Tohle už je příliš ~ Severus Snape

50.

Ráno mě doprovodil za madam Pomfreyovou, když měla dojem že Snape neposlouchá, slyšela jsem jak si mumlá. ,,Nikdy by mě nenapadlo že ze Snapea bude taková zrůda..." Chápala jsem to ale zároveň mi bylo líto jak si o něm všichni myslí jen to nejhorší a nenávidí ho.
Odpoledne jsem se rozhodla trochu si s ním promluvit. ,,Myslím že by jste opravdu potřeboval víc mluvit o vašich traumatických zážitcích. Co vás v životě zranilo ze všeho nejvíc? Může to být víc věcí jen řekněte jak to cítíte." Obejmula jsem ho, nějakou dobu očividně váhal jestli má odpovědět ale nakonec se přeci jen rozhodl promluvit. ,,Byl jsem zvyklý na to že se děli hodně špatné věci, když jsem poznal tvou matku, poprvé jsem poznal i něco dobrého. Byly jsme dobří kamarádi až do chvíle kdy se mi smála spolu s ostatními když mě napadnul tvůj otec. Řekl jsem jí něco opravdu nehezkého ale to ona mě také. Zradila mě jediná osoba která se ke mě chovala hezky." Věnovala jsem mu jemný polibek na tvář. ,,No myslím že kdyby moji rodiče žili, rozhodně by se jim to co je mezi námi nelíbilo, tak alespoň jste se mohl tak trochu pomstít. Čím víc toho o nich vím, tím více mám pocit že jsem ráda že mě nevychovali právě oni, kdo ví co by ze mě a Harryho bylo. Opravdu mě mrzí to jak se k vám chovali, nezasloužil jste si to." ,,To si opravdu myslíš?" ,,Ano myslím, jinak by jsem to neříkala. Jste opravdu silný a odvážný, to co jste dokázal vy by nedokázal každý." Pevně mě obejmul, cítila jsem jak důležité to pro něho je. Konečně po všech těch letech není sám.