Red Darkness - WHEN NIGHT COMES

19.Kapitola

Další den princ vzbudil Nirvanu, čím dál tím víc už nabývala upíři podobu. Její pleť už měla dočista mrtvolnou barvu. A teplotu těla taktéž.

Rudé oči probodly okamžitě prince, který držel pohár z krví. Prudce se po něm natáhla ale on jí chytl za zápěstí a zastavil její ruku.

"Ne tak rychle drahoušku, posaď se a pomalu si to vem." Nirvana se snažila ošívat, ale přes princovu sílu ji to moc dobře nešlo. "O čem jsme se už bavili? Zažeň tu touhu po krvi, dostaneš jí ale musíš být klidná a trpělivá. V lovu by jsi takhle neuspěla. Poslouchej mě a dostaneš co chceš." Princ mluvil klidně, aby jí ještě víc nepodráždil.

Nirvaně vzteky jiskřily oči a snažila se sápat po poháru, který princ držel v bezpečné vzdálenosti a síla v jeho rukách se zvyšovala. Ale její taky. "Nirvano, snaž se!"

Nirvana však chtěla zaútočit na něj. Skočila po něm a snažila se mu zakousnout po krku. Princ nestihl zareagovat dřív. Pro tentokrát nad ním Nirvana zvítězila.

Rychle jí podstrčil pohár a ona začala hltat čerstvou zvířecí krev.

Konečně se zase uklidnila. Otřela si prstem rty, smáčené od krve a pohár zase položila na stolek.

Pak jí došlo, když uviděla prince který se sbíral ze země co udělala. Pokusila se o malý nevinný úsměv. "Promiň..."

"Nic se neděje, zapracujeme na tom. Na poprvé jsem nic jiného ani nečekal. Pojď William tě očekává."

Opět princezna dostala ten samý oděv jako první den, když se sem přemístili. Už si docela začala zvykat, na to že ho měla na sobě teprve po druhé. Princ jí přivedl za ostatními na mýtinu.

Nirvana si všimla zase jisté čtveřice upírů, co se na ní včera tak zarputile dívali. Ostatní co tam byli si hleděli svého a nijak Nirvanu nezabíjeli pohledem.

Usměvavý William nakonec upoutal její pozornost, vřelým pozdravem a mírnou poklonou. "Odpoledne se na ní přijdu podívat." Oznámil mu princ. Znělo to jako kdyby očekával že se Nirvana do té doby naučí naprosto perfektně lítat. Což si teda rozhodně nemyslela.

"Jistě můj pane." Odpověděl pokorně mladík. Pak se obrátil k dívce, která se přiškrceně usmívala. Vůbec se jí do toho nechtělo a přála si být zase ve svém pokoji. Od toho musela ale upustit. Jelikož tady nevelí a nemůže si dovolit utíkat z hodin, tak jako to dělala doma.

Všechna volnost jí tady odpadla. To moc dobře věděla.

"Nirvano jdi k ostatním, potřebuju si promluvit s Williamem." Přikázal jí princ. Nirvana poslušně přikývla a línými kroky se přibližovala k oné partě upírů.

Postávala pár metrů od nich a cítila se docela nekomfortně, jak tady jen tak postávala.

Slyšela jak se o ní baví, ale moc jim nerozuměla. Tiché chichotání jí šlo na nervy. Pokaždé když uslyšela svoje jméno, zlost jí kolovala v krvi a postupně se drala na povrch.

Jakmile dovršila poslední kapka, rozhodla se na ně promluvit. Otočila se na partu upírů kteří se na ní divali a stále si u toho špitaly.

"Jak nesmírně nenápadné a tiché je vaše pomlouvání." Uznala Nirvana a pohledy se do ní zabodly ještě ostřeji. "Máte snad nějaký problém?" 

Rudovlasá upírka menšího vzrůstu, než byla ona sama  a ostrými rysy v obličeji k ní přišla blíž. "Ty jsi asi Nirvana viď? Další princova a králova konkubína." Vyprskla posměšně

Nirvana se zamračila ještě víc. " Nejsem žádná konkubína." "No možná ještě nejsi..." posmívala se ta mladá upírka. "Nechápu že to má náš princ zapotřebí tahat sem nekrvorozené upíry. I když ty vlastně nikdy nebudeš upírem." Promluvila druhá upírka co stála vedle ní. Byla o něco vyšší než upírka vedle. Oči jí svítily nepřívětivostí. Dlouhé temně hnědé a navlněné vlasy jí sahaly k opasku, za kterým měla nože.

Nirvana se nenechala zastrašit. "Proč si tím jsi tak jistá? Co víš o nekrvorozených upírech?" Dívka na ní pohlédla ale v odpovědi jí předběhl kluk, se kterým si byli tak podobní. Skoro dvojčata. "Krvorození nedokážou stoprocentně fungovat, zvlášť pokud to byli dřív princezny jako ty." Ušklíbl se.

Nirvana si důležitě překřížila ruce na prsou. "Vůbec mě neznáš." Mladík se k ní naklonil. "Už se těším až tě poznám, milosti."

Všichni se dali do hlasitého smíchu. Pro Nirvanu to byla výzva. Šla do toho. "Platí, budete litovat." Všem rázem sklaplo.  Nirvana se obrátila k nim zády a poodešla o něco dál.

"Ukážeme jí co jsme zač bando." Zavrčela rudovlasá Psyche. "Už zase? Ona nám přece za to nestojí..." namítl Louis.

"Snad ses  nezačal bát." Uchechtla se Amber a objala svého bratra. Skutečně byli dvojčata. "Louis má pravdu, měli bychom toho nechat." Ozvala se Mallory. Černovlasá dívka a drobná dívka s jantarovými oči.

Psyche a Amber se na ní opovrženě podívali. "Vy dva tomu věříte? Jste oba tak stejně naivní, někdy si říkám jestli ty jsi můj bratr Louisy" řekla Amber. "Žádná Lunatra není, dáme jí co proto." Řekla Psyche nevrlým tónem.

"Nejde mi o Lunatru, já jen jestli jste si nevšimli v týhle zavšivený skupince jsme hezky dlouho, už jsme mohli chodit na lov a být v lepší společnosti, ale díky našim malérům jsme stále tady. Mám toho prostě dost, je to dětinské." Odporoval Lousi vytrvale.

"Ano ani mě to nebaví, nic z toho nemám." Ozvala se Mallory. "Pak víte co to znamená, jen si jděte oba ale pamatujte na náš trest. Kdopak vám asi pomůže ve světě lidí? Když jste tam nikdo z vás nebyli?" Řekla lstivě Psyche.

Louis a Mallory se na sebe nerozhodně dívali. Čekali až toho druhého napadne nějaké řešení, ale nenapadlo. Proto se museli dál držet u Amber a Psyche, které se vítězně usmívali.

"Williame, jak jsou na tom ti čtyři?" Zeptal se Christian naposledy. "Stále stejné, hlavně Psyche nevím si s ní rady, minule jsem ji napomenul, když se snažila v noci lovit naštěstí jen tady, ale porušila pravidla nikdo přece nemá lovit poblíž panství a už vůbec ne někdo jako on."

Christian přikývl. Věděl o tom, otec jí potrestal. "A co Amber?" "Je stejná jako Psyche ale mě ještě respektují. Louis a Mallory jsou jen jejich následovníci. Nechají se vést ale na mě dají."

"Dobrá, dávej pozor ať se s nimi  Nirvana nespolčí." Upozornil ho Christian a William mu odpřísáhl že na ní dohlédne.