Tohle už je příliš ~ Severus Snape

1.

Dnes máme hned po snídani dvouhodinovku lektvarů, ta změna učitele je hrozná Snape mi vždy radil a pomáhal protože jsem v lektvarech úplně neschopná. Snape mi vždy stál za zády a říkal mi co mám dělat. Z nějakého důvodu nechce abych propadla. Jinak si mě ale nevšímá takže je to v pohodě. Letos je to celé takové zvláštní, i v minulích letech se děli divné věci ale cítím že letos se stane něco opravdu hrozného. Vždy jsem měla silnou intuici díky které jsem měla velmi dobré hodnocení z věštění. Jsem si jistá že mám pravdu ale obávám se co to bude. Převezme snad konečně Voldemort kontrolu nad světem? Zemře můj bratr? Nebo zemře... Brumbál? Proč by umýral Brumbál? Na druhou stranu... ta jeho ruka. No asi to radši nechám být. Uvidím co se stane ale mám pocit že to souvisí s Voldemortem, Brumbálem a Snapem. Nevím jestli bych to měla někomu říkat. Pokud mám předpoklady předpovídat budoucnost, měla bych si to asi nechat pro sebe. Vyřčení věštby většinou způsobuje jen problémi. Vlastně, když to neřeknu, možná je i šance že se to ani nestane.
Dorazila jsem do učebny lektvarů. ,,Ale slečna Potterová. Copak nevíte že na hodiny máte chodit včas?" Řekl Křiklan Vřele. ,,Omlouvám se pane profesore." ,,Dobře, posaďte se." Sedla jsem si k Dracovi. Snape se nikdy nad tím když jsem přišla pozdě ani nepozastavil. Když přišel Harry nebo téměř kdokoliv jiný, strhnul hned jejich koleji body, ale když jsem přišla já, nic neřekl. Když přišel pozdě někdo ze Zmijozelu, neubral jim sice body ale obvykle jim něco řekl. Pokoušela jsem se vytvořit lektvar jehož přípravu Křiklan popsal na tabuli, dokonce jsem si k tomu otevřela učebnici s detailnějším návodem. Přes to se mi to ale nedařilo. Draco se mi pokoušel radit ale moc to nepomohlo. Snape mi vždy na začátku hodiny nechával třičtvrtě hodiny na to abych to zkusila udělat sama, potom vždy přijšel, zkontroloval můj výtvor a když s ním nebyl spokojen, nechal ho zmizet a musela jsem začít znovu a pomáhal mi. Neřekl to, je to jen mé pozorování ale je přesné, vždy to takhle bylo už od prvního ročníku když zjistil že mi lektvary opravdu nejdou. Nevilla vždy jen ponižoval. Je to nespravedlivé ale radši jsem si nestěžovala, nechci riskovat že se ke mě začne chovat jako k mému bratrovi. Od začátku se snažím k němu chovat co nejlépe, nechci si z učitele udělat nepřítele.
Dnes je to opravdu katastrofa, po prvních patnácti minutách vyučování mi ten lektvar začal bublat a cákat na stůl což opravdu dělat nemá. Křiklan si toho naštěstí všiml než se stihlo stát něco horšího. Nechal ho zmizet a řekl mi že to mám zkusit znovu. Vzpoměla jsem si na otázku kterou mi Snape položil na konci minulého roku. ,,Jak je možné že jsi po pěti letech co ti věnuji speciální pozornost stále tak neschopná?" ,,Nevím, opravdu se snažím to chápat a učím se kdykoli to jde. Nevím proč to nefunguje." Odpověděla jsem. Jen si frustrovaně povzdechl a dal mi další instrukce. Opravdu mi chybí, Křiklan mě určitě nechá propadnout.

