7.

492 16 0
                                    

Když jsem se probudila, venku byla tma. Musela jsem prospat celé odpoledne. Co mě ale překvapilo mnohem více než to jak dlouho jsem spala byl fakt že jsem cítila Snapea vedle sebe, jak mě pevně drží v objetí a hladí po vlasech. Po těch týdnech kdy jediný fyzický kontakt kterého se mi docházelo byl buď za účelem mi ublížit nebo byl chladný a odtažitý to bylo opravdu zvláštní cítit dotek který mě má uklidnit, dát mi pocit bezpečí. Zavřela jsem oči a modlila se aby to nezkončilo. Snažila jsem se si představit že to je někdo jiný ale nešlo to, líbilo se mi to i s tím že je to Snape kdo mě hladí. V pátém ročníku jsem se do Snapea zamilovala ale zadusila jsem to hned v počátku protože to byl přece učitel starý dost na to aby mohl být můj otec. Ale teď... No přinutí mě aby jsem si ho vzala takže... Ne! Znásilňuje mě! A na tom že je tak o dobrých dvacet let starší se nic nezměnilo! Nemohla jsem si ale pomoct, objala jsem jeho ruku takže byla přitisknutá k mému hrudníku. Cítila jsem jak mě jemně políbil do vlasů. To snad není možné, že by mu snad na mě opravdu záleželo? Miluje mě? Po nějaké době mě pustil a zvedl se. ,,Vy jste tu byl u mě celou dobu co jsem spala?" ,,Ano." Nevěděla jsem co říct ale ani jsem nemusela, odešel. Měl snad obavy že mi zase bude dělat problém dýchat? Chtěl abych se probudila v jeho objetí aby jsem se cítila lépe? Nebo si jen chtěl užít toho že spím a nevím co se mnou dělá?
Brzy se vrátil. ,,Musíš se najíst, od rána jsi nic neměla."

Tohle už je příliš ~ Severus SnapeKde žijí příběhy. Začni objevovat