Red Darkness - WHEN NIGHT COMES

3.Kapitola

Všichni věnovali pozornost velkým, pozlaceným dveřím které se pomalu začali otevírat. Nirvaně bušilo srdce napětím a rozhlížela se po ostatních, než se odhodlala vkročit do místnosti. "Drahá princezno, je mi nesmírné potěšení vás spatřit, váš otec o vaší kráse nelhal. Jste ještě hezčí než jsem doufal." řekl Nottingham a přistoupil k ní. Nirvana se mu dívala do jeho temných očí. Mírně se poklonila a poděkovala mu. Nottingham jí podal ruku a ona ji přijala. "Co vás sem přivádí králi?" 

"Přijel jsem navštívit svého starého přítele a jeho rodinu." "To je od vás milé zdržíte se dlouho?" "Jen na pár dní, mé záležitosti mi nedovolují se zdržet déle. I když vaše krása mě nutí zůstat." Nirvana se nejistě pousmála a jemně odtáhla svou ruku od té jeho. "Dovolíte králi." obešla ho a posadila se ke svému otci. "Vypadáš dokonale." usmál se. Nirvana během celé večeře nevěnovala králi ani svému otci pozornost. Oba řešili jen vladařské záležitosti a to jí příliš nelákalo. Po jídle se rozloučila a odešla do svého pokoje. 

Později až obloha úplně potemněla, pro ní přišla její sloužící Emily. Oznámila jí že začne poprava. Nirvana s povzdechem následovala Emily na nádvoří, kde už byla nashromážděna hromada prostých lidí, kteří se těšili na další upálení uctivačů Ďábla. Uprostřed nádvoří byli tři hranice, které dokola obcházel kat. Emily jí vedla ke dřevěnému schodišti, které směřovalo na tribunu, kde byl odsud z boku výhled na tři hranice. Nirvana se posadila vedle otce a nepřehlédla drobný úsměv Notthinghamského krále. Ona ho však ignorovala a dívala se před sebe. 

Její otec se chvíli rozhlížel po obrovském davu, pak se postavil a nachystal se k pronesení slavné řeči. Dav utišil svůj jekot a obrátili se na krále. "Vážení lidé, už několik let naše země bojuje s těmi, kteří jsou potomky Ďábla. Díky mé strategii jsme však snížili četnost těch, co sešli z scestí. Nyní jsme zatkli tři ženy u kterých se prokázalo, že jsou to čarodějnice. U každé z nich jsme našli předměty, které nevyvraceli sklon k černé magii! Ve jménu Boha, Otce všemohoucího Stvořitele vesmíru i země, zničme potomky toho jež tě zradil, zavrhněme ty jež jsou stoupenci Ďábla a očistěme tak naši zemi od všeho zla!" zvolal král a lid začal souhlasně pokřikovat. 

Ozvalo se hlasité bubnování a dav se rozestoupil. Vedli tři ženy uličkou a lidé na ně pokřikovali a plivali. Nirvana si všimla jedné z nich. Byla to mladá dívka s černými vlasy, svázané lýkovým provázkem do copu, který jí sahal až po pas. Postavila se a přistoupila k dřevěnému zábradlí. Tu dívku velmi dobře znala. Byla to její kamarádka s dětství Bethany. Jakmile si tohle uvědomila, začala prosit otce o milost. "Nirvano upokoj se a sedni si." "Ne otče, prosím to není pravda ona čarodějkou není. " "Nirvano nedělej tady ostudu! Prošla testem který zcela prokazuje že čarodějkou je" 

Nirvana se mu to snažila vyvrátit. Viděla jak na ní Bethany prosebně hledí, zatímco jí kat přivazuje k dřevěnému kůlu na hranici. "Nemůžeš přece věřit tak banálním testům jako je ponoření do vody, nebo odříkávání pasáží z bible." Glen věděl jak ho dav lidí pozoruje. Rozčílil se a okřikl svou dceru. "Tak dost! Myslím to už stačí. Ta dívka je čarodějnice a proto si zaslouží  trest jako její předchůdkyně!" Dav souhlasně zvolal a začalo se ozývat "Upalte jí!" "Ať shoří jako všechny co se postavili proti Bohu!" Nirvana se zoufale rozhlížela kolem sebe. 

Do věci se vložil do Nottingham. "Omluv mě příteli, velice nerad vstupuju do tvých rozhodnutí, ale jistě nechceš aby nevinná dívka zemřela. Jestli si je princezna jistá její nevinností, tak ať podá důkaz o tom že ta dívka není čarodějka." Glen se na chvíli zamyslel ale dav očividně nesouhlasil.  "Ticho!" zařval Glen. Nastal klid a Nirvana čekala jak se otec rozhodne. 

"Dobrá tedy, prokaž všem že není čarodějnice a možná jí bude odpuštěno." Nirvana ignorovala pobouřený lid a sestoupila s tribuny a šla směrem k hranici. Jakmile se dostala blíž k Bethany, marně hledala strach v jejích očí. "Bethany, pomůžu ti." "Ne, nech tenhle prostý, tupý lid ať si věří čemu chtějí, jestli jsou přesvědčeni že jsem čarodějnice budiž. Zemřu tedy jako čarodějnice, ale to klid této zemi nepřinese." Nirvana v sobě cítila smíšené pocity. "Nechceš přece zemřít tak  jak si přejí druzí. Ty žádná čarodějnice nejsi a máš právo na to být očištěna." "Nejsem čarodějnice..." Pak se odmlčela a snažila si povolit silně utáhlé provazy na rukou a něco před Nirvanu hodila. Byl to medailon, zcela obyčejný. Nirvana si ho vzala k sobě a prohlížela si ho. Pak pohlédla na Bethany. "Hlídej ho, budeš ho potřebovat. Teď se vrať na zpět." 

Nirvana si utřela slzu. Zatímco všichni sledovali celou situaci. "Je čarodějnice!" "Upalte jí!" "Tak co s ní provedete?" volali netrpělivě lidé. Nirvana se otočila za sebe a pak na tribunu kde stál její otec i s králem. Taky vypadali dost netrpělivě. Rozhodnutí bylo na ní. Naposledy se otočila na Bethany, která nenápadně kývla hlavou aby podpořila její rozhodnutí. Nirvana se obrátila zpátky na všechny a pak se pohledem zastavila u kata, který čekal na povel. "Zapalte hranici!" zvolala a dav souhlasně začala vykřikovat. 

Nirvana se zatím vrátila na tribunu. "Co se tam stalo? Proč jste  změnila váš názor?" zeptal se udiveně  Nottingham. "Když se setkáte s člověkem co byl ochoten přijat svůj osud, pak by jste mu neměl stát v cestě." "Co ti to dala?" řekl Glen a žádal po ní aby mu tu věc odevzdala. "Bylo  by nevhodné uchovávat předměty darované od čarodějnic nebo ne? Ta věc bude zničena stejně jako její majitel." Nirvana mu však oznámila že ta věc právě hoří na hranici s ní. 

Glen se mírně zamračil ale už nic neříkal. Všichni sledovali jak oheň postupuje nahoru a jak se dotýká těl čarodějnic, které bez jediné známky strachu a bez jediného výkřiku se nechávají pohltit plameny ohně. Dokonce i Bethany, měla sklopenou hlavu a něco si odříkávala. Nirvana se v duchu modlila za její duši. Za nedlouho bylo po všem. 

Nirvana se rozloučila s otcem a odešla do své ložnice.