíme jak by to přijali, přeci jen basketbalisti a basebalisti byli vždy nepřátelé. Je to tak nefér. Ale i tak jsme to spolu zvládali. Jenže ne vždy vše může být skvělé, a to se taky stalo o měsíc později. YoonGi ,,Myslel jsi si že na to tvoje scházení s tou nulou nepřijdeme. YoonGi jsi náš kapitán a tohle není tolerováno ani u tebe.'' říká drsně Sehun. ,,Co chceš Sehune. Nech ho na pokoji.'' říkám mu zpět. ,,Víš co YoonGi rozejdi se s ním a tahle fotka zůstane zapomenuta.'' říká a ukazuje mi fotku mě a JungKooka jak si dáváme pusu. Sakra kde ji vzal? Pomyslel jsem si. ,,Ale proč?'' ptal jsem se zmateně. ,,Nesnášíme basebalisty a to nehodláme měnit, mi nikdy nebudeme kamarádi.'' říká hrubě. ,,Ale ale proč.'' říkám vzlykavě. ,,Prostě to udělej Min YoonGi jinak to dopadne špatně.'' říká a odchází. Musel jsem to udělat, musím ho chránit. Pomyslím si, když jdu za ním. Musím být silný. Čekal na mě na lavičce, usmíval se. Musím to udělat. ,,Ahoj.'' říká a usmívá se. Nemohl jsem mu to zdržovat proto jsem to na něj hned vybalil. ,,Musíme se rozejít.'' řekl jsem a on na mě jen vykulil oči. ,,Ale ale proč YoonGi.'' říká a já vidím jeho slzy na tvářích. ,,Omlouvám se.'' říkám a utíkám daleko od něj, se slzami na svých tvářích. Bolelo to, bolelo to tak moc, ale musím ho chránit, nechci aby se mu něco stalo. Jenže JungKook další den nepřišel do školy a takhle to pokračovalo týden, musím jít za ním, musím zjistit zda je v pořádku. Proto jsem se po škole rozešel k němu domů. Otevřela mi jeho mamka. Poslala mě k němu do pokoje. Byl zamčený, proto jsem zaklepal a čekal až odemkne. To se po chvíli stalo, dveře se otevřeli a já vešel dovnitř. ,,Co tu chceš.'' říká plačtivě, ale i naštvaně. ,,Nebyl jsi ve škole bál jsem se o tebe.'' říká. ,,Nelži.'' říká a mě bodne u srdce. ,,Nelžu vážně mi na tobě záleží.'' říkám mu. ,,To by jsi se se mnou nerozešel. Miloval jsi mě vůbec, nebo to byla jen nějaká vaše sázka?'' prská naštvaně. ,,Já já, ano miloval jsem tě, miluji tě a milovat tě budu, ale chtěl jsem tě chránit.'' říkám mu pravdu. ,,Chránit a před čím.'' říká. ,,To kluci vyhrožovali že zvěřejní náš vztah, že ti něco udělají, a to jsem nemohl dopustit.'' říkám mu pravdu, už nechci lhát. On se na mě jen podíval. Oba jsme brečeli. On mi skočil do náručí. ,,Miluji tě a je mi jedno zda mi něco udělají, já tě prostě miluji a chci být s tebou.'' říká a já ho políbím. Další den ve škole nám bylo jedno že na nás všichni koukají. Kráčeli jsme ruku v ruce chodbou a užívali jsme si to. Bylo nám to jedno. Protože jsme byli spolu a nic nás nerozdělí.
