Red Darkness - WHEN NIGHT COMES

25.Kapitola

"Nirvano, okamžitě se seber s té země a pokračuj!" Zařval král. Nirvana se zničeně obrátila na záda. Nemohla vstát, hlava jí třeštila a nohy jí právě vypověděly službu. Ležela a snažila se popadnout dech.

Princ mlčky přišel a vzal jí do náruče když viděl že nemůže. "Co to děláš synu? Musí pokračovat." Mračil se král když viděl že syn sabotuje princeznino cvičení.

"Už běhá od rána, zaslouží si pauzu. Za tu krátkou dobu co tu je se naučila hodně věcí nemyslíš?"

Král nevěřícně zakroutil hlavou. "Jsi jako matka, nevychovávám něžné bytosti ale krvavé bestie které vraždí. Musíte v lidském světě přežít a proto každý z vás potřebuje krutý trénink. Nirvana si potřebuje sáhnout na dno, polož jí a pokračujeme!"

Christian musel dát otci za pravdu, ještě stále tu byl král on. Omluvně se podíval na dívku v jeho náruči a dal jí na zem.

Princezna se vražedně dívala po králi. Bolest celého těla jí bránila v jakémkoliv dalším pohybu. Soustřeď se. Řekl jí vnitřní hlas, kterým se už nějakou dobu nechala ovládat.

"Nachystejte se oba... a synu opovaž se jí šetřit!" Christian se otráveně ohlédl po svém otci. "On mě nešetří, jen je pomalejší než jsem já." Ušklíbla se Nirvana na krále a princ najednou nechápal. "Rychlejší než já? To uvidíme."odpověděl.

Nirvana se vyzívavě pousmála. "Běžte!" Zavelel král. Oba dva se rozběhli k lesu. Nirvana zabrala z posledních sil aby utekla princovi. Neměla to snadné ale dokázala se dostat na stejnou rychlostní úroveň jako on.

Veškerá bolest kterou cítila na svém těle , jí posunovala dál. Čím více jí bolelo tělo, tím více zrychlovala i kdyby se měla uhnat k smrti. Běželi lesem, loukou až se dostali do skal.

Utíkali mezi soutěskami, kde se jí princ snažil předběhnout. Odrazil se od země a po strmé stěně skály utíkal.

Odrazil se přeletěl nad Nirvanou a dopadl zpátky na zem. Vyšlo mu to. Ale princeznina soutěživost neutuchala. Pořádně se odrazila od země a s velkým skokem se dostala před prince.

On se lekl, nevěděl že tohle umí. Nestačil se divit jak rychle se učila. Nicméně on se taky nevzdal. Zrychlil o něco víc a vyběhl po skalnaté zdi až na samotný vrchol.

Běhal a skákal ze skály na skálu. Poté z obrovské výšky seskočil dolů a utíkal dál až k Temnému lomu. Tam zastavil a když se otočil za sebe Nirvana nikde.

Vítězně si dal ruce v bok, odhodlaný na ní čekat. Než se však nadál ženský hlas který řekl jeho jméno ho zamrazil. Otočil se za sebe a na kameni pod vysokou skálou byla Nirvana.

Lehce si zívla aby udiveného prince vyprovokovala. "Jak si to udělala?" Vydechl. Nirvana ledabyle pokrčila rameny. "Jsem rychlejší, jak jsem řekla."

"Uznávám, že jsi mě překvapila."  "Jen se rychle učím to je celé." Pokrčila rameny a postavila se, v momentě kdy se tam objevil král. "Docela obdivuhodné, ale pokud vám to nedošlo, měli jste se držet cesty, kterou jsem vám jasně vybral. Už jenom proto že je daleko náročnější, váš výkon v tak primitivním terénu nebyl ani dostatečný. Soutěžili jste sami ze sebou. Pro dnešek to necháme být, nastává čas večeře." Tím jí ukázal jak je stále s ní nespokojený.

Nirvaně to ale bylo ukradené, dávno prokoukla královu hru. "Nemám hlad." Odsekla a král se na ní otočil a pousmál se. "Já vím že ne." Do toho zasáhl Christian. "Otče to už by stačilo, mučíš ji celý den a do toho jí nutíš aby potlačovala hlad? Potřebuje sílu."

Nirvana to však viděla jinak. "Nechápeš to? Zlepšuju se, den ode dne jsem lepší a lepší. Vydržela jsem už tři dny bez krve a vydržím i teď." Christian ale věděl že je tohle zbytečné, jeho otec si pouze libuje v jejím utrpení a baví ho že jí může takto týrat. 

