Red Darkness - WHEN NIGHT COMES

18.Kapitola

George konečně přijel na své panství. Nepřijel ale jen tak, Niranu potřeboval najít a potřeboval proto radu od své věrné čarodějnice Mortianny. Seběhl po kamenitých schodech do komory, kde čarodějnice už očekávala jeho příchod. 

"Všechno jde podle plánu!" radostně zaskřehotala. "Jak to myslíš? Nirvana zmizela, Glen rozhodl o její smrti, nic nejde podle plánu, ale absolutně nic." pronesl a posadil se do staré dřevěné a zaprášené židle. Ty dlouhé hodiny v sedle ho vyčerpaly. 

"Nirvanu uneslo to princátko, jenž se jeví jako nevinný nápadník. Má jí na svém panství, ta vize nebyla dlouhá, viděla jsem jak se objevil u ní ve věznici. Pak se vize rozplynula, ale určitě bude s ním na jeho hradě." zasýpala stará čarodějka. 

George zbystřil. "To jsem měl tušit. Kde že je ten jeho hrad?" "V Morthamu, ale zatím nikdo se tam  nedostal nikdo přesně neví jak. Na obyčejné mapě ho nenajdeš." 

George ospale zívl. "Ale ty tušíš jak na to přijít, nebo ne?"  "Existuje mapa, podle které dokážeš najít i to nejztracenější místo na světě, kam by se člověk sotva dostal, ale tu jen tak snadno nezískáš.  Tu mapu mají ve vlastnictví vikingové. Ničeho se neštítí a tu mapu nedají z ruky." George se nad tím zamyslel. "Vikingové říkáš?...To nebude těžké je najít, na pobřeží u Normandie vznikaly jejich osady..." 

Mortianna se radostně zasmála. "Potrvá to sice tak dva týdny po moři, ale tu mapu musím získat. Zítra vyrazím!" zvolal a odešel. Musel si naplánovat celou cestu. Ještě stihl rozeslat své vojsko, přesně tak jak Glenovi slíbil. I když věděl že stejně mu to bude k ničemu. Pokud je Nirvana v tak ztracené zemi. Bez té mapy nemá nikdo šanci jí najít, jedině že by se ukázala sama. Což nepředpokládal.

Nirvana se začala postupně seznamovat s prostředím. Princ  jí vedl do dalších částí jeho sídla, které byli větší a větší. "V téhle části jsou bojovníci a upíři s vyšším postavením. Být válečníkem a chodit nebo lovit si vyžaduje veškerou zodpovědnost. Nelovíme každý sami za sebe to si pamatuj, vždycky je v záloze někdo další, aby obrana byla silnější. Takovou techniku používáme alespoň přes dvě století."

"Jak je možné, že většina upírů lovila samostatně?" "Je možné že nepatřily k nám a nebo to byli Samotáři. Na takovou pozici nasazujeme jenom ty výjimečné." vysvětloval princ, když míjeli různé sály.

"Myslíš že mám na to se tam dostat taky?" Prince překvapila její otázka. Ale jí to docela zaujalo, znělo to tak svobodně. "Nikomu to nevyvracím, je to ale nebezpečné, spoléháš jen sama na sebe. Navíc tohle může posoudit jedině král."

Nirvana pokývala hlavou. "Celkem motivující k tomu se něco naučit." "Prozatím ti postačí když se vyškolíš v základech, lov, boj, proměny ale hlavně a to je nejdůležitější ovládání sebe sama, ale to ještě tolik neuspěcháme." Nad tím se Nirvana pozastavila. "Ovládání, myslíš abych tolik neprahla po krvi?"

Princ přikývnul. "Správně, chuť na krev se dá jednoduše potlačit, proto jsme kolikrát mezi lidmi nenápadní, to je velice důležité a hodně náročné. Ale pro život upíra nezbytné."

Nirvaně bylo jasné i to že to bude zároveň hodně nepříjemné. Ta touha bude stejně silná, jako teď. Představa že to bude muset potlačit, jí přišla nemyslitelná.

"Zvládnu to když nejsem opravdový upír?" Měla z toho trochu obavy. "Nejde o to jestli jsi upír, člověk taky dokáže potlačit hlad, to samé je i u upíra. Jen se musíš snažit víc ovládat aby jsi nebyla agresivní. Ale žádný strach, naučím tě to."

Nirvana se trochu pousmála, princova slova jí trochu uklidnila. Ujistil jí že to jí zatím nečeká, že má ještě trochu času. "Zatím musí poznat své schopnosti. Zítra spolu začneme."  Doplnil svou předchozí větu.

S princem prochodily levé křídlo zámku. Nirvana zatím všude viděla jen bojový výcvik. Nyní jí princ vzal ven. Krajina byla stále stejná. Černé mračna, vysoké stromy které dělali krajinu ještě víc temnou.

