Red Darkness - WHEN NIGHT COMES

24. Kapitola

Nottingham už byl skoro tři týdny na cestě. Dávno seznámil svou posádku se svým plánem. Přišel tak o čtyři muže, kteří z hrůzou ze zajetí vikingů propadli panice a skočili do hlubin temně modrého moře.

Ale to jeho plán nenarušilo...

Všechno klapalo tak jak mělo. Už měli být skoro v cíli, nicméně museli zakotvit mnohem dřív a doplavit se na ostrov ve člunu.

"Pane navigátor oznámil že se blížíme k Normandii, mám vydat rozkaz aby nachystali čluny ke spuštění?" Zeptal se důstojník svého pána.

Nottingham nevrle si pohrával s nožem v ruce a pak jej vši silou zabodl do stolu za kterým seděl. A zvedl oči k důstojníkovi.

"K tomu potřebujete mé svolení? Snad jsem vám vše objasnil, jakmile se přiblížime k Normandii ihned nachystáte čluny prokrista! Za okamžik přijdu." Důstojník se poklonil a odešel z jeho kajuty.

Nottingham se zatím nachystal. Strhl ze sebe černou halenu zdobenou zlatým vyšíváním a nechal si pouze černou košili. Veškeré zbraně zanechal v kajutě a vyšel ven na palubu, kde se dávno přichystávali dva malé čluny.

Nottingham namířil na vyvýšené místo, hned u kormidla a vyžádal si pozornost všech přítomných.

Námořníci se uklidnili a obrátili se na svého pána. "Dávejte dobrý pozor, všechny jsem vás obeznámil co se chystám  udělat. Doplavat m vikingům a získat si jejich důvěru.

Pro tento plán, budu potřebovat jen některé z vás. Zbytek zůstane zde. Chci abyste čekali týden. Pokud se stane že se do týdne nevratíme, napadnete Normandii."

Davem to zašumělo. Jeden z odvážlivců přestoupil směle před svého krále a dovolil se mu namítnout. "Pane vikingové jsou chytří, nebudeme mít proti nim šanci."

Nottingham se nebezpečně sklonil ke svému důstojníkovi a než stihl kdokoliv zareagovat, bezcitně ho mečem probodl. Důstojník zaskučel a začal padat na zem, kde zůstal ležet.

"Vyhoďte ho!" Zavrčel zhnuseně a dva schopní muži popadli tělo s krvavou ránou na břiše a hodili jej do vody.

Nottingham se potom ohlédl po davu vyplašených důstojníků. "Takže, chce ještě někdo další nakrmit tu havěť co žije tam dole na dně, nebo se vschopíte a budete dělat to co řeknu?" Zahřímal. Nikdo už ani nemukl. To bral jako odpověď, se kterou se spokojil. Nikdo nic nenamítal.

"Dobrá, mám silné dělostřelectvo, není šance že by nějaká tupá stvoření z ostrova nepodlehla tak silným dělům. Teď potřebuji asi tři z vás, kteří půjdou semnoh."

Dav zase trochu zneklidněl a Nottingham se rozhlédl po všech přítomných mužích. Vybíral mezi těmi nejsilnějšími. Což byl Oliver, perfektně zacházel se zbraněmi a ovláda strategii, Nathaniel byl v boji nejlepší ze všech a Lance který se dopodrobna vyznal v mapách. Pro Nottinghama byli tito muži nezbytní na výpravu.

Všichni tři oddané přestoupili před krále. Tváře zůstali chladné a nebylo v nich možné  najít jakkoliv náznak strachu.

"Připravte se na cestu a zbraně nechte na lodi. Pamatujte, staneme se jejich zajatci, nesmíme jim dát záminku nás zabít. Naopak musíme si získat jejich důvěru, abychom se dostali k mapě."

"Pane vikingové jsou chytří, co když nás prokouknou" namítl nejvyšší muž z trojice Nathaniel.

Nad tím král mávl posměšně rukou. "Pokud budete dělat co vám nařídím neprokouknou nás. Žádný strach."

Přišli ke člunům a rozdělili se po dvou, to aby pádlování bylo snažší a rychlejší. Ovšem Lance, který sdílel člun se svým pánem se musela nadřít. Jelikož Nottinghama ani nenapadlo chopit se pádla. Pouze zatvrzele seděl na přídi člunu a korigoval ostatní, kteří s námahou pádlovali bez jediné přestávky.

