Red Darkness - WHEN NIGHT COMES

1.Kapitola

Nirvana seděla ve svém pokoji a dívala se z okna svého pokoje, jak dole připravují popraviště. Znamenalo to že se v noci opět povedlo chytit upíra. Pustila roh záclony a povzdychla si. Už jí unavovali ty nekonečné popravy, den co den se to opakovalo. Každým dnem zaslechla zprávu o nějakém hrůzném útoku.

Do jejího pokoje přišel její otec. Nirvana vstala a šla ho obejmout. "Dceruško, rád tě vidím." "I já tebe jak ses měl na lovu tati?" "Bylo to úspěšné, chytili jsme dva jeleny a tři srny." usmál se a dal jí pusu na čelo. Ale všiml si jejího posmutnělého výrazu. "Děje se s tebou něco? Vypadáš smutně." "Nejsem smutná, jsem vytočená, proč pořád děláš z poprav něco výjimečného? Už mě to nebaví, je to pořád to stejné nechce se mi tam."

Otec jí vzal kolem ramena. "Já to přece nedělám jen kvůli nám, jde o to že lid to uklidní, tato země je prostě prokletá. Lidé se tu bojí a když vidí že se mi daří plnit slib, který jsem této zemi při korunovaci dal, tak se cítí bezpečněji a mají jistotu že když něco řeknu tak to platí." "Ale proč u toho musím být i já? Viděla jsem to stokrát, nudí mě to." "Poslední roky jsem tě moc nezatahoval do vládních záležitostí a do záležitostí našeho lidu a vím že to byla chyba. Už je ti sedmnáct a máš nejvyšší čas aby si převzala za mě vládu."

Nirvana se od něho odtáhla. "Já a převzít vládu? Ale ty vládneš náhodou dobře a já to neumím jako ty." její otec se pousmál a chytl jí pevně za ramena. "Když mě bylo patnáct a můj otec mi řekl že budu mít za měsíc korunovaci, řekl jsem mu přesně to co ty teď mě a víš co mi na to odpověděl?" Nirvana nenápadně zakroutila hlavou.

"Že se nikdy nemám porovnávat s ostatními, správný vládce by měl být tím kým doopravdy je, buď taková jaká jsi teď k ostatním, řiď se tím co víš že je správné a to ty moc dobře víš." "Proč mi to vlastně všechno teď říkáš? Mám snad taky za měsíc korunovaci?" On se znovu na ní pousmál a uklidnil jí aby neměla takový strach. "Víš ty máš výhodu v tom že jsi žena a dokud se neprovdáš vládnout budu já." "Takže mě plánuješ provdat." řekla zdrceně a on jí objal.

"Nirvano jednou to muselo přijít, neříkám že o někom už vím ale počítej s tím že ještě tento měsíc uspořádám ples." Jí se rozbušilo srdce, její otec na tom opravdu trval. "Proč ten spěch?" "Holčičko, já vládnu dohromady dvacet osm let, je na čase aby to převzala mladá krev, už teď pociťuji že to vládnutí nezvládám." Nirvana ho povzbudivě pohladila po vlasech. "Ale tati to není pravda, prosím dej mi ještě rok." Snažila se ho ještě přemluvit, protože teď si nedokázala představit manželství.

"Ne Nirvano, už jsem řekl připrav se na to." A to bylo jeho závěrečné slovo, to ona moc dobře chápala. Už mu na to neříkala nic a místo se šla projed na koni, aby si vyčistila hlavu a zapomněla na posledních pět minut. Ráda jezdila když bylo venku už šero. Asi do hodiny byla zpátky, poprava ale nezačala. Což bylo dost zvláštní protože v tuto hodinu to začíná. Nic se nedělo, šla k sobě kde její služebná měla připravenou pro ní vanu.

Položila se do ní a horká voda jí udělala dobře. Podepírala si rukou hlavu a přemýšlela. Valentina se posadila k ní a chvíli si něco četla. Nirvana ale upoutala její pozornost otázkou. "Myslíš si že můj otec je hodně starý?" Valentina zvedla zrak od knihy a podle jejího výrazu bylo poznat, že je zcela zmatená. "Tak co si myslíš? Ale upřímně." Valentina odložila knihu stranou a zamyslela se.

Nevěděla jak správně na to odpovědět. "Král je moc moudrý..." Nirvana jí přerušila. "Na to jsem se neptal Val, chci vědět jestli si myslíš že můj otec stárne." "A máte na mysli fyzické stáří?" Nirvana se na ní ironicky usmála. "Víte princezno, král na mě působí velice silně a statečně, pro mě je pořád jako mladý." Nevěděla jestli jí řekla to co chce slyšet, nebo ne. Protože Nirvana na to nijak nereagovala.