Red Darkness - WHEN NIGHT COMES

28. Kapitola

Nottingham nadále pátral po Nirvaně a ona zatím si tvrdě vybojovávala postavení v rodu na hřišti za doprovodu nedůvěřivých upírů, kteří jí měli tak akorát za slabého a nečistého jedince. Přesto že s nimi trávila nějaký čas, stále čelila posměchu a pomluvám čtveřici zákeřných upírů. Lousi, Amber, Psyche a Mallory. 

Nirvana vedla boj z jedním starších dospělých upírů.  Byl silný a Nirvana si odnesla už několik ran, kousanců a škrábanců. Ostatní upíří seděli na tribunách a převážně fandily staršímu a silnějšímu upírovi. 

Nirvana byla udýchaná, bojovala už celou hodinu. Bolest svalů jí oslabovala zatímco její protivník nejevil známky únavy. Jen si s ní pohrával. Upír zase do ní vrazil a ona tvrdě dopadla na bok. Narazila si ruku a bolestí stiskla. Král se opřel o zábradlí tribuny a vynervovaný sledoval Nirvanu jak leží  na zemi a nezvedá se. "Otče jsi na ní příliš přísný, ta komedie už stačila. Ukonči to!" naléhal princ, který už nechtěl dále Nirvanu trápit. 

Otec ale jeho prosbu zamítl. "Zápas končí až tehdy když jeden z nich porazí druhého. Nebudu měnit pravidla, jenom proto že ti na ní záleží. Jak jsem už jednou řekl, silný upír, dobrý upír. Na ní se vztahují stejná pravidla!" odvětil přísně. Princ nic nezmohl, svého otce neuprosí byl bezcitný a neřídil se rady svého syna." 

Na jednou davem to vzrušivě zašumělo. Král i s princem se opět podívali dolů na oba soupeře. Nirvana zázračně vstala a zaútočila na Staršího, který si myslela že výhru má na dosah. Jenže to se spletl. Nirvana po něm bez milosti skočila a zakousla se mu hluboko do krku. Upír začala panikařit a snažil se jí setřást, ale Nirvana své ostré zuby zarývala hlouběji. 

Upír se snažil bránit, ale marně. Začal padat na kolena a s posledních sil se jí snažil shodit. Až byla princezna přesvědčená o tom že upír je ochromený, pustila ho ze svého skusu a jedním prudkým trhnutím, mu oddělila hlavu od těla. 

Bylo po boji....

Princ s králem zůstali tiše sedět. Evidentně nikdo nečekal takový konec souboje. Na místo potlesku dav zůstal sedět jako opařený. Na celém hřišti bylo ticho. Nirvana si utřela rty od krve a otočila se na krále a prince. Výsměšně je sledovala. Vzhledem k tomu že tento souboj ukončila, odebrala se z hřiště. 

Princ naléhal na svého otce, během cesty za Nirvanou. "Otče, jak jsem řekl vymyká se to kontrole, neměla ho ve skutečnosti zabít." Jeho otec ale nejevil zájem to řešit. "Očividně je s ní opravdu silný upír. Lunatra jí darovala svou moc, navzdory tomu že se paktuje s upíry. Nirvana je výjimečná, může být zlá, ale její duše je v jádru tak čistá že ohromuje tak mocnou Bohyni." řekl synovi, která za ním stále popobíhal chodbou. 

"Nemáš strach že se obrátí proti nám? Vždyť nemá důvod aby se nás držela, obrali jsme jí o život." Teď otec zastavil, div do něho princ nevrazil. Otočil se k němu a podíval se mu do očí. "Teď poslouchej, neobrátí, protože bude toužit po pomstě, ke které jí mi pomůžeme." Princ se tomu musel trochu vysmát. "Otče, nechápeš že je silná natolik že se zvládne pomstít sama? Je lepší než kdokoliv z nás." 

"Jo to máš naprostou pravdu." ozval se chladný dívčí hlas za nimi. Oba se otočili a spatřili dívku, která drží utrhnutou hlavu upíra. "Nirvano co to?...." princ nemohl ani vyslovit pořádně větu nad tímto překvapením. "Kdo ti tohle dovolil?" zahřměl králův hlas. Nirvana hodila hlavu na zem, až se krev rozprskla po podlaze a hlava se dokutálela ke královým nohám. 