"Řeknu ti pěkně to má náš pán vymyšlené, vybere ty nejsilnější z nás aby za něho všechno udělali. Chytré." Zasupěl tiše Oliver, který vši silou pádloval stejně jako před ním Nathaniel.

"Ano, jede si za svou milou ale nestojí ho to žádnou námahu, tak bych si přál někdy takhle žít." Přitakal Nathaniel.

"Ále dej pokoj, tyhle ušlechtilý pitomci si jenom umí honit triko, nikdy se takhle nepředřou jako my." Zavrčel Oliver a sledoval člun před sebou, ve kterém pádloval samotný Lance, který lapal po dechu.

Nathaniel souhlasně zavrčel. "Ještě za tak malej plat." Oliver na chvíli přestal pádlovat a přiblížil se k Nathanielovi. "Teď by stačilo ho vzít pěkně po hlavě a hodit do vody." Začal mu podsouvat své myšlenky.

Nathan zamyšleně zvedl obočí a koutkem oka se podíval na Olivera, protože si nebyl jist zda to myslí vážně. "Cože? Zabít ho tady a teď?"

Oliver přikývl. "Nikdo by nás z ničeho nevinil. Kdo by hledal něčí těla na dně nejhlubšího moře světa."

Nathan očividně pochopil. "Chceš sfalšovat smrt nás všech a utéct?....jak geniální to ti povím...."

"Ale jestli to chceme udělat, měli bychom to udělat dřív než budem poblíž vikingů." Připomněl Oliver. "Zařídím to." Zašeptala Nathaniel a výrazně zrychlil v pádlování aby dohnali člun, který už byl pět metrů před nimi.

Oliver mu napomáhal.

Skoro je doháněli. Lance byl ale evidentně na pokraji sil. Rudé tváře a pot který mu ztékal z obličeje si vyžadoval pauzu.

"Pánové, nyní jsme překročili hranice Normandie, jsme blízko." Oznámil Nottingham bez toho aniž by se otočil.

Nathaniel nenápadně vysadil jedno pádlo a pevně ho uchopil. Oliver zpomalil loď aby Nottingham si  nevšiml co se Nathan chystá udělat.

Opatrně se postavil na kraj člunu, čehož si všiml i Lance a nechápavě se zamračil. Oliver mu naznačil ať je zticha. Lance poslechl a zpomalil tempo aby měl Nathan dostatek prosotoru. Pochopil o co jim jde.

Nottingham dále seděl jak zařezaný a díval se do dáli. Ale všiml si že Lance pádluje podstatně pomaleji. "Dovolil jsem ti snad zpomalit? Udržuj laskavě rychlost." Odsekl Nottingham.

"Zajisté pane." Ozval se Lance a trochu zrychlil. Stejně tak Oliver a Nathan který byl v dostatečné vzdálenosti se napřáhl a udeřil ho silně  do temene hlavy.

Ani nestihl zareagovat. Jeho tělo se sesunulo ke kraji člunu. "Jo!" Vykřikl Oliver vítězně. Nathan položil pádlo a přelezl do druhého člunu.

Chytl Nottinghama kterého omráčil a hodil ho přes palubu člunu, které se začalo pomalu potápět.

Všichni tři sledovali, jak jeho tělo mizí v temné vodě. Než se v hloubce ztratilo z dohledu.

"Vyšlo to!" Zakřičel Nathan. "Jak vás to napadlo?" Zeptal se vyjevený Lance, který nechápal celou situaci. "Olivera." Řekl hrdě Nathan.

"Jsme volní!" Zavyl. "Ale teď se nemůžeme vrátit na loď!" Namítl Lance.

"Samozřejmě že ne, poplaveme kam se nám za chce a žít jinak než jsme žili doposud!" Řekla Nathan.

"Itálie, Anglie, Francie." Jemnoval Oliver země. "Španělsko,  tamní ženy, víno, hudba.." Doplnil ho Nathan.

"Prostě všechno co jsme si nemohli dopřát teď můžeme mít Lance, jdeš s námi?" Zeptal se Nathan a napřáhl k němu ruku.

Lance nejprve sledoval oba zasněné muže, kteří čekali na jeho rozhodnutí.

Ale nebylo o čem přemýšlet, když se vrátí věrní Nottinghamovi muži ho zabijou, když půjde s nimi čeká ho ráj.

"Půjdu s vámi!" Řekl odhodlaně a podal Nathanovi ruku. Oba dva přeskočili do člunu k Oliverovi a Nathan se chopil pádlování.

Obrátili to a plavali do neznámých končin....