Tohle už je příliš ~ Severus Snape

34.

Když se vrátil, už jsem skoro spala. Posadil se vedle mě na postel a sundal mi pouta. ,,Omlouvám se, nedokázal jsem se ovládnout." Posadila jsem se podívala jsem se mu do očí. Už jen to že přišel aby se mi omluvil je dobré znamení. ,,To je v pořádku, chápu to. Ale měla jsem strach." ,,Nikdy bych tě neudeřil. Nedokážu to a jsem rád že to nemůžu udělat. Asi máš pravdu, měl by jsem se vyrovnat s minulostí. Není to ale tak snadné." ,,Tomu také rozumím. Jsou věci které vám nedokážu vyčítat kvůli tomu že vím čím jste si prošel. Opravdu vám chci pomoct. A opravdu vás miluji a záleží mi na vás." ,,Proč jsi si tak jistá tím že je to skutečné? Stává se v takovíchto situacích že objeť cítí lásku k tomu kdo jí ubližuje." ,,Na tom nezáleží, podstatatné je že mám dobrý důvod si v tomhle věřit. Vím že to tak je." Nechci aby věděl že jsem se do něho zamilovala už v pátém ročníku. Řeknu mu to jen pokud to bude opravdu nutné. ,,No dobře. Zkusím k tobě nebýt tak odtažitý. Tvá matka byla jediná komu se podařilo dostat se ke mě blízko. Je pro mě těžké někomu dovolit aby se přiblížil a dělá mi problém někomu věřit." ,,Myslím že už jste poznal jak jsem jí podobná. Je tu ale jeden zásadní rozdíl. Jak už jsem vám jednou řekla, já by jsem si vybrala vás a nikdy by jsem vás neopustila." ,,Co na mě máš ráda?" ,,Přesto všechno jste uvnitř dobrý člověk a nakonec uděláte to co je správné. Prostě to vím. Krom toho, jste opravdu zajímaví člověk co se týče vaší osobnosti. A také, vím že to bude znít neuvěřitelně ale jste hezký. Možná ne tak jako můj otec, takovím tím oblíbeným způsobem ale jste hezký. Je to zvláštní ale přijdete mi atraktivní, nikdy se mi nelíbili kluci v mém věku, myslím že jsem vždy věděla že chci někoho vyspělého. Vím proč jsem se do vás zamilovala a opravdu to není stockholmský syndrom ani nic takového. Jste můj typ, máte zajímavou osobnost a nenechal jste se plně svést na stranu zla kvůli nepřízním osudu."
,,Prostě to víš? A máš pravdu. To co jsi řekla by se dalo brát jako důkaz toho že to co cítíš je skutečné ale je to pro mě opravdu těžko uvěřitelné. Jak sama víš, všichni mě nenávidí a myslí si že jsem odpudivý." ,,Jak vidíte, já si to nemyslím. Dejte mi šanci, nemáte co ztratit. Můžete jen získat." ,,Ale mohu tě zranit. Mám obavy že moje smrt se nevyhnutelně blíží Angeliko, stejně tak jako Brumbál, zemřu nepřirozenou smrtí pro vyšší dobro." ,,To nedovolím." ,,Nemyslím si že s tím můžeš něco udělat." ,,Já mám pocit že můžu a vím že to udělám. U kterého z nás dvou je větší pravděpodobnost že bude mít pravdu? Vy, nebo já se schopností předvídat budoucnost?" Usmál se. ,,Snad máš pravdu." ,,A pokud zemřete, chci aby jste před tím byl šťastný, chci si užít čas který s vámi na tomto světě mám. Ne se s vámi hádat jestli vás miluji nebo jsem jen psychicky nemocná." ,,No dobře. Je tu ale velké riziko že ti ublížím Angeliko." ,,Já vím, zvládnu to."