"Nemusíš dokazovat že na to máš!" okřikl jí ze zoufalství princ, protože nevěděl jak jí to má jinak vysvětlit. Mělo to celé ale obrácený efekt.  Naštval jí jeho tón. "Přestaň se pořád o mě starat, budu si to dělat po svém, tvůj otec ti už několikrát řekl aby ses do mě nemíchal. Nikomu z vás tady nic dokazovat nemusím. Chci vědět kolik toho  vydržím." 

Král to na sobě přes zapšklý pohled nedával znát, ale líbila se mu. Vyzařovala s ní velká síla, proto jí tak rád týral. Líbilo se mu jak oddaně čelí svému utrpění a obrňuje se proti němu. Začínala být lepší než jeho syn. 

Přistoupil ke dvěma mladým upírům, kteří na sebe navzájem slovně útočily. "Je směšné vidět tvou snahu Nirvano!" rýpl do ní princ. Na to dívka rychle zareagovala. "Je směšné jak se snažíš skrývat své city ke mě!" Princ zmlkl. Tahle dívka se mu dívala až do duše. Četla mu myšlenky, pokud si je nehlídal, což dokazovalo že je daleko víc než všichni upíři. Poukazovalo na její sílu moci. 

"Vážně, přijdu ti směšný? Něco ti povím!..." "Ale  no tak děti moje, oba se uklidněte, vrátíme se domů, Nirvana si musí odpočinout." zastavil král jejich hádku mrazivě sladkým hlasem. Nirvana pouhým koutkem úst se princovi vysmála do tváře, aby mu tak připomněla jeho prohru v hádce. Princ se jí to snažil vrátit výhružným pohledem, který přehlédla protože se vznesla nad koruny stromů a zmizela v černých oblacích.

"Ona umí lítat?!" vydechl princ a sledoval mračna ve kterých se ztratila. Král ho zaujatě poplácal po zádech a díval se z hrdostí stejným směrem jako jeho syn. "Vidíš to? Je lepší než ty." Princ se na něho zamračeně podíval. "Lepší než já? Samozřejmě že je, jak pak by ne, vždyť ona ani není upírka. Je to nesnesitelná vesmírná mrcha!" vyprskl princ. Otcovi došlo že jeho syn začíná na ní žárlit.

Musel se tomu na hlas zasmát. "No a není to úžasné? Je to ta největší bestie, kterou náš rod kdy měl mezi sebou. A ty se k ní koukej chovat jako ke své sestře, tu mrchu si pro příště odpusť rozumíš?" Syn se rozhněval ještě víc. "Cože? To nemyslíš vážně? Nikdy nebude má sestra, je tak arogantní!" 

"Mlč! Poslední slovo tady mám ještě stále já. Navíc by ti to nemělo dělat problém, když máš o ní vysoké mínění." Princ si překřížil ruce v bok a uraženě se uchechtl. Krále tohle gesto ale nepobavilo. "Dobře že se bavíš, ale aby si věděl dáš od ní ruce pryč, pokud vím tvým úkolem dát vědět Lady Evilyn o tvém rozhodnutí k sňatku." Princ nevěřícně na svého otce pohlédl. "To nemyslíš vážně?" otec bezcitně přikývl. 

"Copak sis vážně myslel že si vezmeš Nirvanu?" "Nikdy jsem si jí nechtěl vzít, ale pokud jde o Lady Evilyn, stokrát bych se raději nechal probodnou kůlem než si vzít dítě jako je ona." nasupil se princ. 

"Lady Evilyn je možná trochu dítě, ale je nejbohatší ženou Francie." "Myslíš jen na bohatství!" "Na to musí myslet každý vládce, nemohu dopustit aby sis vzal jen tak někoho, jde především o naši zem." "Nirvana je taky bohatá, vlastní Měsíční Doly." Král se zasmál. "Nirvana není pro tebe, navíc to už jsme získaly až bude připravená se vším jí obeznámím, ale ty na ní zapomeň. Až přijde čas sám jí někoho najdu." 

Christian se v duchu zasmál. "Vážně si myslíš že tě bude respektovat a naslouchat ti? Už teď má svoji hlavu. Než přijde ten čas, kdy ty jí někoho najdeš postaví se sama na vlastní nohy otče. Ona nepotřebuje chránit, už teď chce být samostatná. Moc dobře ví že mi budeme potřebovat jí, ne ona nás." 

Král nad tím mávl rukou. "Bez obav synu, nenajdu jí jen tak někoho ještě bude ráda za toho koho jí vyberu, to se neboj." 

Zdálo se že si všechno pečlivě naplánoval. Byl o své pevné ruce tak přesvědčený, že nechtěl poslouchat ničí rady a už vůbec ne od svého syna.