Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 17

Rychle otevřu tašku, vytáhnu si jak spodní prádlo, tak oblečení a rychlostí blesku si to začnu oblékat. Kalhotky, kalhoty, podprsenka a-

V mém dalším pohybu mě zastaví hřejivý dotek na mém pravém rameně. Srdce se mi zastaví a vymáčknu ze sebe pouze jeho jméno, „ H-Harry," ještě k tomu koktavě a zdrženlivě.

„ Emmo," oplatí mi oslovení.

„ Co to děláš?" neudržím se a otočím se k němu čelem. Jeho vysoká postava nade mnou stojí a já musím zaklonit hlavu, abych mu viděla do očí, která překvapivě neobhlíží mojí postavu, ale oplácí mi hluboký pohled.

„ Promiň, neudržel jsem se. Jsi tak krásná," přesune ruce na moje boky. Po jeho doteku mi na kůži naskočí husí kůže. Přejede mi ráz po zádech. Harry se ke mně pomalu začne naklánět. Vím, co přijde, a proto uhnu pohledem.

„ To nemů-"

„ Hlavně neříkej, že to nemůžeme, Emmo," upozorní mě Harry svým hlubokým, tvrdím hlasem. „ Nebo to řekni, ale vysvětli mi taky, proč bychom to nemohli," dodá.

Proč bychom vlastně nemohli? Ale-

„ Proč to vůbec chceš?" řeknu nahlas, aniž bych si tuto otázku promyslela. To je otázka. Ani já sama netuším, proč mě jeho rty tak neskutečně přitahují.

„ Co?" Harry je očividně překvapen mojí otázkou, ale moc to na sobě nedává znát. Hned pokračuje: „ protože se mi líbíš, fyzicky mě přitahuješ," vysvětluje.

Chyba.

„ To je to nejhloupější, co jsi mohl říct," odtáhnu se od něj, a tak prolomím tuto napjatou atmosféru.

„ Co? Že mě přitahuješ?" diví se. Očividně nechápe, co chce většina žen, co chci já.

„ Ne, to ne. To mě samo sebou těší. Ale problém ej v tom, že se ti pouze líbím vzhledově. Já nechci nikoho, komu budu dobrá leda tak na okoukání. Já chci vztah, kdy si budu jistá, že mě bude mít chlap rád i za deset let," vykládám Harrymu svoje myšlenky.

„ To máš teda dost vysoký požadavky na to, že ti je pouze osmnáct," poznamená Harry nahlas.

„ Já vím, ale prostě... nechce se mi čekat do třiceti na „ toho pravýho "," naznačím uvozovky, „ já nechci vyzkoušet padesát variant přítele, abych zjistila, kdo je můj vyvolený. Chci ho potkat, seznámit se s ním, a až po nějaké době přátelení zjistit, že on je „ ten pravý". Nechci do všeho skákat po hlavě," procházím se po Harryho rozlehlém obýváku, a výrazně gestikuluji. „ Chci-" 

„ Tak si to shrňme," přeruší mě Harry, když chci pokračovat. „ Chceš potkat nějakýho kluka, kamarádit se s ním, podle toho, jak se chová, zjistit, jestli je „ten pravý", a až pak s ním začít chodit? Trochu nereálný, nemyslí-"

„ Ale ty to nechápeš!" zastavím se před ním a rozhodím rukama. „ Já ti to shrnu, tak, abys to pochopil," chytnu ho za ruce. Pozvednu jeho pravou ruku a znovu se rozpovídám: „ tohle jsem já a tohle," pozvednu jeho levou ruku, „ je „ten pravý". Já, pravačka, si tu chodím po Zemi a hledám „toho pravýho", který může být na druhém konci země, ale taky hned vedle mě," pustím jeho ruce, abych ke svému monologu mohla přidat gestikulování.

„ Zatímco já projíždím všechny bary, restaurace, mejdany atd., si tu „ten pravý" v klidu chodí po Zemi a žije si svůj život. Vůbec netuší, že na něj někde taky čeká „ta pravá". A tak si v klidu žijeme. Já nevyhledávám vztahy, vyhledávám přátelství, ze kterého by se později mohl vyvinout vztah, neboli vyhledávám kamaráda, ze kterého se vyklube „ten pravý"," zakončím svůj monolog a vůbec netuším, co jsem to právě vyplodila za nesmysl. Má to vůbec nějakou pointu?