87.

205 11 1
                                    

Ten den už jsem se na vyučování nevrátila. Místo toho mě Snape znovu připoutal k posteli a odešel. Snažila jsem se zůstat v klidu a nenaštvat se na něho ale on mě tam tak nechal dvě hodiny. Pokusila jsem se osvobodit i když jsem věděla že je to k ničemu, tohle teda ne. Musím si s ním promluvit.
Konečně se vrátil a sundal mi pouta. Zvedla jsem se a postavila jsem se přímo před něho. ,,K čemu to bylo?" ,,Chtěl jsem mít jistotu že za mnou nepůjdeš." ,,Zase do zapovězeného lesa?" ,,Na tom nezáleží Angeliko. Chápu že je ti to nepříjemné ale mám o tebe starost! A říkal jsem ti že na mě nemáš zvyšovat hlas." ,,Omlouvám se." ,,Ještě jednou a potrestám tě." Otočila jsem se k němu zády a chtěla jsem od něho jít pryč ale on mě chytil a přitáhl si mě k sobě. ,,Pusťte mě! Prosím." ,,Ne." Snažila jsem se dostat z jeho sevření ale bylo to k ničemu. Jsem jenom malá holka. Do očí se mi nahrnuli slzy a zhroutila jsem se mu do náruče. Vrátil se mi ten pocit bezmoci který jsem cítila v prvních dnech po tom co mě unesl. Až do teď jsem si neuvědomila to trauma které mi způsobil. Zvednul mě a posadil se se mnou na postel, hladil mě po vlasech.

Tohle už je příliš ~ Severus SnapeDonde viven las historias. Descúbrelo ahora