Být upírem ve středověku je dost tvrdé. Zvláště v panství jménem Dryfall. Lidé jsou tam zfanatizováni strachem a hrůzou, která je sužuje po celé staletí. Pravidelně chodí stráže prohledávat domy a hledají stopy po upírech. V této zemi člověk nenajde...
Nirvana a Christian se ocitli v temné a chladné chodbě. Okna byly oválovitého tvaru, byli vysoké a na strop pomalu nebyli ani vidět. Tak temná chodba byla. Mužské ruce jí okamžitě chytili za pas, princ jí přidržel, po tom co se jí nohy začali mírně podlamovat ale neomdlela. "Je to lepší?" Princezna se u něj sama držela dokud si nebyla jistá že je v pořádku. Pak na místo odpovědí od něj ustoupila.
"Nechápu co se právě stalo" řekla rozhozeně. Což byla reakce většiny lidí kteří si prošli stejnou situací. O tom jí taky princ ujistil. "To nejsi jediná, zvládla jsi přemístění docela řekl bych obstojně, na to že to bylo poprvé. Beth se z toho dostávala hodně dlouho."
Nirvana se nad vším zamyslela. A začala hlasitě odříkávat svoje domněnky. "Takže Bethany nebyla čarodějnice ale jedním z vás, dala mi ten náhrdelník při popravě jako kdyby tušila co se chystá. Poslali jste jí aby mi to předala?"
Princ byl očividně okouzlen jejím důvtipem. "Bethany byla vyslána na cestu aby přivedla urozeného jedince mezi nás. Bohužel selhala když jí zajali, ale ona se nevzdala a byla odhodlaná splnit svůj úkol který dostala. Byla nejoddanější ze všech. Věrná Ďáblu a ochotna splnit všechny jeho úkoly jenž jí udělil." Nirvana chápala všechno. Neměla zlost. K lidem začala pociťovat stejnou nenávist jako měli nejspíš všichni upíři.
"Půjdeme za mým otcem, ale nejdřív tě trochu upravím, aby jsi zapadla." pronesl a napřáhl k ní ruku a hluboce se jí díval do očí. Nirvana ucítila zvláštní pocit. Cítila po těle jemné chvění, ale nedokázala se odtrhnout od princova zraku.
Zdálo se jí to jako věčnost, přitom tom byl jen zlomek vteřiny, když se její šaty proměnili v neznámý oblek, který dosud neměla. Myslela si že jsou to pánské šaty, ale nikdy žádného muže neviděla v něčem takovém. Připadla si v tom nepohodlně, nebyla zvyklá že jí byli vidět nohy. Celý život je totiž skrývala pod dlouhými nadýchanými sukněmi.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Ano obuv pro ni nebyla vůbec pohodlná. "Líbí?" zeptal se princ který byl soudě podle svého úsměvu spokojen se svým výběrem. "Jak by mohlo, nenosím pánské věci a ani s tím nehodlám začít." Princ očividně věděl že nebude mít pochopení pro tuto módu.
"Jiná země, jiní lidi a jiný styl. Ujišťuju tě že tohle je vhodné oblečení pro někoho jako jsi tyy. Nejsou to pánské šaty, ale zvykneš si, brzy zjistíš proč jsem ti vybral zrovna tohle, teď pojď představím tě mému otci." "Zvyknu? To se raději vrátím." Christian se pobaveně zasmál. "Nemáš kam. Nebo snad chceš do té země kde tě nic a nikdo nečeká? Nepřežila bys už ani den, je po tobě vyslané pátrání. Být tebou raději bych si to rozmyslel."
"To tady budu zavřená navěky?" zaprotestovala. "Získáš více volnosti...časem. Aby si pochopila nevězním tě tady, jen tě chráním. Potřebuješ porozumět tomu kým si a to není tak snadné. Osamělý upír rovná se izolovaný upír a taková izolace přinese každému upírovi smrt. Proto ti radím drž se mě a budeš šťastná."
