Red Darkness - WHEN NIGHT COMES

30.Kapitola

Oba dva se vrátili na zámek, byli očekáváni u krále. Nirvana tušila co přijde, potrestání za útěk. Princ pospíchal hned vedle ní a po jejich vášnivém polibku, se nedovážil na ní podívat. 

Velké dveře se začali pomalu otevírat. Král v malé místnosti vyzdobené obrazy panovníků jejich rodu. Král stál a nasupeně se po nich díval. Nirvana byla připravená vyslechnout si kázání. Král však opomněl její útěk, měl absolutně jiné starosti.

"Christiane, doslechl jsem se že jste měli potyčku s lidmi  a navíc s vikingy." "Ano otče jsem si jist že to nebyla náhoda." Král pohlédl na Nirvanu a prošel se kolem ní. "Ovšem že nebyla, chtějí Nirvanu." dopověděl a přistoupil k princezně. "Ty ale o tom víš." řekl jí. Nirvana mu to chladně odkývala. "Chtěl si mě vzít, nejspíš mě hledá."

Král rozčileně zavrčel. "Otče sem se stejně nedostane a Nirvana ho dokáže zabít. Najdeme ho a zničíme." Nirvana prokázala obrovskou neschopnost, neumí se jako upír chovat, neudělala žádné pokroky, nechává se řídit příliš svými emocemi, po dnešku co předvedla si myslím že bude vhodné  jí uschovat." rozhodl král.

Nirvana se otočila na prince. "Co to znamená?" usoudila že podle výrazu prince, to bude zase něco nepříjemného. "Otče myslíš si že je to zapotřebí?" zkusil to princ.

"Ano, dostane tolik krve až  z toho její mysl začne šílet, potom jí uloží do rakve kterou zapečetí a až v ní zemře jediná emoce teprve pak bude puštěna." Nirvana oproti princi zase byla klidnější. "Pokud mi to pomůže chci to podstoupit." Sama totiž měla dost svých rozpolcených emocí. 

Bude lepší když tohle bude mít za sebou jednou pro vždy. "Nirvano doopravdy zešílíš, je to kruté."  Řekl princ, který na ní byl díky své lásce moc měkký."

"Víš jak šílené to je když se ti emoce každou chvíli střídají? To je utrpení, tohle zvládnu." Král se usmál. "Doufal jsem že to řekneš. Je vidět že už se v tobě něco odehrává, proto si myslím že to nebude trvat déle než měsíc." 

Nirvana se lekla. "Cože? Měsíc?" Král se na ní otráveně podíval. "No a co sis myslela? Že to je otázka jedné noci?" Uchechtl se a dal přivolat  své sloužící a odvedli princeznu do nejtemnějších částí hradu. Do jeho podzemí. Nebylo vidět na krok, ale upíři se díky své schopnosti orientovat se ve ve tmě, úspěšně dostali do místnosti, která se nacházela až na samotném konci kamenné chodby.

Vlhkost tu byla velice dobře cítit a pach krve se tady mísil z vlhkým vzduchem a tvořil podivný zápach.

Občas tady odněkud proudil ledový vzduch. Upíři jí dovlekly do otevřené rakve. Nirvana se podvolovala celou dobu jejich zbytečnému násilí. Položili jí do rakve a přivázaly jí zabudovanými pouty které v rakvi byli.

Mučící rakev jak originální... pomyslela si. Jakmile přes ní zapnuli poslední pás u nohou odebrali se v tichosti pryč. Nirvana trpělivě čekala. Za chvíli přišel opět král na s ním další upír. V rukou držel něco co připomínalo pohár. 

"Obdivuhodné jaká je tvá odvaha, nepamatuji si že by někdo z proměněných chtěl podstoupit tuto léčbu. Raději se nechali rdousit svými emocemi, proto jsou někteří tak odporně zlidštělý. Nicméně zatím jsi na samém začátku toho všeho, Alarick teď do tebe bude lít krev po celou noc, bude se v tobě střídat emoce lidská a ta upíří. Budeš omdlévat a probouzet se v ukrutných psychický bolestech. Unaví tě to ale neukončí utrpení, až tohle všechno překonáš, teprve pak bude po všem a rakev se otevře a ty budeš znovuzrozená a jedna z nás."

Po těchto slovech přistoupil Alarick k rakvi. Násilně jí otevřel ústa a nalél do ní první pohár krve. Jakmile princezna ucítila chuť krve na jazyku, její upíří emoce jí začali ovládat. Chtěla víc, chtěla lovit, chtěla vraždit, každou bytost které koluje krev v žilách, chtěla zneškodnit.

