Tohle už je příliš ~ Severus Snape

12.

Pozítří je ta svatba, Snape se ke mě už několik dní chová opravdu hezky a ani mě neznásilňuje, rychle jsem si na to zvykla a když za mnou dnes odpoledne přišel a začal mi sundavat oblečení, nemohla jsem si pomoct. Začala jsem se bránit, děsila mě představa že to znovu udělá. Ve chvíli kdy jsem se začala bránit jsem cítila výraznou změnu ve způsobu kterým se mě dotýkal. Najednou byl znovu hrubý jako tu první noc po tom co mě unesl. Poslední dobou už to dělal docela jemně ale očividně to že jsem se teď začala bránit v něm vyvolalo dojem že to byla chyba a že pokud se ke mě bude chovat až moc hezky, budu se akorát víc bránit. Nedivím se tomu, měla jsem se ovládnout ale nepodařilo se mi to. Hrubě mě hodil na postel a spoutal, potom už jsem cítila jak ho do mě bolestivě zasunul a začal tvrdě přirážet.
Od té doby ke mě byl chladný, jako na začátku. Hodně jsem si to vyčítala, můžu si za to sama. Snažila jsem se s ním mluvit, chtěla jsem se omluvit ale on to ignoroval.
Když přišel den naší svatby, vzal mě do sídla Malfoyovích, Voldemort chtěl aby se svatba odehrála tam, nechce aby o něm všichni přímo věděli ale zároveň chce být u toho. Svatba se odehraje na zahradě takže Voldemort to bude moct sledovat z okna a potom bude ještě sraz smrtijedů takže i proto je to vhodné místo. Alespoň tak nějak to říkal Snape.

Čekání na svatbu teklo jako voda, nemůžu tomu ani věřit, oblékám se a upravuji. Za pár hodin už nebudu Angelika Potterová, budu Angelika Snapeová. Je to zvláštní, děsivé. Stojím před zrcadlem, Narcissa Malfoyová mi pomáhá upravit vlasy a make up. Z okna sleduji jak se na zahradě vše připravuje na obřad.

D

o místnosti najednou vpadnul Draco, naštěstí už jsem hotová. ,,Draco! Říkala jsem ti ať sem teď nechodíš. Máš štěstí že už je připravená." ,,Omlouvám se matko, nechci aby teď byla sama." Narcissa odešla a zavřela za sebou dveře. Draco došel až ke mě. ,,Jsi tak krásná. Promiň to mi trochu ujelo. Ale je to pravda. Jsi nádherná." ,,Díky, to je mi teď ale k ničemu." ,,Myslím že by ti to nemuselo být k ničemu. Můžeš to proti němu využít až budete, no, sami. Však víš. Myslím že by jsi dokázala zařídit aby se k tobě choval hezky. Dotýkat se tě bude tak jako tak, když ale budeš ohledně toho chytrá, můžeš tím něco získat. Vím že se teď asi cítíš jako ve své nejhorší noční můře ale myslím že máš šanci tuhle situaci zvládnout. Jediná osoba kterou Snape kdy miloval byla tvá matka Angeliko, jestli v něm někdo může probudit to dobré, jsi to ty." Nevěděla jsem co odpovědět, má pravdu. Ale šanci kterou mi dal jsem pokazila. Musím přijít na to jak to napravit. ,,Víš ono už se ke mě choval docela hezky ale, já jsem to pokazila." ,,Příště až si bude chtít vzít tvoje tělo, sama mu to nabídni, zapoj se. Myslím že to by mělo fungovat. Neumím si to představit z tvé perspektivy, jen jsem o tom hodně přemýšlel jak ti pomoct a došlo mi že na mě by asi fungovalo tohle kdybych byl Snape." ,,Dobře, zkusím to. Díky Draco."
Před tím než obřad začal mi nasadili pouta, očividně chtějí mít jistotu že neuteču. K oltáři mě doprovodil Lucius Malfoy protože tu nemám žádné příbuzné. Bylo to ale spíš jakoby vedl vězně do celi než vedl nevěstu před oltář, není se ale čemu divit. Snažila jsem se potlačit slzy ale nešlo to. Ve chvíli kdy jsem stála u oltáře naproti Snapeovi jsem už musela mít úplně rozteklou řasenku. Nevnímala jsem co se děje, jen jsem cítila jak mi nasazuje prsten a potom už mě Snape pevně chytil a přitáhl do hrubého polibku. Nebránila jsem se, netrvalo to dlouho a odtáhl se. Jednou rukou mě přidržoval kolem pasu u sebe zatímco nás někdo fotil. Pokusila jsem se zakrýt si obličej ale on mi v tom zabránil. Slyšela jsem nějaké lidi jak mu gratulují a říkají mu jak má krásnou nevěstu a jaké má štěstí. Dokonce jsem zaslechla i nějaké opravdu oplzlé poznámky jako třeba jestli by mě jim na jednu noc nepůjčil. Cítila jsem se oprabdu hrozně, věděla jsem že to bude hrozné ale nečekala jsem že až tak. Myslela jsem si že jsem silnější. Snape mě odvedl dovnitř, ve vchodu nás přivítal Voldemort, šel rovnou ke mě, vzal mou tvář do dlaní a prsty mi setřel slzy. ,,Ty slzy jí ještě přidávají na kráse." Zle se přitom smál, byla jsem příliš rozrušená na to aby jsem měla strach. Dovedli mě až do prostorné místnosti s dlouhým stolem. Voldemort se posadil do jeho čela, Snape odtáhl od stolu jednu židli a naznačil mi ať se posadím. Potom se posadil vedle mě. Došlo mi že sedím hned vedle Voldemorta ale bylo mi to vlastně jedno. Viděla jsem ostatní smrtijedy jak si sedají na zbylá místa. Moc jsem nevnímala co se děje. Najednou jsem zaslechla Voldemorta jak říká něco o bezové hůlce, zpozorněla jsem. Ptal se svích stoupenců jestli už zjistili kde se nachází. ,,Bezová hůlka patřila Brumbálovi až do jeho smrti, pohřbili ji spolu s ním." Řekla jsem to dříve než jsem stihla přemýšlet o možných následcích. Snape i Voldemort a vlastně i všichni ostatní v místnosti se na mě překvapeně dívali. Cítila jsem nutkání to vysvětlit. ,,No měl ji Grindelwald a Brumbál ho potom porazil v souboji." Otočila jsem se na Voldemorta. ,,Brumbál mi věřil a rád si se mnou povídal. Vím toho o něm hodně. Ale zrovna tohle je docela obecně známá informace." Voldemort se zasmál. ,,Jak je možné že tahle malá holka toho ví víc než vy všichni dohromady?!" Všechny probodával pohledem. ,,Severusi, tenhle tvůj plán." Ukázal na mě. "Je geniální. Ta holka se nám bude opravdu hodit. Jsem rád že jsem nenechal Bellatrix aby si s ní hrála, šílená by nám byla k ničemu. Až teď to vidím."