"Nechtěl mi dát krev, jsem unavená a tak nemám trpělivost, prostě jsem mu utrhla hlavu." Christian se na svého docela zmateného otce podíval pohledem, který mu naznačoval větu ,,Já jsem ti to říkal". Král se proto raději na něho ani nepodíval. Pouze sledoval dívku stojící před ním. 

"Velice pozoruhodné Nirvano." odvětil a ve vteřině po ní skočil, chytl pod krk a pod dlouhou zástěrou vytáhl dřevěný kůl, který jí přiložil těsně k srdci. Nirvana cítila jak se jí pomalu zarývá a blíží se k jejímu zastavenému srdci. "Teď už vím, že máš navíc, když si získala krev, znamená to že tvoje energie je dobita a proto tě zaměstnám. Hned teď půjdeš s mladými lovci do dalekého lesa pro velké množství zvířecí krve, aby tě nenapadlo trhat hlavy služebným."

Nirvana se zlověstně zasmála. Král jí nevrle vytáhl kůl z hrudi a nechal jí se postavit pořádně na nohy.  Trochu se oklepala, ale klidně poslechla rozkaz. Mrkla na prince, který celou situaci jen sledoval a odešla pryč. 

Král nechal hlavu služebného na zemi z příkazem k odklizení a za doprovodu svého syna, který si držel vyčítavý pohled odešel do své pracovny, zaměřit se na Měsíční doly. 

Nirvana zatím přišla k lovcům, kteří byli před ponurým hradem rozdělení do nejmíň deseti skupin po pěti. Opět si jí všichni prohlíželi nedůvěřivým pohledem. Na to si už dávno zvykla. Přehlížela to a šla se postavit ke skupině upírů, kteří s ní měli legraci od samé chvíle jejího příchodu. Teď se na ní ale nepodívali. 

Lov překvapivě zahajoval upír Cole. Který se k ní choval celou dobu přívětivě. Dal všem skupinám rozkaz vyrazit na lov. Nirvana se držela Psyche, Mallory, Amber a Louise. Letěli neznámo kam. Nirvana sledovala krajinu pod ní, ale nepoznávala jí. Evidentně letěli někam, kde neměli. 

Nicméně se soustředila. Zabíjet dokázala, ale stále byli věcí kterým se učila a prozatím let nebyl její silná stránka. Čtveřice upírů před ní si gesty a pohledy dávali různí signály kterým Nirvana nerozuměla. 

Domlouvali se na technice lovu, ze kterého Nirvanu zcela vyškrtli. To jí došlo okamžitě. Zpomalila v letu a nechala je jít. Čtveřice zmizela ve chvíli. Nirvana se ocitla sama ve vzduchu, pod ní stále bylo rozbouřené moře a nad ní zase nebe. 

Rozhlížela se kolem....

Emoce začali opět pracovat. Prázdnota jí naplňovala mrtvou duši....Chtěla být sama, nechtěla poslouchat královi příkazy, nechtěla být součástí těchto monster...

Emoce a pocity se v ní stále byli, jednou byla zlá a krutá a když jí došlo jak se chová, opět jí bolest naplnila srdce a uvědomění že přišla o svou lidskost a o všechno na čem jí kdy záleželo jí bolelo. 

Sešla nyní z cesty vydala se na opačnou stranu, než letěli mladí upíři. 

Letěla dlouho, obloha nad ní začala z ničeho nic světlat. Zrychlovala tempo natolik, že si neuvědomovala jakou dálku už urazila a dostala se přes hranice  Morthamu.

Jakmile se jí začali dotýkat paprsky slunce, ucítila drobné pálení. Byla nucená přistát a najít stín. Skončila někde v lese u pobřeží. Byla na malém ostrově, kde sotva by potkala někoho živého. Unaveně se položila do houští a utápěla se v příšerné úzkosti, kde nakonec usnula.