Byla to neutuchající slast. Jakmile první pohár byl prázdný, její oči se zableskly zuřivostí a vycenila tesáky. Chtěla ještě. Alarick na pokyn krále vzal druhý pohár. Nirvana se po něm žíznivě natahovala. Nemohla se dočkat té kovové chuti na jazyku.

Byl to nepopsatelný pocit. Pocit strachu oběti, pocit radosti ze zabíjení a mordování.

Následoval třetí, čtvrtý, pátý....osmý, devátý.....dvanáctý......šestnáctý. Po třicátém byla v hluboké euforii. Nebýt popruhů které jí znemožňovaly pohyb, zakousla by se do prvního živého tvora a roztrhala by ho na kusy. "Dost" řekl náhle král. Alarick jí nechal dopít dvou stý pohár krve.

"Teď teprve poznáš peklo." Řekl král a jemně se k ní naklonil. Nirvana na něho pohlédla rudýma očima a když jí došlo že další pohár nedostane, začala běsnit. Zuřila, vrčela a házela sebou ale král pouze zaklopil víko rakve a nechal jí napospas svým emocím.

Nirvana cítila strašlivou touhu, hlava jí říkala že potřebuje krev, žaludek se jí svíral v křečí a její vlastní krev jí pulzovala v hlavě. Byl to stav šílenství. Křičela na celé kolo, házela sebou v rakvi a hrozila každému smrtí. Nutně potřebovala krev....

Cítila že jí síly opouští a její tělo je v jednom ohni. Začala upadat do spánku. Zdál se jí sen.

Viděla sebe jako dítě, jela na svém bílém hřebci hustě zeleným lesem, poblíž královské zahrady. Slunce viselo na obloze a rozzařovalo její bílé vlasy. Letní vánek jí je pročesával. Pobízela svého koně ať jede co nejrychleji ať lépe pocítí vítr ve svých stříbřitých vlasech.

"Nirvano! Tady jsem! Honem přijeď k nám dceruško!" Ozýval se jemný ženský hlas její matky. Stála u zámku a z dálky na ní i s otcem mávala.

Nirvana se radostně usmála a opět pobídla svého bělouše k větší rychlosti, aby mohla být u mámy v náruči.

Z dálky se oba její rodiče na ní vroucně usmívaly. "Honem Nirvano tady jsme!" Řekla máma a malá princezna rozpoznala její obavy v hlase. Její úsměv se ztratil a spatřila kolem sebe stín, který proletěl kolem. Nirvana zastavila a sledovala jak stín míří k rodičům.

"Nirvano!" Zavolala z dálky její matka. Stín se rozprostřel v dáli a malá princeznička s bílým koníkem pocítila nebezpečí.

Znovu se rozjela do černočerné tmy. Slyšela křik matčin i otcův. Nirvana zrychlila a brzy jí pohltila tma.

Nic neviděla. Jen cítila svého koně, jak se mu napínají svaly v těle. Cítila že stále zrychlují, opět slyšela křik teď už plný zoufalství. Náhle tma se rozplynula a kůň prudce zastavil před klečícím otcem u matčiného bezvládného těla. Nirvana se rozplakala a seskočila z koně.

Její matka měla ošklivou krvavou ránu na krku. "Mami!" Vykřikla Nirvana bolestí. "Proč?! Proč?! ....To byl potomek ďábla!! Shni v pekle!" Zavyl plačicí otec bolestivě.

Nirvana měla srdce zalité bolestí. Stejně jako otec plakala. "Ty stvůro, ty vyvrheli pekla, zasloužíš si smrt! Kéž tě postihnou Boží muka." Naříkal otec a vzhlédl k Nirvaně. "Spálím tvou duši na popel, v ještě větších bolestech budeš umírat, nechám tě spálit." Zavrčel. Nirvana na něho vyděšeně pohlédla. "Otče já za to nemůžu!" "Ty stvoření Ďábla! Jak se opovažuješ mne nazívati otcem?"

Nirvana byla zděšená a zmatená slovy svého otce. Podívala se před sebe do prosklených dveří. Zděšením zůstala omámená. Oči rudější než matčina krev, pleť bělejši podobající se živoucí smrti, matčina krev jí smáčela rty a ztékala jí po krku, zuby bílé a ostré jako nejostřejší nože leskly se v odraze skla. Nirvana na sebe  hrůzou oněmělá hleděla.

Avšak její otec svůj meč slunečním paprskem nasvítil. Na moment dívku oslepil svit a ucítila pálení v obličeji. Následně na to ostrá a pálivá boles jí hrudí projela a na moment se jí vrátil zrak.

Pomstychtivý výraz otce jež do ní svůj meč zabodl jí bude provázet během umírání. Její tělo se ocitlo v plamenech. Její duše vzplála a křik doprovázel to vše. Dokud nebylo po všem.

Vykřikla hlasitě! Otevřela oči a spatřila tmu.