V dálce spatřili skupinu upírů. Divoce létali a měnili se za letu v upíry. Občas do sebe lehce narazili. "Vypadá to zmateně co?" Pousmál se princ, když je taky pozoroval.

"Jo, ale asi v tom bude nějaký systém." Prohlásila princezna a fascinovaně je sledovala." Christian zase jen přikývl. Líbilo se mu jak princezna uvažuje a jak se příliš neptá a celkem projevuje zájem o trénink.

Byl si jist když se na ní díval, jak nepřetržitě sledovala upíry, že by se přidala taky, jen kdyby věděla jak na to. "Upíři mají za úkol proletět co nejrychleji celým lesem, zbytek na ně čeká tady, půjdou hned po nich. Tohle je jejich rozcvička."

"Proč zrovna v lese?" "Protože je tam malý prostor na létání, tudíž upír si zvyká na překážky v terénu, do toho také komponují přeměny, když se nestihnou vyhnout." Ujasňoval princ.

"Jaká je asi taková průměrná rychlost?" Zeptala se Nirvana, toužila totiž zapadnout a chtěla být plně funkční upír jako ostatní tady. Bylo zvláštní že po tom tolik toužila, ale nedalo jí to. Cítila potřebu dokázat všem že na to opravdu má.

"Asi taková že si tě nikdo ani oni nevšimne když proletíš, jen pocítí u svého těla jemný chlad a než se nadějí, budeš stát za nimi. U tebe bude úspěch už jenom to, když porazíš vlastního trenéra."

"To si zapamatuju." Pousmála se princezna. Christian jí vzal za její úzký pas, který byl tvarovaný za ta léta korzetem. Vedl princeznu kolem upírů, kteří se přestali soustředit na proměňovaní a létaní.

Nenávistně sledovali bělovlasou dívku, jež si vedl princ těsně u svého těla. "Nemáte snad náhodou pokračovat?" Napomenul je princ aby si hleděli svého.

Pokorně skolopili hlavy směrem k zemi. Dívka však dobře věděla, že zde stále není a ani nejspíš dlouho nebude vítána. Ale nevšímala si toho, dál sledovala prince jak jí vede někam jinam. Trochu pocítila úlevu, když se jim ztratila z dohledu.

"Vědí že sem nepatřím." Řekla Nirvana když viděla před sebou další skupinu. "O tom nikdo z nich nerozhoduje." Ujistil jí princ a dával jí najevo jsou nadřazenost nad nimi, když už z dálky se je snažil spražit rudým pohledem.

"Já vím že ne, ale stejně..." Dívka se vymanila z jeho ochranitelské náruče a zastavila se. Princ si toho všiml. "Nemusíš mít obavy, nikdo z nich ti nic neudělá o to se postarám. Jak jsem řekl, jsi pod mou ochranou."

"Nejde mi o tvou ochranu, jde mi o ně, jak potom budeme spolu fungovat když se navzájem budeme chtít zabít?" Namítla a snažila se aby v jejím hlase nezazněly strasti.

"Staneš se jednou z nás, to ti slibuju. Akorát zatím nikdo neví co od tebe můžou očekávat.  Tak to je, věř mi že na jejich místě by jsi se chovala stejně..."

Nirvana po chvíli dala na jeho slova. "Asi máš pravdu.." Princ jí pohladil po bledé tváři a chytl jí za ruku.

Přivedl jí ke skupince upírů. A zavolal na jejich trenéra, který se přede všemi vznášel ve vzduchu.  "Williame!"

Mladý, černovlasý upír, s propadlými bledými tvářemi a s elegantním černým frakem, jenž mu lehce rozšiřoval ramena a obtahoval jeho štíhlou postavu, ladně přistál před svým pánem a věnoval mu hlubokou poklonu.

"Můj pane.." Christian uznal jeho gesto a objasnil jeho účast na tréninku i s princeznou.

"Ona bude od zítřka tvá nová studentka, dávej na ní pozor ano? Budu sem chodit častěji a dohlížet na ní, předpokládám že se na tebe mohu spoléhnout."

"Samozřejmě můj pane." Řekl sametově a věnoval princezně vroucný pohled. "Bude mi potěšením učit někoho jako jste vy."

Nirvaně se William zalíbil. Byl první kdo se k ní choval přátelsky. "Děkuji." "Ne to já děkuji vám že vás smím poznat, tolik jsem byl na vás zvědav, jste opravdu nádherná."

Lichotil jí William. Přes jeho sladké řeči si všimla jisté čtveřice upírů. Tři mladé dívky v jejím věku a jeden mladík se na ní rozmrzele dívali. Když se na ně podívala, ani jeden z nich neuhnuli pohledem.

Začalo jí to vadit ale už ne tolik udivovat. Dávno pochopila že tady nebude vítána a chtěla dát na princova slova, brzy bude mít možnost ukázat všem co je v ní....