81.

214 12 2
                                    

Dnes při hodině černé magie do třídy z ničeho nic vtrhnul Snape a doslova mě od tamtud odtáhnul. Nechápala jsem to ale nechala jsem ho. Všichni si soudě podle jejich výrazů zase začali domýšlet co mi asi udělá. Snape mě odvedl do ředitelny a řekl mi aby jsem se posadila, posadil se naproti mě a místo toho aby mi vysvětlil co se děje začal vyplňovat nějaké papíry jako by jsem tam ani nebyla. Chvíli jsem ho sledovala než můj pohled sjel na obrazy předešlích ředitelů. Pohlédla jsem do Brumbálovích očí a on se na mě vesele usmál. Došlo mi že pravděpodobně viděl jak mě Snape na jeho stole znesvětil stejně tak jako ostatní obrazy. Bylo to zvláštní uvědomění. ,,Proč jsem tady?" ,,Jen... pro jistotu." Snape se na mě ani nepodíval. Jeho odpověď mě znepokojila. ,,Budu tu muset takhle zůstat dlouho?" ,,Dokud to nedodělám, to bude trvat tak hodinu, řekl bych." Sundala jsem si boty, dala jsem si nahoru nohy a objala jsem svoje kolena. Pokusila jsem se najít nějakou pohodlnou polohu a nakonec se mi to podařilo. Jen jsem tam seděla, prohlížela jsem si místnost a čekala. Všimla jsem si že jednou za pár minut mi Snape vždy věnuje letmý pohled jakoby mě kontroloval. Nebyla jsem si jistá jestli se děje něco seriózního a jenom mě nechce děsit a nebo je to jen nějaká drobnost ale i tak na mě radši chce dát pozor.

Tohle už je příliš ~ Severus SnapeKde žijí příběhy. Začni objevovat