Odpoledne když nám skončilo vyučování za mnou přišel Harry jestli se s nimi nechci jít chvilku projít. Přijala jsem a šli jsme. ,,Jak je možný že jsi se ale opravdu nic z těch lektvarů nenaučila? Snape do tebe vkládá opravdu hodně energie, je neuvěřitelný jak dobrý umí být učitel když chce. To jak ti pomáhal, pomáhalo všem. Neville je na tom podobně jako ty ale začal poslouchat to jak ti to Snape vysvětluje a no řekněme že nějaký ten pokrok tam přeci jen je." Udeřila na mě Hermiona nechápavě. ,,Já nevím. Nemůžu se vůbec soustředit, moje hlava je plná myšlenek, zvláštních myšlenek. Často se stávají realitou. Mám jich plnou hlavu a nevím jak se jich zbavit. K tomu na lektvary opravdu nemám mozek. Ostatní předměty zvládám protože mi docela jdou přirozeně." Všichni tři se zastavili a zírali na mě. ,,Ty máš myšlenky na věci které se stanou před tím než se stanou? Proč jsi mi o tom nikdy neřekla?" Zaváhala jsem. ,,Já nevím, měla jsem obavy. Neví o tom nikdo. Teda teď o tom víte vy ale jinak nikdo. Nevím co s tím. Je to děsivé." Hermiona se na mě soucitně podívala. ,,Tomu rozumím. Možná by pomohlo kdyby jsi o tom řekla Brumbálovi, určitě by ti dokázal pomoct. Jen by jsme to museli vymyslet. Často je pryč." Vložil se do toho Harry. ,,Mohla by jsi jít se mnou příště až mě pozve k sobě, od začátku roku u něho mám, ehm, soukromé hodiny bych tak řekl." Chvíli jsem o tom přemýšlela ale nakonec jsem souhlasila. Když Harry dostal vzkaz od Brumbála, zašel za mnou a domluvili jsme se kdy a kde se sejdeme.
Dorazli jsme k Brumbálově kanceláři. Byl překvapený když mě uviděl. ,,Angeliko? Co ty tady? Něco tě trápí kvůli čemu tě Harry ke mě vzal sebou?" ,,Ano pane profesore, nechci vás zdržovat ale Harry chtěl aby jsem vám o tom řekla a myslím že má pravdu že to tak bude lepší. Mám hlavu plnou myšlenek, nemůžu se vůbec soustředit a nejhorší je že ty myšlenky předpovídají budoucnost. Třeba mě napadne že někomu vybouchne kotlík při lektvarech a potom se to stane. Napadají mě různé věci, něco jsou drobnosti, něco je vážné. Mám z toho strach a má to negativní vliv na mou schopnost pracovat při hodinách a učit se. " Brumbála očividně překvapilo že jsem to na něho takhle vyklopila. ,,Dobře Angeliko, mohla by jsi sem za mnou prosím přijít zítra večer v osm? Promluvíme si o tom a pokusím se najít způsob jak ti pomoci. Děkuji že jsi mi o tom řekla, teď už můžeš jít spát." Odpověděl vřele. ,,Ano pane profesore." Odešla jsem.

Následující den mě Brumbál opravdu vyslechl, po tom co mě pobídl jsem mu nakonec řekla i o mém pocitu že už opravdu brzy zemře. ,,Řekla jsi to Harrymu?" ,,Ne." ,,To je dobře, nikomu jinému o tom neříkej. Až se tě Harry a kamarádi budou ptát co jsem ti řekl, řekni jim jen že jsem tě naučil ty myšlenky zastavit a že už je to dobré. Nic víc. Slibuješ že tato konverzace zůstane jen mezi námi?" ,,Ano pane profesore.",,Dobře, vím že zemřu, vím co se stane. Ale musíš mi věřit, vše je naplánované a vše se po mé smrti stane tak jak má. Budeš trpět ale nakonec budeš v bezpečí. Počínaje dneškem se budeme scházet, naučím tě pracovat s těmi věštbami a také se domluvím s profesorem Snapem aby tě začal učit uzavírání." ,,Ano pane."

Uzavírání se Snapem, to je teda pěkné. Harry to s ním nedával. Na druhou stranu, já se Snapem vycházím o hodně lépe než Harry takže by to mohlo fungovat. Brumbál už mi rovnou vysvětlil i nějaké základy toho co mě on bude učit. Dnes mám poprvé uzavírání se Snapem. Zaklepala jsem na dveře jeho kabinetu, okamžitě se otevřeli dveře, Snape seděl u svého stolu, pomalu se zvedal a svou hůlku vracel do kapsy. Vešla jsem dovnitř a zavřela dveře. ,,Dobrý večer pane profesore."

To jak mi Snape vidí do hlavy je opravdu hrozné, nicméně se mi už daří bránit se tomu. Brzy už to budu umět a nebudu muset mít obavy že někdo bude zkoumat mé myšlenky. Jsem už zase v jeho kabinetu a snaží se proniknout do mé mysly. ,,Jsem už unavená. Můžeme prosím pokračovat příště?" Seděla jsem před ním na zemi, trvá to už několik hodin a nemám sílu se zvednout. ,,No dobře, děláš pokroky, jde ti to mnohem lépe než tvému bratrovi. To ti musím nechat." Došel ke mě, sklonil se a podal mi ruku, přijala jsem ji a on mě zvednul na nohy, zamotala se mi hlava a málem jsem znovu spadla. Vzal mě do náruče. ,,Asi jsem to opravdu přehnal, omlouvám se. Radši tě vezmu na ošetřovnu." ,,To je v pořádku, myslím že jsem opravdu jen hodně unavená." Posadil se i se mnou do křesla. Bylo mi jedno jak je to divné. Ještě nikdy se mezi námi nic takového nestalo. Seděla jsem mu na klíně, hlavu jsem měla položenou na jeho rameni. Užívala jsem si to ale skrývala jsem to. ,,Zjistil jsem že propadáš z lektvarů. Rozhodl jsem se ti nabídnout doučovaní, nevím jak moc by ti to mohlo pomoct ale určitě by jsi tak měla větší šanci z lektvarů projít." ,,Dobře, pokud vám to nevadí." ,,A tobě nevadí ta, blízkost?" Podívala jsem se mu do očí. ,,Ne. Vím že takhle se učitelé ke studentům nechovají ale jsem ráda že se ke mě chováte tak hezky. Bez vás by jsem neprošla ani jeden rok v lektvarech. Mám vás ráda, myslím že přes to jak děsivě vypadáte jste dobrý člověk." ,,Vezmu tě do tvého pokoje. Potřebuješ se vyspat."