Red Darkness - WHEN NIGHT COMES

32.Kapitola

Nottingham zůstal na ostrově. Loď byla poškozená, takže se nedalo vyplout. Musel tam zůstat, těžko říct jak dlouho. Byl stále poblíž lodi a vzteky svíral medailon, který evidentně ho dokáže ubránit před upíry. Jeho neúspěch ho užíral. 

Mezitím Nottinghamský hrad:

Mortianna o všem věděla. Pracovala na kouzlu, které jí ukáže cestu do říše mrtvých. Její ochranný medailon dokázal také navigovat. Stačila jen poslední přísada do jejího lektvaru, který by jí měl ukázat cestu. Věděla co potřebuje, krev otce Měsíční princezny. Jeho krev bude mít v onom lektvaru velkou moc, jelikož dvě stejné krve mají velkou moc pro nalezení.

Mortianna se rozhodla poslat dopis králi Glenovi, který stále pátrá po princezně. Potřebovala aby přijel na zámek. V dopise ho žádala o návštěvu s tím že ví jak Nirvanu vypátrat.

Král odpověděl velice rychle, uprostřed noci přijel na hrad kde se setkal s čarodějnicí v její komnatě. Posadil se na starou zaprášenou a znechuceně se díval na pavučiny, které jí lemovaly. Mortianna se zatím přehrabovala na stole, vypadala že něco hledá.

Král jí nervózně pozoroval. "Tak proč si mě zavolala?" zeptal se nedočkavě. Náhle Mortianna konečně našla co chtěla. Nůž. Vzala ho a šla s ním ke králi. Leknutím vstal a zbystřil. "Co to děláš?!" ohradil se. Mortianna se skřehotavě zasmála. "Řekla jsem ti že přece vím jak najít Nirvanu, potřebuju tvou krev králi. Díky najdu cestu k tvé dceři." "Není moje dcera." přerušil jí. 

Mortianna omluvně sklonila hlavu a podala mu nůž. Glen si ho vzal a stáhl si mírně rukáv, nůž přiložil ke kůži a řízl. Krev se vynořila a začala téct, Mortianna ho opatrně vzala za zápěstí a vedla ho se vší úctou ke kovovému kotlíku nad kterým se vznášela modrá pára. 

Otočila králi ruku a krev zkapala do kotle. Po třech kapkách to zasyčelo a začalo to bublat, král si stáhl rukáv a přitiskl si ho aby zastavil krvácení. V kotlíku to začalo vřít a až najednou se na hladině tmavé kapaliny objevila cesta.

Mortianna se naklonila a snažila se vyčíst něco z toho co tam viděla. "Co to znamená?" zeptal se král. Bělovlasá stará čarodějka zkoumala mapu. Všude byla jen voda. To znamenalo moře. Vyslovila tiše zaklínadlo. Glen sledoval pracující čarodějku a čekal co z toho vyjde. 

Čarodějka se po dlouhé tiché chvíli zahihňala. Král se napjal a čekal na to co se dozví. Rozhrábla hladinu, která se zčeřila a mapa se najednou vytratila. Otočila se na zvědavého krále a ďábelsky se usmála. "Tak kde jde?" řekl naléhavě. Čarodějka se s úšklebkem k němu přiblížila a mírně se předklonila. "V říši mrtvých přece, aby se za ní někdo dostal musí zemřít, na určitém místě v moři, kde se skrývá portál na druhou stranu." 

Glen se zamyslel. "Ten portál bude zapotřebí zničit, jedině tak se upírů můžeme zbavit." Čarodějka ovšem ale nesouhlasila. "To se pletete, portál se dá zničit ale druhá strana stále bude aktivní a nebude problém vytvořit kdykoliv nový, navíc další věc, upíří získali svou trofej. Princeznu. Je mocná, brzy bude mocnější než samotný král a co potom. Třeba se bude chtít pomstít. Nebude pro ní náročné vyhladit celé lidstvo." 

Glen polkl. "Nějaké řešení ale je, pokud zabijeme Alfu, zničíme i ostatní, princezna musí zemřít i kdybych to měl provést vlastní rukou." Čarodějnice se tvářila radostně i když ve skutečnosti jí to takovou radost nepřinášelo. "Pán tohoto hradu jí už dávno hledá. Jsem si jistá že až jí  najde tak si s ní poradí." Glen pozvedl hlavu a změřil si čarodějku svým nedůvěřivým pohledem, ale přesto neřekl nic. Pouze oznámil svůj odchod. 

Čarodějka se za ním ještě dlouho nenávistně dívala, dokud nebyli slyšet jeho kroky po kamenné dlažbě v chodbě. Pak ihned přispěchala k dřevěným, zaprášeným policím z knihami nejtemnějších rituálů a kleteb. Vzala tu nejtlustší knihu, která byla obalená v hadí kůži. Položila jí na stůl mezi lektvary a prolistovala zažloutlé stránky, dokud nenašla kapitolu s kletbami předmětů.

Byla to složitá kletba, chtěla očarovat Nottinghamův medailon na dálku, aby mu ukázal cestu k princezně. Vzala hadí dvě hadí vajíčka a rozbila je o kraj hliněné nádoby do které vytekla krev. Poté přistoupila ke kotli kde se jí stála ukazovala mapa, odebrala dřevěnou lžící temné modrou tekutinu ve které se mísila krev krále. 

Vylila jí do misky a promíchala z krví hadích nenarozených mláďat. Pak přidala ještě tu svou a latinsky začala odříkávat slova. Opakovala je tak dlouho dokud nezačal odnikud vát silný vítr a svíce v místnosti postupně sílily.

Vítr se zvyšoval, všude poletoval prach, kusy pergamenu, brka z kalamáře a spadlo pár knih z polic. Pak všechno jakoby nic utichlo. Mortianna luskla psrty a svíčky se zase rozstvítily a místnost opět byla osvícená.

Kletba byla dokončena.

Nottinghama něco silně píchlo na hrudi. Leknutím vstal a chytl se za to místo. Nahmatal si medailon, který mu Mortianna darovala, byl celý rozpálený.

Nemohl ho ani strhnout. Rozběhl se ke břehu, musel ho namočit silně ho to pálilo. Ale jakmile se medailon dotkl vody, začalo ho to táhnout dál a dál od břehu.

Škubal sebou a kopal kolem sebe. Zoufale se snažil volat o pomoc. Bylo to marné na celém ostrově byl jenom on. Lapal po dechu a panikařil pokaždé když se mu voda dostala do krku a ona se začal dusit.

Cítil jak ho to stále unáší  a ona slábne a jde ke dnu. Ještě naposledy se vynořil a síla magie ho vtáhka do hloubky moře. To byl pro něj už konec....